Časopis Naše řeč
en cz

Souvislosti místopisného názvosloví s geologickým složením půdy

Ivan Honl

[Articles]

(pdf)

-

Permská oblast severovýchodních Čech je názorným dokladem souvislosti místopisného názvosloví s geologickým složením půdy. Perm vystupuje v této krajině jednak od Červeného Kostelce do okolí Náchoda, odkud se po obou stranách státních hranic táhne až k Olešnici pod Vrchmezím, jednak na Broumovsku, kde sleduje podélnou osu tamního výběžku našeho území.[1] V obou těchto prostorech se perm jeví velmi nápadně, zejména tam, kde jeho červená barva kontrastuje s bezprostředně sousedními fialově šedými fylity nebo se světlou opukou a pískovci, a mimoto také v úvalech a na stráních, kde je na větších nebo menších plochách rámována zelení jehličnatých lesů. V koloritu krajinného obrazu je tam barva permu prvkem tak význačným, že ji musíme řadit k základním charakteristickým znakům zevního rázu oněch území. Důsledkem toho, zajisté přirozeným, pak je, že se červená barva tamního permu obráží v celé řadě místních i pomístních názvů od ní odvozených a svou početností ji přímo zdůrazňujících.

Přesto, že tyto názvy mají stejný pojmový základ, neupadají do jednotvárnosti. Naopak, projevuje se v nich značná pestrost slovních forem a stejně taková různost plynoucí z toho, že se střídavě vztahují k vodám, k terénním částem i osídleným místům. Za příklady [219]toho nám mohou posloužit Červený potok, tekoucí Červeným Kostelcem a v době přívalů zbarvený neseným permským bahnem, pozemková trať Červená u vesnice Velkého Dřevíče, Červený kopec nad Náchodem apod. Na samých česko-kladských hranicích dominuje nad pěkným úvalem kopec s obnaženými permskými partiemi, který se v mluvě kladských Čechů jmenoval Červenáč.[2] Dále sem musíme počítat pohraniční vesnice Českou Čermnou a Malou Čermnou a této z druhé strany hranic těsně se dotýkající kladskou vesnici Velkou Čermnou.

Velká Čermná je stará farní osada, poprvé uvedená r. 1352.[3] Po odtržení kladského hrabství od Čech byla přezvána na Tscherbenei a u nás od té doby bývala jmenována i Německou Čermnou. Dnes má polské jméno Czermna bez přídomku.

Slovo čermný znamenalo, jak známo, totéž co červený. Před první světovou válkou jsem názvy vesnic právě připomenutých slýchával zpravidla ve tvaru Čerma, 2. pád Čermy.

Stejného významu je slovo Čermák. Tak se jmenuje jeden z červenokosteleckých rybníků. Jeho voda bývá sice do červena barvena nebo alespoň kalena permským bahnem, nemám však zatím dokladů o tom, byla-li tato skutečnost příčinou pojmenování, nebo nejde-li zde o původ jiný, především osobní.

Je zajímavé, že adjektivní přídomek názvu města Červeného Kostelce, ač je v naznačeném rámci zcela nasnadě, vznikl poměrně pozdě. Obyčejně se uvádí, že pochází z doby, kdy se stavěla železnice z Josefova přes Kostelec k uhelným dolům svatoňovickým, tedy z let 1856—1859. Cizím dělníkům na stavbě pracujícím byla prý nápadná červená barva permského útvaru a podle ní Kostelec jmenovali. Ve skutečnosti je však název o něco starší, neboť první dosud zjištěný doklad o něm se čte v pamětním zápisu učiněném r. 1832 na před[220]sádce staré evangelické bible zakoupené pro červenokostelecké muzeum.[4]

Také v permském území na Broumovsku byly připomínky červené barvy půdy četně zastoupeny. Vzhledem k někdejšímu osídlení šlo však o názvy německé,[5] které změnou národnostních poměrů po r. 1945 vymizely z užívání. Spolu s nimi nalézáme tam zajímavou trojici názvů, připomínající všechny tři hlavní geologické útvary Broumovska. Skoro v přímé čáře od jihu k severu jsou tam Bílá skála v oblasti křídových pískovců, Červený vrch v oblasti permu a Šedá niva na porfyrovém svahu pomezních hor.

Dlouho zůstávalo otázkou, souvisí-li s barvou permu také název Broumova, tj. můžeme-li přijmout výklad z německého braune Au. Výklad ten zaznamenal již Sommer[6] a znovu se jím obíral Julius Lippert;[7] ten se k němu stavěl celkem skepticky, kdežto nověji se opět k němu přiklonil E. Schwarz.[8] Naproti tomu se J. V. Šimák[9] na základě nejstarších dokladů vyslovil pro původ od osobního jména Bruno, a k stejnému závěru došli také Rosezin[10] a Profous.[11]

Velké rozšíření a intenzívní zevní uplatnění permu na českém severovýchodě dalo tedy vznik různým místopisným názvům souvisícím s názvy červené barvy, a to názvům v počtu tak značném, že bychom bezmála mohli mluvit o jejich kumulaci, nahromadění. Zakreslení těchto názvů na geologickou mapu nám ukazuje tak těsnou jejich závislost na geologickém složení půdy, že bychom si nemohli přát příkladu názornějšího.

[221]I když se zatím toto téma nedá sledovat ve všech svých vztazích k otázkám, které se při něm mohou naskytnout, lze závěrem upozornit alespoň na jeden příznačný úkaz. Již nedaleko Červeného Kostelce a Náchoda směrem na vnitrozemí Čech se perm ztrácí hlavně pod křídovým útvarem a diluviálními nánosy a znovu na povrch vystupuje až na Českobrodsku. Zde se rozkládá v podobě nepravidelně konturované elipsy, jejíž delší osa směřuje od Poříčan přes Kostelec nad Černými lesy ke Stříbrné Skalici. Pokud z map a topografických pomůcek vyplývá, není však v místopisném názvosloví této oblasti nic, co by barvu permu vyjadřovalo a tím tvořilo obdobu zjevu, který jsme sledovali na českém severovýchodě.


[1] Podle obvyklé geologické terminologie jde zde o svrchní oddělení permu, tzv. červenou jalovinu.

[2] J. Št. Kubín, Povídky kladské II, Praha 1910, s. 245; týž, Lidomluva Čechů kladských, Rozpravy ČAV, tř. III, č. 37, 1913, s. 170. Z české strany se Červenáči říkalo Bendova skála podle Benedikta Brůzy z kladské vesnice Březové, někdejšího majetníka usedlosti, ke které onen kopec náležel.

[3] Další doklady uvádí J. V. Šimák. Osídlení Kladska, Český časopis historický 25, 1919, s. 46. Srov. Kubín, Lidomluva, s. 169 s poznámkou, že potok touto obcí tekoucí „sluje dosud (tj. 1913) Červený“.

[4] Jos. Hurdálek, O původu jmen naší a sousedních obcí a některá data. (Nepaginováno.) Ročenka spořitelny městské v Červeném Kostelci 1937. Srov. i Jos. Hurdálek, O původu jména Červený Kostelec, Od kladského pomezí 10, 1932-33, s. 31-32.

[5] Výčet 16 příkladů podává S. Rosezin, Ortsnamenbuch, seš. 8 (Liberec, rok neudán), s. 18.

[6] J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen IV, Praha 1836, s. 180.

[7] Jul. Lippert, Die älteste Colonisation im Braunauer Ländchen, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 26, 1888, s. 341—342.

[8] Ernst Schwartz, Die Ortsnamen etc, 1931, s. 288.

[9] V. Šimák, Počátky Broumova a Broumovska, Český časopis historický 42, 1936, s. 575—582, a týž, Středočeská kolonizace etc., České dějiny I/5, Praha 1938, s. 986, pozn.

[10] Na místě citovaném výše v pozn. 5.

[11] Ant. Profous, Místní jména v Čechách I, Praha 1947, s. 184—185.

Naše řeč, volume 44 (1961), issue 7-8, pp. 218-221

Previous Blažena Havlová: Vsuvky v stylu publicistickém a populárně odborném

Next Milan Jelínek: Základní práce o mluvnici současné spisovné češtiny