Časopis Naše řeč
en cz

Sardský a sardinský

Oldřich Uličný

[Short articles]

(pdf)

-

Italský zpravodaj Rudého práva uveřejňoval zjara 1966 v tomto našem nejrozšířenějším deníku sérii reportáží o Sardinii. I když necháme stranou některé jazykové a stylistické nedostatky autorova vyjadřování, nemůžeme si nepovšimnout užívání přídavných jmen sardský a sardinský. Více než v jiných nečetných novějších zmínkách o Sardinii se tu totiž setkáváme při užívání obou příd. jmen s nemotivovaným kolísáním. K vysvětlení vztahu mezi jmény sardský a sardinský je nutno se nejprve zabývat vlastními podstatnými jmény, od nichž jsou obě jména přídavná odvozena.

V našich reportážích, stejně jako v jiných původních pracích o Sardinii i v překladech, se pro označení obyvatel Sardinie užívá vlastního jména kmenového Sard (mn. č. Sardové, ž. r. Sardka). V novější české odborné literatuře (ve shodě s literaturou cizojazyčnou) se začíná objevovat termín Prasardové pro označení nejstarších známých obyvatel Sardinie, kterými pravděpodobně byly libyjské a iberské kmeny (jejich jazyku odpovídá obvyklý význam termínu sardský jazyk, sardština). Za Sardy v užším smyslu se pak považuje porománštěné obyvatelstvo (od 3. stol. př. n. l.), které si dodnes zachovalo svůj zvláštní, velmi starobylý jazyk, v románskolatinské slovní zásobě obrážející mnohonárodní vlivy četných dobyvatelů Sardinie, v gramatice a hláskosloví pak souvisící s latinou.

Na Sardinii se však dnes nemluví jen sardsky. Kolonizace Sardinie, a to nejen italská, sahá v nové době až do první poloviny našeho století, takže se zde vedle úřední spisovné italštiny a sardských dialektů setkáme s některými nářečími italskými a dokonce s katalánštinou. Sardové a obyvatelstvo etnicky a jazykově nesardské se pak souhrnně nazývají obyvatelským jménem Sardiňané (j. č. Sardiňan, ž. r. Sardiňanka), utvořeným k zeměpisnému jménu Sardinie. Naše veřejnost je ovšem dnes o spletité historii Sardinie a Sardů i o specifické současné situaci informována jen málo; z toho pak na základě skutečnosti, že kmenové jméno Sard je v obyvatelském Sardiňan zahrnuto, plyne někdy v textech neodborného rázu záměna jména Sard jménem Sardiňan (nikoli však naopak — srov. i Slovník spisovného jazyka českého: Sard…, řidč. Sardiňan). Podobu Sardinec, kterou uvádí Velký rusko-český slovník 4, 1959, jako ekvivalent rus. sardinec, nelze hodnotit jinak než jako rusismus (stejně jako podoby obyvatelských jmen Leningradec m. Leningraďan nebo Moskvič m. Moskvan).[1] V starším jazyce se setkáváme [49]ještě s archaickým tvarem Sardinián a s podobou Sardin; poslední se však užívalo ve významu ‚obyvatel Sardinského království‘, tj. historického útvaru, který kromě Sardinie zahrnoval ještě západní část severní Itálie.

Výklad dvojice přídavných jmen sardský a sardinský je nyní zdánlivě jednoduchý. Adj. sardský je utvořeno od kmenového jména Sard a označuje vše, co má vztah k tomuto jménu[2]: sardský jazyk, sardský kroj, sardské tance apod. Proti tomu přídavné jméno sardinský je utvořeno příponou -ský k zeměpisnému jménu Sardinie; označuje tedy vše, co má vztah k názvu tohoto ostrova: sardinské hlavní město, sardinské červené víno aj. Kupodivu však až na terminologická sousloví sardský jazyk, sardská nářečí nacházíme v různých textech s výjimkou našich reportáží vesměs spojení sardinský kroj, sardinské tance, Sardinská krev, Sardinské povídky (překlady titulů knih G. Deleddové) aj. i tam, kde jde nepochybně o vztah ke kmenovému, nikoli k zeměpisnému jménu. Důvody jsou zřejmě stejné jako v případě náhrady substantiva Sard substantivem Sardiňan: pro odlehlost problematiky je u nás existence Sardů méně známa, a proto vše, co se jich týká, se spojuje s široce známým zeměpisným jménem Sardinie. Rozdíl je však v tom, že v případě adjektiv tato tendence převažuje, takže se přídavné jméno sardinský objevuje i ve spojeních na místě odborně přesného sardský.

Je třeba přiznat, že někdy v neodborném textu nebo při obrazném vyjadřování není záměna obou adjektiv na újmu srozumitelnosti: např. sardská i sardinská krev, sardský i sardinský banditismus apod. Avšak v textu usilujícím o informační přesnost a jednoznačnost je třeba rozdíl v platnosti obou jmen zachovávat. Tak např. sardské dějiny líčí jen historii Sardů, kdežto sardinské dějiny jsou dějinami celé Sardinie, apod.[3] V případě, že se vše, co souvisí jak s původním obyvatelstvem Sardinie, tak se sardinským územím, nediferencovaně označuje přídavným jménem sardinský, je ovšem jeho odvozovacím základem zeměpisné jméno Sardinie. Objeví-li se nemotivovaně v takovém kontextu podoba sardský, pociťuje se — pokud rozdíl ve významu není uvědomován — jako stylisticky příznaková. Slovotvorný odvozovací typ adjektiv na -ský od jmen zeměpisných sice počítá s obměnami slovního základu, avšak pouze pod vlivem činitelů pravopisných, významových nebo tradičních (asijský, kolumbijský, kubánský aj.).[4] Jakékoli jiné odvozování než přímo od základu se však hodnotí jako stylisticky příznakové, srov. např. ame[50]rikánský, siciliánský aj. Přídavné jméno sardský, spojené odvozovacím vztahem se jménem Sardinie se v takovém kontextu hodnotí rovněž jako stylisticky příznakové.[5]

Můžeme tedy uzavřít: Kdyby byl publicista, z jehož článků vycházíme, důsledně užíval přídavného jména sardinský (s výjimkou spojení sardský jazyk), nebyl by se vcelku vzdálil od soudobého neodborného úzu. Náležité respektování věcného rozdílu mezi adj. sardský (ve kmenovému jménu Sard) a sardinský (k zeměpisnému jménu Sardinie) bylo by jeho výkladům dodalo rázu zasvěcenosti a odbornosti. V reportáži však vedle náležitého sardská řeč se užívá obratu mluvit po sardinsku, Sardové prožívají sardinskou epopeu (!) i sardskou národní epopej, a autor se dokonce rozepisuje o království sardsko-piemontském, ačkoli podoba království sardinsko-piemontské má povahu termínu. Zřejmě pod vlivem italštiny, kde adj. sardo má platnost č. sardský i sardinský, střídá autor obě příd. jména zcela náhodně a libovolně, bez věcného nebo i stylistického rozlišení. Publicista informující poměrně obšírně o životě na dnešní Sardinii by však měl věcný rozdíl mezi příd. jmény sardský a sardinský náležitě respektovat.


[1] O tvoření jmen obyvatelských od jmen zeměpisných srov. čl. Fr. Váhaly Indonésan, ale Liberijec, NŘ 46, 1963, s. 35n., a starší základní stať Vl. Šmilauera Obyvatelská jména na -ec, -an, -án, -ák, NŘ 23, 1939, s. 3n.

[2] Homonymie s adj. sardský utvořeným ke jménu starověkého maloasijského města Sardy se odstraňuje kontextem.

[3] Užívání adj. sardinský je jen málo komplikováno tím, že je možno je spojovat i s méně běžným historickým názvem Sardinsko ve významech 1. království Sardinsko-piemontské, 2. kontinentální část tohoto království, protože ze souvislosti bývá jasné, která ze všech tří možností přichází v úvahu. Odborníci se tu obvykle dvojznačnosti vyhýbají a mluví raději 1. o království Sardinském nebo Sardinsko-piemontském a 2. o Piemontu (adj. piemontský) než o Sardinsku. Přídavné jméno sardinský se pak jednoznačně spojuje se jménem ostrova Sardinie.

[4] Srov. Vl. Šmilauer, Tvoření přídavných jmen na -ský ze jmen zeměpisných, NŘ 39, 1956, s. 193. Existence bezpříznakového typu asijský aj. vysvětluje, proč donedávna docházelo ke kolísání v podobě adjektiva tanzanijský/tanzanský, utvořeného k názvu nedávno vzniklého afrického státu Tanzanie. Kodifikace však připouští jen frekventovanější obecně bezpříznakový typ, odvozující se přímo od základu (srov. náležitě tanzanský v SSJČ).

[5] Poučný je v této souvislosti zoologický název pěnice sardská (srov. Brehmův život zvířat III, 4, s. 106). Jeho znění bylo později upraveno na podobu p. sardinská (tak i PS a SSJČ).

Naše řeč, volume 51 (1968), issue 1, pp. 48-50

Previous Pětasedmdesátiny akad. Bohuslava Havránka

Next Zdeňka Hrušková: Kde se budou konat olympijské hry v r. 1968?