Výsledky ankety o Ukázkovém sešitě slovníku současné spisovné češtiny
Lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV
[Reviews and reports]
-
Koncem roku 1953 byl vydán zvláštní sešit s ukázkami práce na novém výkladovém slovníku spisovné češtiny a rozeslán k posouzení naší veřejnosti zároveň s dotazníkem.[1] Ústav pro jazyk český si tím chtěl ověřit, do jaké míry vyhoví práce autorů slovníku tomu, co dnes naše národní společnost od slovníku žádá. I když je jasné, že práce na slovníku a řešení různých otázek s ní spojených musí vycházet ze správné theorie lexikologické a lexikografické, je přece též prospěšné ověřit si i u neodborníků, budoucích uživatelů slovníku, jejich stanovisko.
Dotazník obsahoval 14 bodů,[2] účastníci ankety však nebyli omezováni v svých odpovědích jen na ně. I když se nám vrátila jen část z rozeslaných dotazníků, vyslovilo svůj názor na připravované dílo více než sto pracovníků z nejrozmanitějších pracovních oborů. Autorský kolektiv proto pokládá za svou povinnost seznámit veřejnost s výsledkem ankety.
Dotazník vyplnili 92 zájemci, vedle toho však projevili svůj zájem o chystaný slovník účastníci dvou diskusí věnovaných ukázkovému sešitu, jedné na vysoké škole pedagogické v Olomouci, druhé v Ústavě ruského jazyka, literatury a dějin SSSR při ČSAV v Praze. Z ciziny se ozvalo 5 hlasů, a to 3 z Rakouska, 1 z Francie a 1 z Polska. Podle povolání jsou na prvním místě vědečtí pracovníci nelinguisté (18), na druhém linguističtí odborníci (16). Překvapuje malá účast spisovatelů a redaktorů, kteří — na rozdíl od ankety o polském slovníku[3] — projevili zájem minimální (spisovatelé 4, redaktorů 5). Zvláště důležité jsou pak odpovědi různých pracovišť lexikografických, a to redakce třísvazkového slovníku spisovné ruštiny, chystaného v Jazykovědném ústavu Aka[26]demie věd SSSR, jež nám v odpověď poslala své vlastní tištěné instrukce,[4] dále kolektivu pracovníků na Velkém rusko-českém slovníku v čele s profesory dr. L. V. Kopeckým a dr. K. Horálkem, slovníkové kanceláře Rakouské akademie věd a lexikografů z Polské akademie věd i z Ústavu slovenského jazyka Slovenské akademie věd.[5]
Odpovědi na anketu jsou různé. Vedle dotazníků se stručnými odpověďmi na jednotlivé otázky („ano“, „ne“, „vyhovuje“, „nemyslím“…), které bylo možno zpracovat statisticky, dostali jsme i několik obsáhlých rozborů své práce, které se neomezily jen na otázky vyslovené v anketě. Nejpodrobnější taková pojednání poslali prof. dr W. Appel a dr St. Bodnarczuk z Vídně, prof. dr Al. Jedlička, doc. dr Fr. Kopečný, prof. dr I. Poldauf a prof. dr Vl. Šmilauer; velmi mnoho pozornosti věnovala ukázkovému sešitu také katedra bohemistiky na vysoké škole pedagogické v Olomouci, brněnské pracoviště Ústavu pro jazyk český, seminář pro slovanskou filologii na vídeňské universitě, z jednotlivců ing. E. Prandstetter, ing. F. Raban, prokurátor dr Rossi, lektor M. Sova a prof. J. Zavadil. Podrobné jsou ovšem odpovědi uvedených lexikografických pracovišť.
Anketa jednomyslně uvítala chystaný slovník se sympatiemi a velkou většinou vyslovila souhlas i s theoretickým pojetím a se zaměřením slovníku, jak jeho zásady byly formulovány v předmluvě ukázkového sešitu, i s vypracováním jednotlivých konkretních hesel, třebaže pochopitelně v jednotlivostech a podrobnostech mají jednotliví posuzovatelé své připomínky nebo námitky.
Shodně a souhlasně s názorem autorského kolektivu a téměř jednomyslně odpověděli účastníci ankety kladně na otázky dotazníku o formátu slovníku.
Hlasy ankety se však rozcházejí v názoru na nejvhodnější typografickou úpravu slovníku (bod 12 dotazníku). Ze tří navržených způsobů umisťování heslového slova nezískal rozhodující většinu žádný; je však zajímavé, že nejvíce stoupenců je pro úpravu I. (shodnou s úpravou v Příručním slovníku), nejméně pro úpravu III. (se zarážkou u hesla). Přesto však se nám zdá vhodné rozhodnout se právě pro ni. Vedle důvodů, které pro ni uvádí ing. Prandstetter (nejlepší vzhled sazby, větší úspora místa než při způsobu II. [s vysunutým heslem] a jen malá jeho ztráta ve srovnání se způsobem I.), mluví pro ni také to, že v ní graficky nesplývá obraz heslového slova (tištěného půl[27]tučným groteskem) s málo typograficky odlišeným obrazem (tištěným ne sice groteskem, ale rovněž půltučně) odvozeniny, která se náhodou dostane na začátek řádku při zařazování odvozených slov do téhož heslového odstavce. K této grafické úpravě (se zarážkou u hesla) sáhly také na př. nové sovětské slovníky, slovenský Slovník cudzích slov, torso slovenského matičního slovníku, francouzský slovník Quilletův, slovníky Laroussovy, má ji však také slovník Jungmannův a Profousovo dílo Místní jména v Čechách.
Z ostatních připomínek, individuálních námětů a návrhů účastníků ankety k typografické úpravě slovníku projednával autorský kolektiv s vedením Ústavu a jeho vědeckou radou požadavek, aby byla zaměněna kursiva a antikva při výkladech a dokladech, aby byl změněn typ synonym a aby slova nespisovná byla tištěna jiným typem než spisovná. Byl vysloven souhlas s druhým požadavkem a rozhodnuto, aby byl požádán Výzkumný ústav zvukové, obrazové a reprodukční techniky o radu a o podání návrhu na nejvhodnější způsob tisku slovníku. Pokud jde o druhé dva požadavky, byly zevrubně prodiskutovány; uznáno však o třetím, že na nespisovný ráz slova upozorní slovník přímo příslušnou zkratkou. Pro změnu typů u výkladů a dokladů nejsme pak proto, že podle našeho názoru více k sobě patří heslové slovo a doklady o jeho užívání a životě v jazyce než heslo a výklad jeho významu; ten je vlastně složkou samostatnější, a to se má odrazit i v jiném typu písma, jak tomu je už v slovníku Jungmannově a též v akademickém Příručním slovníku. A máme k tomu ještě další důvod. I když v tomto případě nejde o slovník citátový, jakým je Příruční slovník, bude přece jen často dokladová část heslových odstavců rozsáhlejší než část výkladová; tím by se stalo, že by ve slovníku převládala hůře čitelná kursiva, a to není žádoucí. Nerozhodně vyzněla také odpověď ankety na otázku dotazníku, mají-li být do slovníku zařazeny obrázky s pouhým stručným objasněním slova místo výkladů významu. Pro obrázky bylo 33 hlasů, proti nim 38. Souhlasně však anketa upozornila na to, že obrázky by byly vhodné k objasnění právě u názvů věcí málo známých a málo běžných, že však jsou zbytečné v těch případech, o nichž se mluví v dotazníku (kleště, nůžky, kladivo, koláč, stůl a pod.). Mimo to všichni, kdož se k té otázce vyslovili, tedy i stoupenci obrázků, mají obavu, že by se zařazováním obrázků slovník jednak zdražil, jednak by se jeho vydání zdrželo, toho si však nepřejí. Bylo proto rozhodnuto, že obrázky do slovníku zařazeny nebudou. Vytvořit český výkladový slovník s obrázky zůstane tedy v národě autora díla Orbis pictus ještě stále úkolem pro budoucnost.
Nejnapjatěji očekával kolektiv pracovníků odpověď na otázku o t. zv. „hnízdování“, t. j. uvádění odvozených a složených slov v heslovém odstavci slova základního. Ukázkový sešit obsahoval vedle základního způsobu i dva úseky textu s větší mírou připojování [28]přídavných jmen ke jménům podstatným. Pro tento způsob druhý se vyslovily jen 3 hlasy, naproti tomu s hnízdováním vůbec nesouhlasilo 13 účastníků ankety. Dvoutřetinová většina odpovědí však vyzněla pro navržený mírnější způsob připojování odvozených a složených slov přes to, že někdy znamená porušení abecedního pořádku slov. Tato nevýhoda však bude — podle několika hlasů ankety — vyvážena tím, že slovník uvede uživatele hlouběji do poznání základních slovotvorných zákonitostí našeho jazyka.
Zůstaneme tedy při té míře spojování odvozených a složených slov se slovem základním v jednom heslovém odstavci, jaká byla stanovena v předmluvě k ukázkovému sešitu a v něm — mimo dva uvedené úseky — uskutečněna. Zůstane ovšem též při nepatrném grafickém odlišení odvozených a složených slov od slova heslového. Přitom složená slova s prvním členem silně produktivním (viz heslo dvoj-, dvou- v ukázkovém sešitě) budou shrnuta pod heslem takového členu v jednom heslovém odstavci, kdežto složeniny ostatní budou seskupovány, jen mají-li i v druhé části slovní základ společný, na př. kovohuť, -hutnický, -hutnictví, -hutník, ale samostatně zase kovolijec, -lijecký, -litecký. V tomto případě pak může být řada složenin se stejnou první částí přerušena hesly slov nesložených patřícími abecedně mezi ně (srov. typ kovo-, kože- v ukázkovém sešitě).
Čtyři z otázek dotazníku (1. až 4.) měly vyšetřit názory budoucích uživatelů na úkol a cíl, rozsah a obsah slovníku. Pokud jde o úkol slovníku, lze říci, že se anketa vyslovila značnou většinou pro navržené spojení úkolu zachycovat normu současného spisovného jazyka s úkolem informativním, t. j. vysvětlovat také slova málo běžná, zastaralá a slova z nespisovných vrstev jazyka. Několik hlasů žádalo co možná největší počet hesel, několik naopak navrhovalo omezit se jen na současnou spisovnou slovní zásobu. Všeobecný však byl názor, že slovník má obsahovat co nejvíce odborné terminologie, zvláště technické, politickoekonomické a marxistické, nikoli ovšem úzce speciální, nýbrž obecně užívané a rozšířené.
Poměr k výběru hesel z nespisovných vrstev jazyka a ze slov málo běžných (zastaralých, básnických, řídkých, nově tvořených) je ovšem v hlasech ankety dán poměrem k těmto úkolům slovníku.
Většinou kladně odpověděla anketa i na otázku po zařazování vlastních jmen (50 hlasů je pro jejich zařazování). Své stanovisko velmi často odůvodňují účastníci právě tím, že slovník má uvádět spisovné tvary a podoby slov, zejména kolísá-li se v nich. Zato se účastníci ankety úplně rozcházejí v názoru na nejvhodnější umístění vlastních jmen v chystaném díle (26 hlasů žádalo zvláštní seznam na konci slovníku, 24 hlasů bylo pro zařazování všech vlastních jmen do základní abecedy [29]mezi ostatní hesla). Stejně ani pracovní kolektiv lexikografů není ještě jednotný v názoru na umístění vlastních jmen, zvláště místních, a jednoznačně tuto otázku nerozhodla ani vědecká rada našeho ústavu. Lístkový systém psaní rukopisu však umožňuje ponechat tuto otázku zatím ještě otevřenou, aniž se tím pokračování v práci naruší.
Účastníci ankety schválili též naše pojetí a praxi při výkladech významů, při způsobu a míře jejich dokládání běžnými způsoby užití nebo citáty. Výklady byly většinou hodnoceny jako srozumitelné a přesné, i když v jednotlivostech byly navrženy opravy nebo doplňky a z několika odborných pracovišť byla nabídnuta pomoc pro vypracovávání výkladů odborných slov. Rovněž úmysl uvádět v slovníku hojnou frazeologii byl přijat s velkým uspokojením, ba několik hlasů jí žádalo ještě více.
Pochvalně se posuzovatelé ve velké většině vyjádřili též o zpracovávání slovesných předpon jako samostatných hesel, ba několik jich žádalo ještě podrobnější propracování hesel tohoto druhu, jiní dokonce navrhovali, aby podobně i produktivní přípony a druhé části složených slov byly samostatnými heslovými slovy s výkladem významů a s upozorněním na zákonitosti správného tvoření jednotlivých skupin složených a předponových slov. Po prodiskutování těchto návrhů soudí pracovníci souhlasně s vedením Ústavu a jeho vědeckou radou, že zůstanou při dosavadním rozsahu práce, že tedy nebude rozšířeno samostatné zpracovávání na slovotvorné přípony, protože tu nejde o začátek slov, ba ani o větší samostatnost významovou, pro niž budou zařazovány druhé komponenty slov složených, na př. -dílný, -násobný, -stěn, -pis, -hran, -logie a pod., ovšem jen pokud jsou produktivní.
Ani ve věci umístění a množství mluvnických údajů se názory účastníků ankety neliší. Jen čtyři hlasy by chtěly mluvnických údajů ještě více, jeden pak méně, ostatní jsou s navrženým způsobem spokojeni. Přesto autoři uznávají za správné, aby byly ve slovníku hojnější měrou, než bylo navrženo v ukázkách, uváděny zvláště tvary 6. pádu jednotného i množného čísla u podstatných jmen rodu mužského a středního u tvrdých vzorů.
Nebylo však již takové shody v posuzování vhodnosti výtahu z mluvnice před slovníkem. Z 45 hlasů vyznělo pro mluvnici 27, proti ní 18; ostatní na tuto otázku neodpovídají.
V dotazníku jsme se neptali po názoru čtenářů slovníku na udávání původu slov přejatých, přesto však se anketa i k tomu vyjádřila. Ojedinělé hlasy žádají v té věci víc, než bylo v ukázkách uskutečněno, t. j. aby bylo stanoveno nejen prvotní prostředí slov cizího původu, nýbrž i jejich podoba, po příp. i jazyky, které nám přejetí slova ze vzdálených jazyků zprostředkovaly. Jiné závažné hlasy zase tvrdí, že do slovníku tohoto typu uvádění původu slov nepatří, zvláště když ne[30]může být hlubší, úplnější a důkladnější. Upozorňují též na obtíže s označováním původu slov tvořených uměle z prvků řeckých a latinských (lokomotiva, telefon, automobil), při němž by se snadno skreslovala skutečnost. Rozváživ s vědeckou radou všechny tyto námitky a připomínky, přiklání se kolektiv autorů k tomu, neudávat původ slova vůbec, ani v té omezené míře, kterou přinesly uveřejněné ukázky a která nevyhovovala. Původ slova se objeví, pokud to bude nutné, u slov t. zv. citátových při objasňování jejich významu, tedy přímo ve výkladu významu, jako jeho součást (na př. izvoščik, v ruském předrevolučním prostředí… a pod.).
Kolektiv pracovníků chtěl také poznat názor uživatelů slovníku na zpracovávání slov t. zv. gramatických (předložek, spojek, částic, zájmen a zájmenných příslovcí) a předložil jim vždy dvě ukázky odlišného způsobu zpracování a různého pojetí slov téhož druhu. Šlo jednak o výklad významu tím, jakou mluvnickou úlohu slovo mívá, jednak o výklad významu opisem a synonymy. Připomínek k tomuto úseku naší práce došlo poskrovnu; připomínky obecného rázu měli někteří zahraniční jazykovědní odborníci, hlavně v tom smyslu, že se nedoporučuje příliš zevrubně a podrobně vypracovávat významové výklady těchto slov; domácí linguisté doporučují jasnost a stručnost výkladu, přehlednost členění a schematičnost řadění ve shodě s tříděním gramatickým, jednoznačnost a nespornost příkladů v dokladové části. Přiklánějí se spíše k výkladům zaměřeným na gramatickou funkci slova nebo ke kombinaci obou způsobů (výklad gramatickou funkcí i lexikálně sémantický). I když tedy došlo celkem málo odpovědí, byly to zato hlasy velmi závažné s hlediska odborného. Samostatné uvádění případů, kde jsou předložky se svým jménem prostředkem vyjádření slovesné rekce v samostatném oddílu na konci heslového odstavce, vítá doc. Kopečný, žádá však, aby doklady obsahovaly opravdu jen mluvnický předmět v předložkovém pádě, nikoli to, co by se dalo eventuálně hodnotit i jinak (na př. jako příslovečné určení).
Z ankety pro nás vyplývá, že setrváme při charakteristice mluvnickými funkcemi, ale uplatníme vedle toho ve výkladech i zaměření na opis významu těchto slov, po případě připojíme vhodná synonyma; budeme také více hledět na to, abychom zařaďovali jen doklady jednoznačné a nepochybné. Výklady samy zjednodušíme a učiníme přístupnějšími, gramatický materiál (na př. skloňování zájmen) omezíme jen na ty případy, u nichž můžeme předpokládat, že tím uživateli prospějeme v jeho nejistotách o správném tvaru.
Za velkou přednost chystaného slovníku uznává anketa systematické uvádění vazby (rekce) u sloves. Důležitost toho vyzvedli zejména praktikové z řad pedagogů, odborní redaktoři a technikové. Údaje o vazbě napomáhají stabilisaci mluvnické normy, ulehčují překladatel[31]skou praxi, jak uvedl prof. W. Appel z vídeňské university. Účastníci ankety shodně žádají raději omezovat běžná spojení, ale tím soustavněji upozorňovat na nesprávné nebo méně obvyklé užití pádu po slovese. Normativní hledisko nám tu umožní hodnotící výběr, zejména tam, kde jde o vazbu zastarávající, a stanovení nejběžnějšího způsobu spojení.
V chystaném slovníku chápeme pojem vazby šíře než jako pouhou předmětnou vazbu sloves, totiž jako obvyklé doplnění slovesa v daném významu. To platí především o významech vázaných na jistý způsob spojování (na př. civěti kam; na koho, na co; kde). Odlišujeme však vazbu v tomto širším pojetí od příslovečného určení, na př. lomcovati ve větvích (o větru). V takových případech způsob spojování se slovesem blíže vymezovat nebudeme.
Důsledné uvádění vazby u sloves je také nutné u připojených synonym, je-li u nich jiná vazba než u slova heslového, na př. navštěvovat koho u hesla docházeti, jež žádá předmět v předložkovém pádě ke komu.
Také frazeologická spojení a jejich výklady budou obsahovat údaje o vazbě, na př. u rčení mít koho za blázna bude výklad ‚dělat si žerty z někoho‘. Z drobnějších připomínek uvádíme požadavek, aby slovník odděloval u předmětových sloves jejich užití absolutní a užití s předmětem. Považujeme naopak při shodném významu společný údaj o obou možnostech za vhodný prostředek úspory místa.
Účastníci ankety vyslovili dále svůj souhlas s výraznějším grafickým oddělením zvratných sloves, než je tomu v Příručním slovníku. Zvratná slovesa přímá (mýti se), vzájemnostní (prát se) a ovšem i trpná (dům se staví) od příslušných nezvratných sloves pochopitelně neoddělujeme, nýbrž zařazujeme do dokladové části mezi ostatní příklady užívání. Slovesa zvratná i nezvratná s významem týmž (na př. chumeliti, chumeliti se, blýskati, blýskati se) uvádíme jako dublety v jednom hesle. Jako samostatná hesla uvádíme ta zvratná slovesa, u nichž je posunutí věcného významu tak velké, že se ztrácí povědomí etymologické souvislosti s příslušným slovem nezvratným (v naší ukázce srov. na př. heslo nahoditi a nahoditi se). Zvratná slovesa s významovým posunem, u nichž je však souvislost s nezvratným slovesem ještě zřejmá, uváděli jsme zatím uvnitř heslového odstavce za významy nezvratného slovesa s průběžným číslováním významů. Protože však nejde o žádný nový význam nezvratného slovesa, budeme uvádět zvratná slovesa sice v témž heslovém odstavci, ale na novém řádku a jeho významy budeme číslovat od jedničky.
Zvratná slovesa vyjadřující intensivní účast podmětu na slovesném ději (na př. nanosit se něčeho, dotlouci se na někoho, pronésti se s něčím) nelze z praktických důvodů uvádět zvlášť. Nejsprávnější by bylo připojovat je k základnímu slovesu prostému, protože s ním významově souvisí (tedy na př. naplakat se u plakat), avšak při tom by bylo nutné [32]dávat četné odkazy, a proto je tento způsob vyloučen. Nutno tedy tato slovesa zařadit pod příslušná hesla sloves předponových. V samostatném vypracování významové stránky předpony však oddělíme tuto funkci předpony zřetelně ode všech ostatních, a to tím, že ji označíme římskou číslicí. Takové zpracování významové stránky předpon nám umožní přísnější výběr sloves tohoto produktivního typu a pouhý odkaz na tento význam předpony nahradí zpravidla příliš těžkopádnou definici u sloves s významem intensivnosti děje.
Nezmínili jsme se tu o připomínkách k lexikografickému zpracovávání vidových dvojic a ke stylistickému určování a hodnocení ve slovníku, protože se touto problematikou budou zabývat zvláštní články, které budou postupně otištěny v Naší řeči.
Předložení části rukopisu a theoretického podkladu nového slovníku k veřejné diskusi lze hodnotit kladně, neboť nám přineslo řadu cenných podnětů k zlepšení práce, odhalilo nám názor a stanovisko budoucích uživatelů a ukázalo nám — dokonce již při redakční práci — některé nedostatky, které z definitivního znění rukopisu musíme odstranit. Pro to vše můžeme tedy vydání Ukázkového sešitu slovníku současného spisovného jazyka českého a výsledky ankety pokládat za kladný přínos pro zlepšení chystaného díla, jehož hlavním úkolem má být zvýšení jazykové kultury u příslušníků všech vrstev našeho národa.
Také čtenáři Naší řeči mohou ještě přispět k tomuto cíli tím, že se sami zamyslí nad uvedenými otázkami a náměty, jak zde byly shrnuty, a pošlou své připomínky do Ústavu pro jazyk český ČSAV (Letenská 4, Praha III).
[1] Ukázkový sešit slovníku současného spisovného jazyka českého, Praha 1953, 40 s. Srov. Naše řeč 36, 1953, s. 309 n.
[2] Ptali jsme se v nich na stanovisko uživatelů k úkolům slovníku, k výběru slov, k zařazování a umisťování jmen vlastních, dále na to, zda jsou výklady významů dost přesné a srozumitelné, postačí-li mluvnické údaje nebo má-li být připojen stručný výtah z mluvnice, souhlasí-li uživatelé slovníku s připojováním odvozených a složených slov, kterému ze dvou navržených způsobů zpracování některých slov nebo slovních druhů dávají přednost, co soudí o samostatném zpracovávání slovesných předpon a členů složenin, které ze tří různých typografických úprav by dali přednost, vyhovuje-li jim formát slovníku a jsou-li pro zařazení obrázků.
[3] Srov. Slovo a slovesnost 14, 1953, s. 142 n.
[4] Instrukcija dlja sostavlenija „Slovarja sovremennogo russkogo literaturnogo jazyka“ (v trech tomach), Izd. Akad. Nauk SSSR, Leningrad 1953; viz zprávu o nich v Slovu a slovesnosti 15, 1953, s. 140—141.
[5] Jejich odpověď vyšla též tiskem ve formě posudku v Slovenské reči 19, 1954, s. 82—90.
Naše řeč, volume 38 (1955), issue 1-2, pp. 25-32
Previous Karel Horálek: Slovesné tvary typu ponesu, poletím
Next Jaroslav Zima: K theorii a praxi chystaného slovníku spisovné slovenštiny
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1