Časopis Naše řeč
en cz

Nové vojenské hodnosti

František Švarc

[Short articles]

(pdf)

-

V posledních dnech mohli naši občané u některých vojáků a příslušníků Veřejné bezpečnosti vidět nové hodnostní označení. K této změně došlo proto, že na základě zákona o některých služebních poměrech vojáků zanikla v našich ozbrojených silách dne 30. září 1960 kategorie poddůstojníků z povolání a byla nahrazena kategorií praporčíků z povolání. Účelem této změny je upravit služební poměry dřívějších poddůstojníků z povolání v souladu se současným stavem výstavby ozbrojených sil a vytvořit předpoklady pro další zlepšování výkonu služby v ozbrojených silách.

Zákonem byla zavedena řada nových hodností. Zavádějí se vojenské hodnosti praporčíků: rotný, rotmistr, nadrotmistr, podpraporčík, praporčík a nadpraporčík. U Veřejné a Státní bezpečnosti je [63]místo hodnosti rotmistra a nadrotmistra hodnost strážmistra a nadstrážmistra, takže pořadí hodností pak je: rotný, strážmistr, nadstrážmistr, podpraporčík, praporčik a nadpraporčík.

Hodnost staršiny byla zrušena. Vycházelo se přitom z toho, že pojmenování staršina dosud označovalo jednak vojenskou hodnost, jednak funkci. Ty se v praxi pokaždé nekryly, protože funkci staršiny nemusel vždy zastávat poddůstojník v hodnosti právě staršiny. Nadále tedy bude v našich ozbrojených silách staršina názvem jen pro funkci, stejně jako např. zbrojíř, velitel čety, náčelník štábu.

Posuzujeme-li nové hodnosti z hlediska jazykového, vidíme, že tu bylo zčásti využito slov, která již v naší slovní zásobě existovala (rotmistr, strážmistr, praporčik), zčásti byla vytvořena nová pojmenování pomocí předpon pod- a nad-, jako je tomu u existujících názvů hodností podporučík, nadporučík a podplukovník. Jsou tu tedy všechny předpoklady k tomu, aby se nové názvy rychle vžily.

Protože v našich ozbrojených silách slouží řada žen, které dosud byly poddůstojnicemi z povolání, a ustanovení o praporčících se tedy vztahuje i na ně, budeme se v praxi setkávat i s ženskou podobou názvů nových hodností. Její tvoření však nepůsobí žádné těžkosti. Ve všech případech se dá ženský protějšek k mužskému jménu utvořit přechylováním, tak jak se to v češtině děje i u jiných názvů zaměstnání nebo povolání žen a jak tomu je i u názvů ostatních hodností, které existovaly již dříve. Připojením přípony -yně vzniknou rotmistryně, nadrotmistryně, strážmistryně a nadstrážmistryně, po­mocí přípony -ice utvoříme názvy podpraporčice, nadpraporčice ap.

Sama praxe potvrzuje, že vytváření příslušných ženských podob k názvům vojenských hodností (příponou -ka: vojínka, četařka, kapitánka, majorka; -yně: vojákyně, rotmistryně, strážmistryně; -ice: svobodnice, desátnice, praporčice, poručice, plukovnice; zvlášť stojí jen zpodstatnělá přídavná jména rotný — rotná) a jejich užívání je požadavkem samozřejmým a správným. Stačí, abychom připomněli rozpaky překladatele románu M. Bragima „Od Moskvy do Berlína“ (1951), který na s. 137 použil výrazů žena-kapitán, děvče-četař. V naší armádě je dnes např. označení vojákyně zcela běžné a obvyklé, i výhodné, jestliže se řeší otázky odívání vojáků a vojákyň, otázky mateřské dovolené vojákyň ap.

Naše řeč, volume 44 (1961), issue 1-2, pp. 62-63

Previous Karel Hausenblas: Nad polským slovníkem synonymickým

Next Karel Sochor: Podlaží, podlažový a podlažní