Vasco da Gama

J. Malý

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Luigi Rinaldi, Vasco da Gama. Do Indie přes oceány. Přeložil dr. Josef Lopour. Vydal Orbis v Praze 1943. Stran 171.

Tato polocestopisná, polodobrodružná kniha je patrně určena mládeži; na čtenáře dospělého je příliš prostoduchá. Vypravuje se v ní o slavné výpravě mořeplavce Vasca da Gamy do Indie a o jeho návratu do vlasti, ale vyprávěcí umění autorovo nepřekračuje průměr té dětské literatury, která se domnívá, že průhledným schematisováním postav i dějů učiní svět dětské mysli přístupnějším a že požadavkům vychovatelským vyhoví tím, když všechno zidealisuje do dětinské naivnosti. Proto zde čtenář nenajde živoucí lidi s osobitě vyhraněnými charaktery, nýbrž jen stínová schemata lidem podobná; nenajde tu děje a scény živě viděné a názorně zobrazené, nýbrž jen jejich papírový, řemeslný průmět. A přece samo thema nabízelo tolik příležitosti k barvitému a poutavému vypravování; autor se však nedostal dále než k pěkným slovům, život zachytit nedovedl. Co chvíli vyciťuje čtenář těžké rozpaky, které autorovi působí problém dlouhé plavby po moři, a zřejmě vystihuje, jak pracně autor sháněl, látku, kterou by jednotvárné plynutí dnů na moři naplnil a zpestřil. Nenašel zpravidla nic jiného než nějakou scénu čistě tradiční, lov na žraloka nebo na jiné zvíře, líčení bouře nebo bezvětří, a neúčinnost takových episod ještě zvětšil schematickým způsobem podání. A tak se skoro zdá, že má český překlad této knihy pro nás jedinou cenu: uvědomujeme si nad ním, oč dále dospělo vypravěčské umění našich dobrých spisovatelů pro mládež.

Překladatel se poctivě vynasnažoval, aby se jeho překlad dobře četl, a na některých místech ukázal pozoruhodné umění slohové; nemohl však svým úsilím o krásný a působivý výraz zachránit účinnost scén, které jsou už celkovým založením pochybené. Na jazyce Lopourově pak pozorujeme tytéž znaky, které Naše řeč poslední dobou shledává téměř na každém díle, o němž podává zprávu: celkem bezvadný pravopis a tvarosloví, zato však značnou kolísavost ve skladbě, ve frazeologii a slovníku. Je to následek naší jednostranné výchovy jazykové; slovníku a frazeologii se. totiž na našich školách neučí vůbec a skladbě jen o maličko víc. I z toho je vidět, jak nezbytné bude zařídit vyučování [137]mateřskému jazyku podle skutečných potřeb a nedostatků našeho vyjadřování.

V pravopisu se překladatel odchyluje od Pravidel při psaní některých výrazů příslovečných. Píše na př.: nadevše (71) m. nade vše (Pravidla onu spřežku neznají), ale naopak v povzdáli (96) m. vpovzdáli. Výraz přitom je podle Pravidel spřežkou jen tenkrát, když znamená „zároveň“; jestliže však má smysl „při té věci, při té události, při té práci“ a pod., píše se zvlášť; podle toho bychom tedy psali spíše: „nosil břemena, která by byla utrmácela obra, a při tom (= při té práci, při tom nošení) si pohvizdoval“, nikoli přitom, jak píše překladatel. U několika slov je odchylná kvantita: u upinaček (38) m. upínaček, t. j. upínacích lan; toskánského (6 a j.) m. toskanského; banky pisanské, luccanské (26), ale na téže stránce: Pisánští; česká přípona -ánský za lat. -anus (nebo it. -ano) mívá á dlouhé, srov. amerikánský, anglikánský, tereziánský, románský a pod., podle toho bychom tedy psali také pisánský, luccánský.

V neshodě se spisovným tvaroslovím se tu píše: musulmané (155) m. musulmani; s druhýma dvěma (138) m. s druhými dvěma; k sluchu Samorinově (156) m. Samorinovu; zkusil se jej vyptávat (77) m. ho; banky, jichž činitelé (26) m. jejichž, podob, v jichž čele (171), jichž síly (128) a j. Jméno rukojmí má dnes podle Pravidel rod mužský, tedy: rukojmí přišli, nikoli „přišla“, jak se píše na str. 152. Vlastní jméno Vasco da Gama lze skloňovat v obou jeho členech, neboť se svého českého hlediska můžeme taková jména pokládat za prosté spojení křestního jména s příjmením, a podobně jako mluvíme o „d’Annunziovi“, o „d’Indyových“ skladbách, o dílech „da Costových“, o „da Vincim“, můžeme zajisté mluvit také o „Vascovi da Gamovi“, jak činí autor (nikoli však o „Vascu da Gamovi“, jak je psáno na str. 146; místo Vascem 88 třeba psát Vaskem), o lodi Pavla da Gamy (49) atd. Ale tím spíše potom musíme skloňovat oba členy v rozvitých výrazech bez takové cizí předložky; překladatel však píše: počínaje Bartolomeo Díazem (25) m. Bartolomeem; po řece Tejo (21) m. po řece Teju, po řece Kongo (12) m. po řece Kongu, za mysem Bojador (8) m. za mysem Bojadorem, ostrova Sanť Iago (50) m. ostrova Sanť Iaga (vlastní jména zeměpisná v takovýchto spojeních nejsou nominativy jmenovací, nýbrž shodné přístavky, a musí se skloňovat se svým jménem; proto říkáme: z města Prahy, v městě Praze, po řece Labi, na ostrově Jávě a pod., nikoli „v městě Praha“, „po řece Labe“ atd.). Také při časování sloves se vyskytují některé nepřesnosti: vlaštovky si staví hnízda (72) m. stavějí; mávnul rukou (28) m. mávl; promysleli vše (28) m. promyslili; (to) si [138]velmi dobře rozmyslel (160) m. rozmyslil; myslel si (77, 65) m. myslil si; aby si (mužstvo) odpočalo (50) m. odpočinulo; mužstva odpočata zapomínala (140) m. odpočinuta (sloveso odpočinouti se časuje jako spočinouti, nikoli jako počíti); bylo jim pohrozeno (104) m. pohroženo.

V slovníku se projevuje nedostatek smyslu pro přesný význam některých slov, nedostatek rozšířený dnes ovšem takřka obecně. Píše se tu na př.: (chaluhy) překážely místy samotné plavbě (73) m. i plavbě samé; byla radost viděti, jak vjížděly (lodi) na vlnu, jak se jevily citlivými na nejmenší použití plachet a současně jak ladně a klidně vjížděly do nějakého silného přívalu (37) m. a zároveň jak…; navázati rozmluvu třeba jen nakrátko (29) m. na krátko, na chvíli (nakrátko = krátce, na př. uvázati psa nakrátko); zatím co někdy se (lodi) ocitaly ve veliké výšce na hřebenu ohromné vlny, jindy se zdálo, že budou pohlceny náhlou propastí (61) m. kdežto (zatím co = v téže době, kdy…, současně s čím); a i kdyby se to podařilo, kořist by byla ztracena, kdežto by přec stálo za to vytáhnout jej (žraloka) na palubu (43) m. a přece by (bylo) stálo za to… (spojka kdežto nevyjadřuje význam připouštěcí); byl to opravdu exemplář znamenitý, jestli ne výjimečný (44) m. ne-li výjimečný (spojka jestli by v tomto významu byla možná jen v jazyce obecném, nikoli však v jazyce spisovném). Některé výrazy přejímá překladatel ze všedního, nekultivovaného jazyka na škodu estetického dojmu, o který se jinak snaží, na př.: rysi, jezevci… a kanci tvořili jejich kořist (97) m. byli jejich kořist; (kozy) nepředstavují jídlo zvlášť lahodné (54) m. nejsou jídlo n. jídlem; přirozeně se mu dostalo od Gamy naprostého ubezpečení (139; pod. 22, 46, 50, 160) m. ovšem, arci, rozumí se, že… a p.; samozřejmě křesťané a Arabové… se na sebe dívali navzájem nepřátelsky (148; podob. 170) m. ovšem, arci, samo sebou se rozumí, že…; dosáhne cíle za cenu jakékoli útrapy a oběti (52) m. i přese všechny útrapy a oběti (nebo rozvést větou); věřili, že se jedná o přechodné ochuravění (69) m. že je to přechodné ochuravění, že jde, běží o přechodné ochuravění; jakákoli nesnáz měla býti překonána i v případě cizí soutěže (17) m. i kdyby hrozila, se vyskytla cizí soutěž; odpověď… byla bez dalšího dána (151) m. beze všeho, ihned, bez váhání (není dost jasno, jaký smysl toto místo má); (Gamu by) Mauři byli rádi bez dalšího zabili (158) m. beze všeho, hned, bez rozpaků, bez váhání; s neodvislým státem (154) m. nezávislým; šejk byl odvislým od arabského vladaře (123) m. byl závislý na arabském vladaři; dostal obnos dvaceti tisíc cruzados (169) m. dostal dvacet tisíc cruzados; proto poskytovali těmto štědře pohostinství (6) [139]m. jim; jaké rozrušení požívali tito poslední! (36) m. oni (ale podmět je na tomto místě docela zbytečně vyjádřen slovně); tito poslední byli bohatí musulmanští obchodníci (122) m. byli to; tuto tvořily kuželovité chatrče (110) m. skládala se (vesnice) z kuželovitých chatrčí.

Někdy se zdá, že se nevhodný výraz dostal do věty jen nějakým přehlédnutím, na př.: (okolnosti) mohly býti odhadovány jen zdaleka přibližně (22) m. zcela přibližně, velmi zhruba a p.; (ostrovy) leží poněkud opodál na jih od… (161) m. poněkud (dál) na jih; (Portugalci) byli uchopeni za ramena a znemožněni (158) m. zneškodněni, odzbrojeni, zbaveni možnosti bránit se; jednoduše pozměněná jména (8) m. prostě, zkrátka, beze všeho změněná či zjednodušená? (smysl není jasný); někdy bylo málo vody, a to i špatné (112) m. a nadto, a ještě k tomu špatné n. a ta byla ještě, nadto špatná a p.; pustili se… až trochu na širé moře (97) m. trochu dále na širé moře n. kus na širé moře; kterýsi stožár (na lodi) praskl (61) m. jeden stožár (t. j. jeden ze stožárů lodi); Gomes zmizel, ale po době poměrně krátké se znova objevil (43) m. za (malou) chvíli.

Čistota vyjadřování bývá porušena těžkopádným, opisným výrazem předložkovým a vůbec vkládáním zbytečných slov, která budí dojem příliš kožené důkladnosti, cizí našemu vyjadřovacímu způsobu. Jazyk, který má působit esteticky, ovšem už docela nesnáší takovou brzdící přítěž. Na př.: nestarajíc se… o pohledy obdivu se strany mladíků (29) m. o obdivující pohledy mladíků; konkurence zejména se strany velmi podnikavých plavců a kupců janovských (10) m. konkurence velmi podnikavých atd.; z obavy před nástrahami se strany lidí (118, podob, ještě 45, 137) m. před nástrahami lidí; (ulovili) sem tam nějaký zvláštní kus antilopy (97) m. nějakou zvláštní antilopu n. antilopu zvláštního druhu; nejsou vyběraví, pokud se týče jídla (43) m. vyběraví v jídle; postavil se proti tomuto návrhu z důvodů ušlechtilé hrdosti (95) m. z ušlechtilé hrdosti; tu bouři je možno pokládati tak za „malý žert“ ve srovnání s pekelným rozpoutáním živlů (61) m. proti pekelnému rozpoutání; byli čím dál více nepřátelsky zaujati (124) m. čím dál nepřátelštěji; chtěli být co možná nejvíce veselí (42) m. co možná nejveselejší; Italové… se pouštějí vždy dál a dále k jihu (11) m. se pouštějí dál a dále k jihu.

Ve skladbě překladatelově někdy zaráží nevhodně užitá předložka. Zvláště předložce pro se tu až příliš často dává přednost před výstižnějšími předložkami k a na, na př.: moudře rozděliti hodiny zotavení a hodiny určené pro práci (38) m. k práci; něco [140]času bylo určováno i pro rozjímání a pro modlitbu (t.) m. k rozjímání, na rozjímání; odpadky, určené pro vyhození (43) m. k vyhození; (zboží) vhodného pro výměnu s divokými národy a především pro získání jejich přízně (28) m. k výměně, k získání; mírné výběžky země vhodné pro přistání (75) m. k přistání; hodiny přesně nutné pro zabrání nových krajů (115) m. k zabrání; tato soutěž mohla se státi zhoubnou pro provozování obchodů (125) m. zhoubnou provozování obchodů, atd. Naopak na místě by byla předložka pro ve spojení „vášeň pro bohatství a pocty“ m. „vášeň po bohatství a poctách“ (31). U příd. jména účasten je lépe volit vazbu s předložkou při než s předložkou na: ti, kteří byli na onom podniku… přímo účastni (21), lépe: při onom podniku (je řeč o lidech, kteří se ho přímo účastnili). V označování letopočtů píše překladatel důsledně v roce: v roce 1434 (41), v roce 1497 (129) atd.; domnívám se, že se tento způsob dnes zbytečně rozmáhá na újmu dosavadního označování s gen. časovým, označování jistě původnějšího a lepšího: roku 1497 a pod. (stejně říkáme i „toho roku, toho dne, loňského roku“ atd., určujeme-li, kdy se to stalo). Spisovný způsob není zachován v některých vazbách pádových: v noci, která předcházela jitru (35) m. předcházela jitro n. před jitrem; na vzdálenost sto metrů (47) m. na vzdálenost (jednoho) sta metrů. Ve větě „Ctěn a milován, pocítil potřebu rodinného klidu“ (171) bylo by lépe rozvést volný doplněk určitým slovesem: Ač byl ctěn a milován (podob, na str. 7, 33). Místo „plavidla všeho druhu“ (21), „zbraně všeho druhu“ (138) a pod. je lépe psáti „plavidla všech druhů“ atd. (správně na př. na str. 122: loděk oněch druhů). Ve výraze „byla radost viděti, jak…“ (37) je osobní vazba místo vazby neosobní: „bylo radost vidět“. Náležitý poměr časů je porušen ve větě: Tento lov je vzrušující a nikoli bez nebezpečí, ježto domorodci… jej prováděli šípy a oštěpy (97), spr. provádějí. Někdy je opominuta determinace podst. jména: ostrovy, u nichž se událost sběhla (128) m. u nichž se ona n. ta událost zběhla; ale věc se objevila těžší, než se mohla zdát (44) m. ta věc n. objevilo se, že je to těžší, než… Dost často klade překladatel vztažné zájmeno do souvětí smyslem souřadného: Zdálo se, že nastalo přechodné zlepšení, po kterém stav ubožáka znovu se zhoršoval (71) m. že nastalo zlepšení, ale bylo jen přechodné, neboť se po něm stav ubožákův znova zhoršoval (takový je, zdá se, smysl té věty). Těmto mladíkům nescházela řádná chuť k jídlu, vlastní jejich věku, kterou pak moře a námaha náležitě zvětšovaly (38) m. a moře i námaha ji zvětšovaly (vztažné zájmeno je zde tím nevhodnější, že mezi ním a jménem stojí ještě dva přívlastky, neshodný a shodný). (Žralok) cloumal námořníky, [141]kteří se cítili utaháni (44) m. až n. takže se cítili utaháni. Jsou to ohyzdná, štětinatá zvířata s nepoměrně dlouhým rypákem, s ohromnými tesáky, jejichž maso však naprosto není k zavržení (55) m. ale jejich maso není k zavržení, atd.

V pořádku slov zachovává překladatel celkem přesně zásady spisovného jazyka, jen tu a tam položil slovo příklonné dále do věty místo na jeho náležité místo za prvním větným členem. Někdy se však odtrhují od sebe výrazy, které smyslem patří k sobě, takže z toho vzniká i nejasnost, na př.: Každý rozkaz byl téměř dříve vykonán než dán (38) m. byl vykonán téměř dříve, než byl dán. Byl to žralok, zvaný psohlav, značné velikosti, který v těchto mořských končinách nebyl asi sám (42) m. žralok značné velikosti, zvaný psohlav, a nebyl… Chtěl-li se ovšem Gama dostati na svobodu, musel nechati jako rukojmí portugalského správce skladiště (158) m. Ovšem chtěl-li…., musel portugalského správce skladiště nechati jako rukojmího, atd.

V interpunkci shledáváme jen několik opominutí běžného rázu. Přes míru se píše čárka přeď přívlastkem těsným: na lodi bylo zapotřebí lidí(,) větší měrou než jinde vystavených námaze (24); karavela byla loď(,) užívaná v době velkých námořních objevů (12). Naopak čárka schází za přívlastkem volným: měl (vladař) opásaný velký meč, posázený drahokamy(,) a kruh kolem něho tvořili pážata, štítonoši (33). Také zvolání třeba oddělovat čárkou, neboť je to samostatná část věty: A skutečně(,) večer před stanoveným datem se konal… dojemný náboženský obřad (30). Častěji bývá čárka vynechána před spojkou a spojující větu vedlejší a hlavní: Francisco se za ní díval, kterak se vzdaluje(,) a potom znova začal bušit kladivem (30). Vladař slíbil, žese postará o bezpečného lodivoda(,) a upozornil, že… (139); podob. 51, 120, 126 a j. Čárku třeba psát i za pomlčkou, jestliže má pomlčka vlastní platnost (jako závorka) a jestliže část věty za ní následující by i jinak, bez vložky označené pomlčkami, byla čárkou oddělena, na př.: malý dikobraz, který, soudě podle vůně — všelijaké, jenom ne příjemné —(,) nesliboval nic dobrého (79). Spojka buďto nebo zesilovací příslovce právě, jež stojí před podřadicí spojkou, přecházejí do věty vedlejší a čárka se za nimi nepíše: (oheň sv. Eliáše) nastává buďto, když nebezpečí bouře jest zažehnáno, anebo když se bouře chýlí ke konci (48), správně: nastává, buďto když…; (voda) nebyla dobrá, a to právě, když se pocítila živá její potřeba (71), správně: a to právě když…

[142]Jasný a čistý sloh překladu ukazuje, že jeho autor způsob svého vyjadřování pečlivě promýšlel. Proto také jen tu a tam najdeme kaz, který nám při čtení vadí. Jsou to na př. některé vazby jmenné, zvláště podstatná jména slovesná místo infinitivu nebo určitého tvaru slovesného: nařídil vybudování pevnosti (12) m. vybudovat pevnost; Díaz, jemuž se… podařilo dosažení a obeplutí pověstného mysu (22) m. dosáhnouti pověstného mysu a obeplouti jej: bouře nepřešla bez zanechání zhoubných stop (61) m. aby nezanechala; nařídil spustiti na moře šalupy za účelem potřebného ohledání (74) m. aby byl břeh ohledán a pod.; zdálo se jim (lodníkům potopené lodi), že jinde budou si připadati, alespoň v prvním čase, jako cizinci i na lodi admirálské (95) m. i když budou na lodi admirálské. — Do dvou nebo několika souvětí rozdělit bylo lze tuto málo přehlednou větu: A nejen to; nemajíce na tom dost(,) musulmané zosnovali spiknutí, aby se zmocnili admirála samého, doufajíce, že mezitím přijedou s novým monsumem mohamedánské lodi, které jistě poskytnou potřebnou ozbrojenou moc, aby bylo možno Portugalce napadnouti a úplně je potříti (155). Někdy je souvislost věty porušena opominutím shody v pádě nebo jiným vyšinutím z vazby: (portugalské lodi) byly pozdraveny opravdovou spoustou lodí a loděk všech druhů a velikostí: bachraté koráby s prostorným podpalubím, ozbrojené galery…, rychlé křižníky atd. (122) m. bachratými koráby…, ozbrojenými galerami atd.; to všechno bylo zastíněno jednou velkou myšlenkou: Stále stoupající čest Portugalska a pýcha, že se účastní podniku… (36) m. myšlenkou na stále stoupající čest Portugalska a pýchou, že…

Bylo by arci spravedlivé, abychom proti tomuto podrobnému seznamu kazů a nedopatření v jazykové stránce Lopourova překladu postavili nyní také jeho jazykové a slohové klady. Je jich mnohem víc než nedostatků a z nich zvláště je třeba vážit si mile průhledné a přitom názorné prostoty výrazu, spojené s vybranou uhlazeností i s básnickým vzletem, zvláště v náladových líčeních. Po té stránce nezůstal patrně překladatel nic dlužen originálu, ač mu jeho převádění do našeho jazyka působilo jistě značné obtíže.

Naše řeč, volume 27 (1943), issue 6, pp. 136-142

Previous V úctě, s úctou, v hluboké úctě

Next Zpráva z Prvního pražského spolku stenografů