Budeme žehlit přes prostěrku?

Zdeňka Sochová

[Short articles]

(pdf)

-

Zdálo by se, že odborné názvosloví některých oborů, zejména řemeslných, jejichž technologie se vcelku nemění, je plně ustáleno a neobohacuje se o nové výrazy. Ale jazykový vývoj připravuje i zde drobná překvapení. Jedním z nich je náhrada běžného hadru na žehlení prostěrkou. Pokud jsme mohli zjistit, objevilo se toto slovo v tisku (v populárně odborném pojednání v Rudém právu) poprvé začátkem dubna t. r. a brzy nato znovu (v článcích jiných autorů). Zdá se tedy, že odborníkům se líbí a že je přijali za své. Dotazem v oděvních školách a zakázkových oděvních podnicích jsme zjistili, že odborná praxe se tomuto výrazu nebrání, že se ho tu a tam užívá, jinde že je alespoň známý.

Z jazykovědného hlediska jde o šťastné vytvoření nového jednoslovného termínu (polotermínu) za neodborná víceslovná opisná pojmenování hadr na žehlení a řidčeji užívané plátno na žehlení. První pojmenování nemá ani plně spisovný ráz, slovo hadr tu budí totiž nežádoucí asociace (vnucuje se význam ‚kus roztrhané, odpadové látky‘). Jako v mnoha jiných odvětvích odborného vyjadřování probíhá i zde proces postupné terminologizace.

Slovo prostěrka a jeho častější hlásková varianta prostírka je však už hodně přes sto let staré (zaznamenává je III. díl Jungmannova slovníku z r. 1837) a dochovalo se dosud v některých nářečích. Na Chodsku a Budějovicku znamená menší, prostý ubrus z domácího plátna, kterého se užívalo obyčejně ve všední dny (podle Hrušky), nebo pokrývku vůbec (Baar, Klostermann), popř. i prostěradlo (Holeček). V moravských nářečích označovalo obilí rozestřené na mlatě k mlácení (podle Bartošova Dialektického slovníku moravského).

Není pravděpodobné, že by v novém odborném (poloodborném) názvu šlo o terminologické využití českého nářečního slova prostěrka zúžením nebo přenesením významu. Pro potřebu odborného vyjadřování bylo nové slovo vytvořeno samostatně, patrně podle slovotvorného modelu utěrka (obě slova jsou ovšem odvozena z různých základů, od sloves u-tírati a pro-stírati, ale významově jsou si blízká). Předpona pro- naznačuje, že kus látky se pokládá do šířky, rozprostírá se, přípona -ka zdařile odlišuje nový výraz od slova prostěradlo, které je významově obsazeno. Nově se objevivší slovo prostěrka je utvořeno zcela náležitě. Samo o sobě, svou slovotvornou strukturou, ovšem nevyjadřuje, že jde o pomůcku k žehlení, ale v úzu se v tomto významu vhodně specifikovalo. Je potřebné a má tedy naději, že se vžije.

Naše řeč, volume 50 (1967), issue 4, p. 254

Previous Vladimír Mejstřík: Mates

Next NS, MS, MB, MK: Radíme a kritizujeme