Časopis Naše řeč
en cz

Několik poznámek k článku „lidové názvy rostlin“

Dr. Mauric Remeš

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. XXIV, 28—30). Je jistě záslužné sbírati lidové názvy rostlin, abychom se jednou dopracovali slovníku, který by obsahoval přesné lidové názvy s udáním míst, kde se jich užívá. Co se dosud po té stránce podniklo, byly náběhy a pokusy, které mají jen částečný význam. Proto třeba vítati výzvu „Naší řeči“. Doporučuji však míti na zřeteli tyto důležité věci: 1. Sbírati třeba názvy jen význačných, zřetelně a snadno rozlišitelných rostlin. 2. Dotazovati se lidí, o kterých lze předpokládati, že rostliny přesně rozlišují, nejlépe sběratelů léčivých rostlin. Nemá smyslu dotazovati se prvního venkovana, s kterým se setkáme. 3. Nezapomeňte, že lidé, kteří mají trochu větší vzdělání školní (aspoň měšťanku), užívají už názvů zavedených v botanice. 4. Získané názvy třeba kriticky zhodnotiti, než je zařadíme do lidového názvosloví. 5. Stanoviti místo, kde se názvu užívá. 6. Nejlépe by bylo, kdyby se sbírání lidových názvů rostlin ujali botanikové nebo přátelé botaniky. Máme jich dosti. [189]Našli by se mezi nimi jistě jednotlivci, kteří by vedle vysoké vědy rádi věnovali pozornost lidovým názvům.

Ještě několik poznámek k ukázkám lidových názvů uveřejněných v časopise „Naší přírodou“. Kdo z prostých venkovanů rozlišuje hořčici a ohnici? Proto čteme v citovaném článku časopisu „Naší přírodou“: Hořčice = ohnice, ohnice = plevel. Zeptáme-li se venkovana, který se nám namane, na název rostliny, kterou on nezná, řekne, že je to plevel. Kdo rozezná kokošku obecnou, osivku jarní a penízek? Proto mají na uvedeném místě stejný název: „chudobka“ — kokoška a osivka, „tašky“ = penízek a kokoška. Od kterého venkovana možno žádati, aby rozlišil trýzel a vesnovku, jakož vůbec četné rody rostlin křížatých? Nejzajímavější jsou názvy jaterníku. Kdo jej pojmenoval slovem fialky a plicník, neměl naprosto smyslu pro rozeznávání rostlin.

Takové nerozlišování rostlinných názvů najdeme už v slovníku Vusínově a Thámově pod slovy vlčí lejko, sítí, bejlí, voští.

Naše řeč, volume 24 (1940), issue 5-6, pp. 188-189

Previous Naše řeč — ptačí

Next Okresní školní inspektor