Časopis Naše řeč
en cz

Co znamená povodeň a co záplava?

Miloslava Knappová

[Short articles]

(pdf)

-

I když se na prvý pohled zdá, že zabývat se významovým rozdílem obou slov není důležité, v praxi se ukázalo, že přesné stanovení významů slov povodeň a záplava je velmi závažné. Dokládá nám to dopis adresovaný Ústavu pro jazyk český, jehož pisatel se dostal do sporu s pojišťovnou o to, co se rozumí záplavou (pojišťovna se totiž smluvně zavázala hradit mu škody způsobené povodní [60]a záplavou). Podstata sporu záležela v tom, zda lze považovat za záplavu i takové případy, ve kterých nejde o vodu rozlitou z břehů (což je typické pro povodeň), ale kdy např. velké množství stojaté vody má v rovinném terénu původ v dlouhotrvajících deštích, v tání sněhu apod. Ačkoli je možno i tento jev zahrnout do významového obsahu slova záplava, naše slovníky jej přímo nezachycují. Příruční slovník jazyka českého (PS) VIII uvádí u hesla záplava význam ‚velké množství vody rozlité z břehů, zátopa‘, Slovník spisovného jazyka českého II vykládá povodeň jako ‚zátopu vzniklou vystoupením vodního toku z břehů‘ (heslo záplava není v SSJČ ještě zpracováno). Podle slovníkových výkladů jsou tedy podst. jména povodeň a záplava hodnocena v podstatě jako synonyma — obě jsou vykládána slovem zátopa. Pro úplnost je ještě třeba doplnit, jaké významy uvádí PS u hesla zátopa. Jsou to: 1. zatopení, zaplavení nějakého prostoru vysokou vrstvou vody; 2. velký příval vody, velké množství vody, zaplavující kraj, záplava, povodeň. — K zaměňování slov potopa a záplava dochází běžně i mezi uživateli jazyka, třebaže jistý významový rozdíl mezi oběma výrazy pociťují.

V odborném vyjadřování, zvláště také v pojišťovací terminologii, se ovšem ukazuje potřeba obě slova přesně významově ohraničit. V publikaci Výklad podmínek pro pojišťování majetku, kterou připravila autorská dvojice Skácelík-Kolečko, se odborný význam obou slov podrobně vykládá. O povodni se říká (na s. 34): „Povodní rozumíme v pojistné praxi zaplavení větších či menších územních celků vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo vodních nádrží, jako údolních přehrad, rybníků, nebo která tyto břehy nebo hráze protrhla. Charakteristickým rysem povodní je jejich živelnost a většinou i katastrofální rozsah…“

O záplavě je (na s. 39) mj. uvedeno: „Zatímco povodeň vzniká zpravidla vystoupením vody z přirozených nebo umělých břehů, k záplavě dochází nejrůznějšími způsoby. Tak například po dlouhotrvajících vydatných deštích, po průtržích mračen nebo za prudkého tání nadměrného množství sněhu zaplavuje voda území postrádající přirozeného odtoku a vytváří vodní plochy s klidnou hladinou… Není podmínkou, aby záplava ve své statické či dynamické formě byla podobna povodni. Nemusí mít ani její katastrofální povahu, ani její rozsah… Není rozhodující…, odkud voda přišla.“

Poněkud odlišně klasifikují povodeň a záplavu československé normy (Hydrologie a Vodní hospodářství). Povodeň charakterizují (ČSN 736511, č. 181) jako „přechodné stoupnutí hladiny nad úroveň břehů, způsobené náhlým zvětšením průtoků, anebo zmenšením průtočnosti koryta (např. ledovou zácpou, ucpáním mostních otvorů atd.)“. Rozlišují povodeň dešťovou (způsobenou odtokem z dešťů), ledovou (spojenou s odchodem ledů), smíšenou (vzniklou táním sněhu za trvajících dešťů) a sněhovou (způsobenou táním sněhu). Záplava je v normách (ČSN 736511, č. 91) uvedena takto: „inundace, též záplava — záplava území, přilehlého k toku, při povodni“. Konečně zátopu (zátopové území) autoři normy (ČSN 736515, č. 202) označují jako „území, které je zatopeno vodou při maximální hladině“, (je ovšem dost překvapující, že se dělá rovnítko mezi [61]topa — tj. jméno dějové, výsledkové — a území.)

Z výše citovaných výkladů vyplývá, že pojišťovací terminologie přesně odlišuje charakter a rozdílný způsob vzniku povodně (vylití vody z břehů) a záplavy (způsobené dešti, sněhem apod., a to bez souvislosti s vodním tokem, ten není podmínkou vzniku záplavy), zatímco československé normy v podstatě oba druhy přírodních katastrof zahrnují pod heslo povodeň. Záplavu vlastně označují jako jistý průvodní jev povodně, uvádějí ji do spojitosti s vodním tokem. Podobně je i zátopa charakterizována v souvislosti s (maximální) hladinou, tedy opět předpokládá vodní tok. — Podle našeho mínění má pojišťovací terminologie lepší pojetí než normy.

Rozdíly v užití slov povodeň a záplava (popř. zátopa) a ve vymezení jejich významů, s kterými jsme se setkali, ukazují na nejednotnost hledisek a zároveň i na nutnost rozlišit užití obecné, neodborné od speciálního, terminologického. V Slovníku spisovného jazyka českého bude zapotřebí u obou hesel vyznačit i jejich terminologický význam v pojišťovnictví a ve vodním hospodářství.

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 1, pp. 59-61

Previous Emanuel Michálek: Pilovat a řezat pilou

Next Miloslava Knappová: Teplota klesne na 12—8 stupňů