Příbramská hornická mluva

Miroslav Roudný

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V roce 1964 vyšla nákladem okresního vlastivědného muzea v Příbrami nevelká knížka Emila Kalisty Ukázka hornické mluvy na Příbramsku (124 str.). Na rozdíl od rozsáhlejší Ostravské hornické mluvy Václava Křístka (200 str.) z r. 1956 není jádrem Kalistovy práce systematický dokladový slovník, nýbrž skutečné ukázky příbramské hornické mluvy, uspořádané do osmi kapitol podle věcných témat. Výběrem z bohatého materiálu dává v nich autor čtenáři nahlédnout do bývalé stavovské řeči, kterou mluvili až do poloviny tohoto století horníci příbramských dolů a která od r. 1918 [234]pomalu mizí. Dnes s odchodem staré generace odchované německým pracovním a úředním prostředím ztrácí se tato „napolo česká a napolo německá řeč“ a ustupuje nově vznikajícímu českému pracovnímu vyjadřování; mizí zkomolená a „přejinačená“ německá slova (např. šichta, štajgr, sábrovat. pucherc atd.) a jsou postupně nahrazována českými výrazy, které si nová generace přináší z odborných škol (směna, důlní, čistit, třídírna atd.). Knížce E. Kalisty je třeba přičíst zásluhu, že nám bude zachován záznam starého hornického vyjadřování, a to nikoli pouze v jednotlivých slovech, nýbrž v poutavém, přehledně uspořádaném sledu hovorových obratů, jak je autor s velkou pílí a láskou po léta zapisoval přímo z úst příbramských horníků.

Práce je rozdělena do tří částí. Po krátkém úvodu následuje hned hlavní část práce Ukázka hornické mluvy, uspořádaná podle věcných souvislostí do osmi kapitol (průměrně asi po deseti stranách). V těchto kapitolách (Důl a důlní provoz, Vlastní dobývání rudy atd.) nás autor provádí starými příbramskými doly a životem jejich horníků (někdy i ostaních obyvatel Příbramska) a nechává při tom hovořit staré pamětníky někdejší hornickou mluvou.

V druhé části je otištěn přepis tří lidových vyprávění (Námluvy, Vandruvkáři, Permoník).

Rozsahem nejmenší je poslední část — Slovníček (8 stran). Jsou v něm uvedeny z valné většiny jen výrazy německého původu. Slangová slova česká jsou naprostou výjimkou. Obsahuje asi 400 hesel; bylo by jistě vhodné a záslužné doplnit slovníček tak, aby podával slovní zásobu hornické mluvy jako celek, nejlépe snad ve věcném, systematickém rozčlenění, jako je tomu u kapitol Ukázek. Práci by též prospělo, kdyby alespoň u citátů uváděných v textu byl vždy udán zkratkou pramen, popř. osoba, jejíž výrok se cituje; zvýšila by se tím dokladová průkaznost práce a stoupla by její hodnota jako pramene k dalšímu vědeckému využití. Jako připomínku formálního rázu nutno též uvést, že redakčním nedopatřením se neshodují údaje v obsahu (na poslední stránce) se skutečným stavem v knize.

Je třeba pochválit snahu příbramského muzea obrátit vydáním Kalistovy práce pozornost příbramských rodáků k jazykovým zvláštnostem jejich kraje.

Naše řeč, volume 49 (1966), issue 4, pp. 233-234

Previous Alexandr Stich: Studium národních spisovných jazyků a jazyková kultura

Next Jaroslav Voráč: Za profesorem Václavem Vážným