Časopis Naše řeč
en cz

Jarní práce v jahodárně

Miloslav Sedláček

[Short articles]

(pdf)

-

Tento titulek jsme četli na 3. straně Zemědělských novin 18. dubna t. r. U novinových titulků se většinou předpokládá, že stručně a výstižně upozorní na to, o čem příspěvek jedná, neboť čtenáři obvykle nečtou noviny jako celek, nýbrž vybírají si z obsahu ty pasáže, které je zajímají. Podle titulku bychom soudili, že článek informuje nejspíše o práci podniku, který nějakým způsobem jahody zpracovává, např. je mrazí, vyrábí z nich kompoty apod.

Podstatné jméno jahodárna není sice slovo běžné (Slovník spisovného jazyka českého je neuvádí), ale jeho slovotvorná stavba je dosti průhledná. Podstatná jména zakončená na -árna patří k těm obecným místním jménům, která obvykle označují uzavřený prostor, většinou místnost, soubor místností, budovu, podnik, jeho část (popřípadě — přeneseně — instituci);[1] ta, která jsou odvozena od podst. jmen nedějových, označují zpravidla prostor, v němž se věc označená slovním základem vyrábí (škrobárna, octárna, moštárna), kde je uschována, uložena (prachárna, lampárna, obrazárna), kde se prodává (kavárna, vinárna, lékárna), kde se s ní nějak zachází např. je shromažďována, tříděna, upravována, zpracovávána apod. (vodárna, bramborárna, tukárna). Sem by patřilo i pojmenování jahodárna.

Proti podst. jménu jahodárna nelze tedy z hlediska jazykové správnosti nic namítat, je ovšem třeba ho užívat v patřičném významu. A to právě autor uvedeného článku neudělal. V textu se totiž vůbec nemluví o práci podniku zpracovávajícího jahody, nýbrž dávají se v něm rady pěstitelům, co je třeba na jaře dělat na plochách osázených jahodami. Z toho je patrno, že pojmenování jahodárna zde není užito vhodně, že mělo být zvoleno jiné. V úvahu přichází buď zahradnický název jahodovna (podobně jako chřestovna, malinovna, rybízovna), nebo obecnější jahodiště (v textu článku ho pak autor užil). Jak konstatuje I. Poldauf a s odvoláním na něho také Fr. Daneš,[2] pro podstatná jména zakončená na -iště je příznačné, že označují otevřené plochy, přístupné přímo z vnějšku, někdy také plochy, na nichž se pěstuje nebo vyskytuje ně[309]jaká rostlina, plodina, např. brambořiště, jeteliště, hrachoviště, maliniště atp.

Zmínili jsme se o užití neodpovídajícího pojmenování proto, že se tak zbytečně, bez jakéhokoli opodstatnění rozkolísává u uživatelů povědomí jazykového systému, ačkoli v případě, o němž se zmiňujeme, je poměrně ustálený a dosti pevný.


[1] Viz Fr. Daneš, Obecná jména místní, Tvoření slov v češtině II, 1967, s. 436; týž, Malý průvodce po dnešní češtině, Praha 1964, s. 139n.; Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, Praha 1955, s. 72n.

[2] I. Poldauf, Srovnávání s mateřštinou při vědeckém zkoumání jazyků, Sborník VŠP v Olomouci, 1954, s. 57n.; Fr. Daneš, c. d. s. 448.

Naše řeč, volume 50 (1967), issue 5, pp. 308-309

Previous Miloslava Knappová: Jak vyslovujeme Montreal?

Next Naďa Svozilová: Kučinská, nebo Kučínská?