Zdržovna?

Miloslava Knappová

[Short articles]

(pdf)

-

Snaha po stručném, jednoslovném pojmenování se začíná uplatňovat i u označení míst nebo místností určených pro určité osoby jsoucí ve službě. Tak se např. místo označení ‚místnost pro průvodčí‘, ‚místnost pro zaměstnance‘ objevil název zdržovna. Je utvořen od slovesa zdržovat se s významem ‚pobývat někde‘ příponou -na (podobně jako např. od slovesa rozdělovat je odvozeno slovo rozdělovna, od zotavovat (se) zotavovna apod.); označuje tedy místnost, kde se zdržují, pobývají zaměstnanci.

S příponou -na se obvykle setkáváme u jmen označujících místo děje (dílna, herna, kovárna, stravovna apod.); k nim se způsobem tvoření i významem přiřazuje také jméno zdržovna. Z hlediska slovotvorného je tedy nemůžeme považovat za nesprávné. (Neztotožňujeme se tedy s pisatelem noticky Zdržovna — a co s ní? — Nová svoboda, Ostrava, js —, který toto slovo odmítá proto, že prý je tvořeno příponou -ovna; podle autora se touto příponou tvoří pouze slova se základem jmenným: sborovna, strojovna, ojediněle prostřednictvím slovesa: lak — lakovat — lakovna, drát — drátovat — drátovna.)

Přesto však nám na pojmenování zdržovna něco vadí. Je to ta okolnost, že zatímco u ostatních jmen míst tvořených od zvratných sloves (je jich poměrně málo, patří k nim např. zotavovna, stravovna; při jejich odvozování zvratné se mizí) nedochází k významové dvojznačnosti, u zdržovny ano. Při první asociaci nespojujeme slovo zdržovna s významem zvratné podoby zdržovat se ‚pobývat někde‘ (která je poněkud knižní), ale naopak s některým z významů nezvratné podoby zdržovat, jež je zcela běžná, tedy např. s významy ‚způsobovat něčí další pobyt někde, omeškání, zpomalení v nějaké činnosti, zabraňovat někomu v nějakém jednání, pobývat někde přes obvyklou dobu, zpožďovat se‘ apod. Významová asociace názvu zdržovna s těmito běžnějšími významy (např. s obvyklým zdržovat někoho od práce) pak může působit na uživatele, který se s tímto názvem setká poprvé, i poněkud komickým dojmem.

Bylo by proto vhodnější označovat i nadále služební místnosti popisnými názvy místnost pro řidiče apod., anebo vyjít od jiného, vhodnějšího slovesa.

Naše řeč, volume 50 (1967), issue 1, p. 59

Previous Antonín Tejnor: Návratnost je nabíledni?

Next Ladislav Janský: Mimochodem