Časopis Naše řeč
en cz

Jak skloňovat a psát zeměpisná jména typu Sierra v 3. a 6. pádě

Zd. Hrušková

[From our counselling center]

(pdf)

-

U cizích zeměpisných jmen, která nejsou počeštěna, užívá se českého způsobu skloňování podle toho, ke kterému typu českých jmen slovo zařadíme. České skloňovací koncovky však působí někdy změnu předcházející souhlásky, a to bývá příčinou pochyb o správnosti tvarů v některých pádech cizích jmen. Tak je tomu i u zeměpisných názvů se zdvojeným -rr- v zakončení, jako Sierra, Andorra, které se zařazují v češtině ke jménům vzoru „žena“.

Koncovka -ě (-e) v 3. a 6. p. jedn. čísla tohoto vzoru mění předcházející souhlásku, na př. h v z (dráha — dráze), ch v š (střecha — střeše), k v c (ruka — ruce), r v ř (závora — závoře). Stejná změna by tedy měla nastat i u jmen Sierra, Andorra. V mluvené řeči nevznikají potíže (zdvojené -rr- vyslovujeme jako hlásku jednu), skloňujeme tedy zcela pravidelně 2. p. [siery], 3. a 6. p. [sieře], 4. p. [sieru] atd. Jak však máme tvar 3. a 6. pádu napsat? Kdybychom chtěli zachovat původní podobu názvu, museli bychom napsat dvě -řř-, tak jako v ostatních pádech ponecháváme dvě -rr- (do Sierry, na Sierru, do Andorry, za Andorrou). Zdvojené -rr- je zde znakem cizosti jména. Souhláska ř je však hláska česká a pro češtinu platí zásada, že hlásky nezdvojujeme — s výjimkou případu, kdy se setkají dvě stejné hlásky na morfologickém švu (srov. na př. čtyrruční, racci, babiččin). Této zásadě je třeba podřídit i cizí jména zeměpisná, skloňujeme-li je způsobem českým, i když tím porušíme původní podobu názvu. Ve 3. a 6. pádě jmen typu Sierra budeme psát tedy jen jedno -ř-: k Sieře, Andoře, v Sieře, Andoře. Tato podoba působí pak ovšem i na ostatní pády, takže vedle původních podob se zdvojeným -rr- objevuje se — ovšem řídce — také psaní s -r- jedním, na př. do Sierry i do Siery, s Andorrou i s Andorou. Nové vydání Pravidel českého pravopisu podrží však původní psaní s dvěma -rr-: Sierra, Andorra, do Sierry, Andorry atd.

Naše řeč, volume 40 (1957), issue 5-6, p. 184

Previous Jitka Štindlová: Ruské slovo „učastok“ a jeho český překlad

Next Kvido Hodura: Jan Gebauer a český spisovný jazyk