Trenažér

Běla Poštolková

[Short articles]

(pdf)

-

V denním tisku se v posledních letech občas setkáváme se slovem trenažér. Dočítáme se, že letci a kosmonauti si zvykají na stav beztíže v „trenažérech-houpačkách“, svazarmovští parašutisté plánují otevření „trenažéru-kalapultového zařízení“ a motoristům mají „univerzální trenažéry“ nahradit cvičné řidičské stolice. Z kontextu vyplývá, že jde o jakési mnohoúčelové speciální cvičné zařízení, užívané zvláště letci, parašutisty, kosmonauty a motoristy.

V lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český jsou první dva doklady na slovo trenažér z r. 1956 a 1959, v dalších letech pak dokladů přibývá. Je to tedy slovo nové, na první pohled cizí, přejaté, které však v povědomí spojujeme se slovy trénink a trénovat.

V slovní zásobě češtiny běžně existují přejatá slova (zčásti francouzská, zčásti anglická) s příponou -ér, která označuje jména činitelská, k nimž se počítají (a o ně v našem případě jde) jména zařízení a přístrojů, např. startér, transportér, mixér, adaptér. Ve všech těchto slovech se přípona -ér připojuje k slovotvornému základu start-, transport-, mix-, adapt-. Slovo trenažér však není utvořeno přímo od základu trén-, jako výrazy trénovat, trénink, trenér, nýbrž od slova trenáž příponou -ér. Slovo trenáž najdeme sice v Příručním slovníku jazyka českého ve významu ‚trénink, trénování‘, ale je označeno jako výraz málo užívaný; poslední doklady na toto slovo v lexikálním archívu jsou z let třicátých, dnes se ho však neužívá.

Přípona -áž ukazuje na francouzský původ. Naučné francouzské slovníky takové slovo mají, ale v jiném významu (‚vlečení saní, sanice‘). Anglické a německé slovníky slova trenáž ani trenažér neuvádějí. Najdeme je však v slovníku ruském. Slovník současného spisovného ruského jazyka z r. 1963 zaznamenává slovo trenáž i trenažér. Trenáž znamená totéž co trénink a v ruštině se ho užívá jako synonyma běžnějšího výrazu trenirovka; trenažér je podle ruského slovníku zařízení pro letecký výcvik. Slova jsou utvořena z anglického základu to train, tj. ‚cvičit, trénovat‘. Přípony -až a -er byly do ruštiny přejaty z francouzštiny, popř. z angličtiny, ale jsou dnes v ruštině zdomácnělé a běžné. I když slovo trenáž není v češtině živé,[1] není zábran pro přijetí hotového odborného názvu trenažér přímo z ruštiny, jestliže ho v odborném vyjadřování bude potřeba.

V odborném vyjadřování vojenském, mezi parašutisty a motoristy se slovo [190]trenažér vžilo a běžně se ho užívá. Označují se jím jednak všechna cvičná zařízení souhrnně, jednak v různých oborech různá cvičná zařízení jednotlivě (např. trenažér pro nácvik přetlakového dýchání, trenažér pro výcvik odolnosti vestibulárního ústrojí). Název trenažér se ujal, neboť je krátký (jednoslovný), základ slova je mezinárodní (slova trénovat, trénink patří dnes k běžné slovní zásobě). Zakončení -ažér není v češtině příliš časté (najdeme je jen v několika přejatých slovech, z nichž nejznámější jsou aranžér a pasažér; ojediněle u názvů přístrojů a předmětů, např. melanžér, etažér), avšak ve slově trenažér jím lze dobře odlišit název zařízení od činitelského podstatného jména trenér.

Není však vhodné užívat slova trenažér v přístavkových spojeních citovaných na počátku („trenažér-houpačka“, „trenažér-katapultové zařízení“). Takové označování je nejasné a čtenáře mate. Z terminologického hlediska by bylo lépe ponechat slovu trenažér význam co nejobecnější a rozumět jím ‚konstrukce napodobující skutečná zařízení a umožňující nácvik všech potřebných úkonů‘. (Podobně je tomu u zařízení z jiných oborů. Adaptér označuje např. pomocné přístroje, jimiž se přizpůsobuje určité zařízení pro rozsáhlejší použití, než bylo původní). Jednotlivé druhy trenažérů by se pak označovaly jinými speciálními názvy s přívlastkem cvičný, jako tomu už např. někde je (v letectví pilotní cvičná kabina, v motorismu cvičná (řidičská) stolice). Tento způsob je ve shodě s dnešním postupem při tvoření termínů. Umožňuje dostatečně jednoznačnou a zřetelnou specifikaci jednotlivých zařízení v různých oborech.

---

[1] V češtině však existuje skupina přejatých dějových jmen na -áž, užívaných ponejvíce v odborném vyjadřování, např. masáž, instruktáž, montáž, siláž aj.

Naše řeč, volume 49 (1966), issue 3, pp. 189-190

Previous V. Iblová: Ondrej Nepela — nejmladší medailista?

Next Vl, MR, OM: Radíme a kritizujeme