[Short articles]
-
Sdružení výtvarných umělců moravských založilo si zvláštní orgán: Umělecký list, jehož redaktorem jest malíř Kalvoda a který vychází v Hodoníně (roční předplatné 18 K). V 1. čísle právě vydaném ve skvělé výpravě a obsahujícím v tekstové části příspěvky od Milosl. Hýska (T. G. Masaryk), Aloisa Kalvody (Naša řeč — článek programní), Aloisa Mrštíka (Na Slovensku), Karla Wellnera (Chrám znovuzrození), Otakara Bystřiny (dlouho slibovanou Súchovskou republiku) a j. zaujala nás tato slova Mrštíkova: Když tak čítávám v našich novinách a knihách, v próse i básních ty nečeské věty, obraty a rytmus slov, tu vždy a znovu ozve se ve mně přání: Kéž by naši spisovatelé a novináři chodili na Slovensko učit se původnosti v řeči a studovat její barvu, její hudbu a prostičkou její krásu a vzácnou jednoduchost! Bylo mně vždy [90]rozkoší, poslouchat hovory nejen slovenských dám, v jejichž ústech řeč slovenská zvlášť krásně zní, ale rozkoší mi byla i lahodná, hudební slovenština lidu prostého, a jistě hříchu neodpustitelného dopustil by se, kdo by lahodnou a původní slovenštinu nahrazovati chtěl češtinou, jakou se namnoze dnes nejen mluví, ale bohužel i píše. Nyní, kdy došlo k dávno želanému našemu spojení nejen kulturnímu, ale i hospodářskému, nepochybuji o tom, že od nynějška naši spisovatelé hojně a dlouho tu na Slovensku budou pobývat a Slovensko že se jim stane pro kulturu českého jazyka blahodárnou školou, bohatou jazykovými rozmanitostmi v různých krajích slovenských.«
Jest to první hlas, upozorňující na možnost obrodného vlivu slovenštiny na český jazyk. Kéž se splní toto pěkné přání!
Naše řeč, volume 3 (1919), issue 3, pp. 89-90
Previous K.: Súčtovati — zúčtovati
Next Richard Rynda, S. M.: Čeština našich zákonů