Pistole a bambitka

[Short articles]

(pdf)

-

Slovo pistole s nepatrnými rozdíly nalézáme skoro ve všech jazycích evropských (angl., něm. Pistole, frc. dnes ob. pistolet, rus. pistolet, pol. pistol i pistolet, sloven. také pištola atd.). Obyčejně se vykládá ze jména starého zbrojířského města Pistoia (v staré době Pistorium, Pistoria) v Italii, kde se prý první pistole vyráběly; [307]u nás se hledává souvislost se slovem píšťala. Tento druhý výklad není nemožný, ale k jeho odůvodnění bylo by potřebí znáti podrobněji dějiny předmětu i jeho pojmenování, než je známe dnes. Píšťalami v 15. st. opravdu bývaly jmenovány nějaké pušky, jak se zdá, menšího druhu. R. 1467 na př. píše král Jiří Bořitovi z Martinic, aby jeho lidé »s vozy, píšťalami, motykami i jinými vojenskými potřebami… všickni se shledali, déle neprodlévajíc« (Arch. Č. 5, 302), r. 1468 se ptá purkrabí helfenburský pána, »má-li některého pacholka hodného, ježto by s píšťalami uměl střéleti« (t. 7, 351), Žídek píše, že morní hlízy, »kterými (Bůh) lučí (střílí) na lidi, jsú místo kulek a píšťal« (91), Letopisy (369, k r. 1514) znají »ty píšťaly dlouhé, jimiž střílejí holuby a ptáky«. Také píšťadly (anebo spíše pišťadly) byly asi tytéž zbraně nazývány; v »Naučení ke králi Vladislavovi« (Výb. 2, 1000 n.) čteme: »což bude u vojště píšťal a šípuov, k každému vozu mají dvě pišťadle býti šikovány, dvě libře prachu, kopa kulek a dvě kopě šípuov«. Střelná zbraň, která se kladla na vozy, neměla svého vlastního podkladu, z níž se střílely »kulky«, byla asi menších rozměrů, a když se rozšířily »ručnice« (pušky, jež se nosily v rukou), jméno menšího druhu starých pušek mohlo se přenášeti i na menší »ručnice« (s děly na ptáky se jistě nechodilo). Je-li slovo pistole tohoto původu, což za nepochybné míti nelze, musili bychom se domnívati, že slovo píšťala přešlo do ciziny a zase se k nám vrátilo ve znění v cizině změněném (jako stará česká slova bič, pečeť bývají časem vyslovována po německu jako pajč, pečoft).

Slovo bambitka je přetvořeno ze staršího panditka, banditka, a toto znění zase souvisí se slovem bandit (z vlaš. bandito, což patří k slovesu bandire, střlat. bannire, franc. bannir »vypověděti«, které zase pochází z něm. Bann, bannen). Pistole, čili »zrádné ručnice, ručničky«, jak se jim u nás říkávalo, byly zbraně zákeřné, protože se snadno daly skrýti pod šatem, a podle starých našich Letopisů (368 n. k r. 1514) byly zapovídány, jako jsou zapověděny dnes střelné zbraně kratší než jest ustanoveno. Mikuláš Dačický z Heslova píše v Pamětech (1, 201): »zrádné, tajné ručničky, jimž panditky od zrádných mordéřuov, tak řečených pandituov přezděli, jsou zapověděny«. Znění bambitka je z novější doby (Jungmann má doklad z Krameria) a vzniklo snahou zvukomalebnou nebo přichýlením k slovům bíti, bitka.

Křísiti slovo píšťala nelze: vznikala by jím směšná nedorozumění, a ani nevíme, říkalo-li se tak kdy opravdu pistolím. Bambitka je snad výtvor jednotlivcův, aspoň nevíme, že by se tak někde říkalo v mluvě lidové; zní také toto slovo poněkud po loupežnicku, a českého původu není. Nejlépe je říkati pistole, jak se u nás v souhlase s jinými zeměmi evropskými dávno říká v živé mluvě i v písemnictví.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 10, pp. 306-307

Previous Hc.: Nové kazy

Next Gilbert C. Křikava: »Pro« a »skrze« v modlitbách