Časopis Naše řeč
en cz

Několik poznámek k překladům ruských knih z oboru chemie a chemické technologie

Miroslav Mervart

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Převážnou část knih z oboru chemie a chemické technologie vydává u nás Státní nakladatelství technické literatury. Za 12 let jeho existence, tj. od roku 1953 do roku 1964, vyšlo v tomto nakladatelství 369 publikací z oboru chemie a chemické technologie. Z těchto 369 publikací je 65 překladů z ruštiny.

Ruské překlady vycházely samozřejmě nejvíce v prvních letech činnosti SNTL. Tak v letech 1953 a 1954 vyšla více než polovina z těchto překladů, tj. 34 (v roce 1953 dvaadvacet). Později počet překladů klesá na devět až šest ročně a od roku 1958 do roku 1964 vyšlo jen devět překladů, tj. v průměru o něco více než jedna publikace ročně.

Několik sovětských publikací z příbuzných oborů, např. z biochemie, farmaceutické chemie, lékařské chemie, toxikologie atd., bylo přeloženo a vydáno také v nakladatelství ČSAV a ve Státním zdravotnickém nakladatelství. Těchto publikací je však velmi málo a většinou byly vydány před rokem 1960.

Naším úkolem bylo namátkově zjistit současný stav jakosti překladu několika knih, které vyšly v posledních letech. Ze sedmi publikací, které vyšly po roce 1960, byly podrobeny revizi tři.[1] Revidována byla samozřejmě jen malá část těchto překladů, asi 20—30 stran z každé knihy.

Celkově lze říci, že v překladech již nejsou takové nedostatky, jaké se objevovaly v překladech prvních ruských knih, kdy se např. normální fosforečnan překládal podle ruštiny jako „střední“, nebo se prvek hořčík (rusky magnij) objevil v překladu jako „mangan“, prvek zinek (rusky cink) jako [45]„cín“ a místo galvanický článek se vyskytlo terminologické sousloví „galvanický prvek“ podle ruského galvaničeskij element.

Hodnotíme-li současný stav překladů ruských publikací z oboru chemie a chemické technologie na základě srovnání malé části tří překladů s originálem, musíme však přesto bohužel říci, že tyto překlady nejsou ještě bez nedostatků a že některé chyby (např. v překladu knihy Sokolovovy) by se dnes již neměly vyskytovat.

Zhruba lze zjištěné nedostatky rozdělit do těchto skupin: doslovný převod, podléhání originálu, neúplný překlad, nevystižení některých vazeb, např. předložkových, vynechávání některých slov, terminologických spojení, vazeb apod., nesprávný překlad plynoucí z neznalosti terminologie a nakonec porušení smyslu celé věty. Také bylo zjištěno vynechání většího počtu řádků (Sokolov, s. 24 rus. orig.), což je závažný nedostatek, ale tím se zabývat nebudeme, neboť nemusel být zaviněn překladatelem.

Do první skupiny nedostatků — doslovný převod — lze zařadit překlad ruského terminologického spojení koksochimičeskij zavod jako „koksoche­mický závod“ (Sokolov, 11).[2] VRČS používá jen termínu koksárna, SSJČ navíc i koksovna a zavádět spojení „koksochemický závod“ je naprosto nevhodné.

V jiném překladu (Kogan, 399) se část věty puťom produvanija vozducha překládá „prodouvání roztoku vzduchem“. Substantiva „prodouvání“ (které neuvádí ani PSJČ) je užito pod vlivem originálu místo vhodnějšího profukování, probublávání, event. uvádění. Podle PSJČ by bylo nejlépe užít slova probublávání, neboť „probublávání je pochod, při němž kapalným prostředím prochází plyn v podobě bublinek“.

Také na překladu věty produkt podvergajetsja zapekaniju „produkt se podrobuje tavení“ je vliv originálu příliš patrný. Mnohem lépe přece zní: produkt se taví (Kogan, 399). Obdobně je tomu, když překladatelé část věty osnovnyje oblasti fizičeskoj chimii překládají jako „základní oblasti fyzikální chemie“. U nás se v tomto spojení používá slova obory, tedy základní obory fyzikální chemie.

Chybou je, překládá-li se např. chrompik jako „dvojchroman“. Termínem chrompik se v ruské chemické literatuře rozumí pouze dvojchroman draselný a nikoli třeba sodný (Kogan, 399).

Nedostatečná znalost ruského jazyka nebo nedostatečný zřetel k přesným ekvivalentům se projevuje velmi nápadně u překladu některých obtížnějších vazeb. Tak např. vazba po mere poniženija (ili povyšenija) musí být přeložena se snižováním nebo s pokračujícím snižováním, se zvyšováním nebo s pokračujícím zvyšováním apod. V našem případě bylo např. Po mere perechoda k malym koncentracijam přeloženo „Při malých koncentracích“, zatímco správně by mělo být Se snižováním koncentrací (Sokolov, 10). Po[46]dobně je tomu, jestliže se vazba stanovitsja vsjo boleje i boleje trudnoj překládá „je neobyčejně obtížným úkolem“, místo je stále těžší a těžší. Dochází zde pak ke změně smyslu věty (Sokolov, 10).

Ke značným nepřesnostem, často úplně zbytečným, dochází, jestliže překladatelé vynechávají některá slova, terminologická sousloví, vazby apod. Takových nedostatků je v uvedených třech překladech dost, avšak jednotlivě se jimi zabývat nebudeme.

Mnohem závažnější jsou chyby záležející ve věcném nepochopení originálu nebo v neznalosti terminologie. Zde jde jasně o chybný překlad.

Tak např. slovní spojení uglublenije cveta je přeloženo jako „prohlubování barviv“ (Kogan, 74); jde však o prohloubení barvy, nikoli „barviva“. V další části se překládá již správně barva látky se prohlubuje při zahřívání (Kogan, 75).

Terminologické spojení krasjaščeje věščestvo nelze překládat jako „barevná látka“ (Kogan, 75) nýbrž barvivo. Stejně tak zapas energii není „množství energie“, nýbrž zásoba energie. Množství energie je přece količestvo energii (Kogan, 77).

Slovní spojení metod varki není „zahřívání“ (Kogan, 77), nýbrž metoda várky, způsob várky nebo várka.

V některých případech překladatelé změnili smysl věty. Tak např. část věty Odnako uže davno bylo zamečeno byla přeložena „Bylo však již dávno známo“ místo Již dávno bylo zpozorováno (Kargin, 10).

Nedostatkem překladu jistě je, jestliže překladatelé přeloží jeden termín několika překladovými ekvivalenty významově rozdílnými. Tak např. termín molekula byl přeložen jako „makromolekula“, „řetězová molekula“ i jako molekula (Kargin, 89, 90).

Další chybou je, jestliže se výraz v něbolšich koncentracijach překládá jako „v malých množstvích“, zatímco správně má být v malých koncentracích (Sokolov, 10).

Jistě by se již dnes neměl v překladu vyskytnout takový závažný nedostatek jako je přeložení dvou ruských vět jednou větou, která dává zcela opačný smysl. Ruské věty zní:

Jesli gazovyj analiz provoditsja s celju kontrolja za těchnologičeskim processom, sostavom dobyvajemogo gaza, ili dlja někotorych drugich celej, obyčno trebujetsja opreděljať tolko osnovnyje komponěnty gazovoj smesi. V rjadě slučajev ně predstavljajet intěresa opredělenije takich primesej v gaze, koncentracii kotorych niže, naprimer, děsjatych dolej procenta, ili inogna niže 1—2%.

a český překlad: „Při kontrole technologického procesu, složení těženého zemního plynu, nebo jiných úkonech, se obvykle musí stanovovat ty složky plynu, jejichž koncentrace je menší než např. desetiny procenta a v některých případech než 1 až 2 %.“

[47]Ruská vazba ně predstavljajet intěresa opredělenije je tedy přeložena „se obvykle musí stanovovat“, zatímco správně má být nemá význam stanovovat“ (Sokolov, 29).

V závěru je třeba zdůraznit, že příklady, které byly uvedeny, zdaleka nestačí k tomu, aby bylo možno jednoznačně říci, zda zkoumané překlady jsou dobré nebo špatné. Aby bylo možno odpovědně určit jakost jednotlivých překladů, musely by být celé knihy důkladně jazykově i odborně posouzeny a sporné věci by musely být prodiskutovány s odborníky. Nám však šlo jen o to, namátkovou sondou poukázat na jakost překladů ruských publikací z oboru chemie a chemické technologie v současné době. Zjištěné nedostatky ukazují, že by se mělo dbát na to, aby překladatel byl nejen odborník v příslušném oboru, ale aby také dokonale, se smyslem pro jemné odstíny ovládal jazyk, z něhož překládá i do něhož překládá.


[1] J. M. Kogan, Chemie barviv, překladatelé inž. dr. Josef Arient a inž. dr. Vladimír Vaníček, odb. korektor doc. inž. dr. Jiří Rais, vydáno v SNTL 1961.

V. A. Kargin a G. L. Slonimskij, Úvod do fyzikální chemie, překladatelé inž. Miroslav Kubín, CSc., inž. Jiří Vodňanský, odb. korektor Jan Krejsa, CSc., vydáno v SNTL 1963.

V. A. Sokolov, Analýza plynů, překladatelé doc. inž. dr. V. Šešulka, CSc., a inž. Otto Weisser, CSc., odb. korektoři inž. dr. Vladimír Zátka a inž. Jaroslav Franc, vydáno v SNTL 1963.

[2] V závorkách dále uvádíme vždy jen autora a stranu díla.

Naše řeč, volume 49 (1966), issue 1, pp. 44-47

Previous Pavel Jančák: Výzkum mluvené podoby spisovné slovenštiny

Next Vladimír Mejstřík: Z 28. sešitu Slovníku spisovného jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1