Časopis Naše řeč
en cz

Bratislavská porada o otázkách odborného názvosloví

Karel Sochor

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Pracovníci terminologických oddělení Ústavu slovenského jazyka SAV a Ústavu pro jazyk český ČSAV sešli se ve dnech 6. a 7. října 1955, aby si vyměnili názory a zkušenosti v otázkách odborného názvosloví. [106]Porada se konala v Bratislavě a navazovala na poradu konanou rok před tím v Praze (srov. Naše řeč 37, 1954, s. 237n.).

Úvodní referát měl J. Horecký. Uvedl v něm několik hlavních myšlenek ze své připravované knihy „Základy odborného názvosloví“[1]. Zabýval se povahou termínu na základě vlastních bohatých zkušeností z terminologické práce na Slovensku a s odvoláním na dosavadní literaturu. Ukázal, že při řešení otázky termínu není správné vycházet s hlediska stylistického, jak se až dosud zpravidla činilo, nýbrž především s hlediska lexikologického, zejména pojmenovávacího. Termín jako prvek slovní zásoby lze posuzovat se stránky zvukové, slovotvorné a významové. Při hodnocení vlastností termínů zdůraznil hledisko průzračnosti odborných názvů, promluvil o ustálenosti termínů, o jejich jednoznačnosti a přesnosti, jakož i o systémovosti v odborném názvosloví. Není možno vést přesnou hranici mezi slovy běžné slovní zásoby a odbornými názvy, je však možno běžné výrazy zpřesnit pro potřeby názvoslovné, kodifikovat je v určitém terminologickém významu.

Na referát J. Horeckého navázal J. Kuchař, který se zabýval jazykovou povahou termínu. Ukázal především, jak se mění charakter některých odvozovacích přípon tím, že se jich často využívá při odborném pojmenovávání. Tak zdrobňovací přípona -tko (původně -ko u slov zakončených příponou -dlo) ztrácí svůj zdrobňovací charakter a zároveň i citový odstín a stává se součástí nového slovotvorného modelu (na př. tvořítko, dusítko, razítko). Podobný, poněkud starší proces můžeme sledovat u přípony -ice (matice, točnice, radlice, trubice). U přídavných jmen se v odborném názvosloví často uplatňuje na př. přípona -ový, neboť je nejméně zatížena jakostními, hodnotícími odstíny. Tyto a podobné jevy označil Kuchař souhrnně jako objektivisaci jazykových prostředků, která je vedle významové specifikace důležitým znakem termínů. V druhém referátu načrtl místo studií terminologických v systému jazykovědy a podobně jako J. Horecký zařadil je mezi problémy lexikologické. Za hlavní úkol v tomto oboru je nutno považovat důkladný popis slovotvorných a vůbec pojmenovávacích typů v současném jazyce.

M. Roudný se rozhovořil o mezinárodnosti v terminologii, o nutnosti tvořit odborné názvy se zřetelem k mezinárodním požadavkům vzájemného porozumění mezi národy na poli techniky a vědy. Uvedl zajímavé skutečnosti o Mezinárodní standardisační organisaci ISO, zejména o jejím výboru TC 37 (Technical Commitee 37), který se zabývá odborným názvoslovím. Na nedávné mezinárodní konferenci TC 37 v Bruselu se účastníci dohodli, že vypracují zásady pro tvoření mezinárodních odborných názvů a že budou usilovat o sjednocení [107]lexikografických metod pro odborné slovníky. — V. Dujčíková rozebrala jednotlivé typy slovenských složených slov, jichž se užívá v odborném názvosloví. Uvedla, že počet složených podstatných jmen se už vcelku nerozšiřuje, zato však stále přibývá složených přídavných jmen, a to proto, že se jeví potřeba pojmenovávat složité vztahy. — V posledním referátu se zabýval F. Buffa dvojslovnými názvy. Uvedl, že jsou v odborném názvosloví velmi časté. Významová náplň těchto sousloví vyplývá ze základních významů obou složek, při tom se jeden člen často vyskytuje ve významu přeneseném.

Z živé diskuse, jíž se účastnil i ředitel Ústavu slovenského jazyka Št. Peciar, vyplynuly tyto požadavky:

1. věnovat pozornost otázce hranic termínu, produktivně pojmenovávacích typů a otázce tvoření definic,

2. navázat spojení s mezinárodní organisací ISO-TC 37,

3. pokračovat v koordinování práce při utváření a ustalování české a slovenské terminologie,

4. podle potřeby informovat se vzájemně o postupu práce a podávat zprávy o činnosti terminologických komisí v českém i slovenském tisku,

5. uspořádat do roka další poradu o terminologii za účasti zástupců terminologických oddělení, a to v Praze.


[1] Tato kniha vyšla letos v Nakladatelství Slovenské akademie věd.

Naše řeč, volume 39 (1956), issue 3-4, pp. 105-107

Previous Miloš Dokulil: Příručka o českém odborném názvosloví

Next Jana Ondráčková: Zpráva o první celostátní konferenci o výchově pěveckých kádrů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1