Časopis Naše řeč
en cz

Je porybíno

František Cuřín

[Short articles]

(pdf)

-

(NŘ. XXIII, 1939, 254 n., XXIV., 1940, 30 n.). Rčení „je porybíno“, které zaslechl prof. Jiří Horák v Posázaví (viz Naši řeč XXIII, str. 99) a o kterém jednal dopis ing. dr. O. Farského (t. 255), má obdobu také v jižních Čechách, třebaže slovesný tvar „porybíno“ tam příliš obvyklý není. Pravdu má dr. Farský, že je to rčení řídké a že ho užívají většinou starší lidé, hlavně na venkově. Ale ani mezi mladými, kteří na venkově vyrostli a stále tam pracují, není to rčení zcela neznámé. Sám jsem je slýchal v jiném tvaru ještě letos v září na Bechyňsku. Věcný výklad toho rčení vychází od zjevu trochu jiného, než pozorovali prof. Horák i dr. ing. Farský. Slovem „rybina“ se označují na českém jihu (a snad i jinde) kupovité mraky, které se objevují obyčejně zrána a pokrývají velkou část oblohy nad obzorem. Tvoří tak větší nebo jemnější kresbu rybích šupin neboli, jak říkají pěkně lidé, rybích penízků. Jsou to vysoké mraky kupovité (učeně zvané cirrokumuly, kolem 7000 metrů) nebo mraky střední výšky (altokumuly), které jsou výraznější. Známější je ten zjev, hlavně v městech, pode jménem beránky. Kupovité mraky (na rozdíl od mraků slohovitých, zv. stratus) se tvoří za kolmého proudění vzduchu při teplém a suchém počasí. Odtud si vysvětlíme, že dr. Farský slýchal rčení „je porybíno“ nejčastěji o senoseči a o žních. A i podle lidových pranostik skutečně věstí vznik těchto mraků déšť. Tedy nejdřív rybina, t. j. obraz rybích šupin, a odtud je porybíno. Vysoké mraky kupovité nejsou tak výrazně kresleny a mohou se zaměniti s mraky slohovitými, jednotvárnými, nedělenými nebo pruhovitými. Odtud se snad přeneslo rčení „je porybíno“ i na zjev pozorovaný prof. Horákem a dr. Farským. Souvislost slova „rybina“, „porybíno“ s mraky kupovitými, s „beránky“, se jasně cítí i mezi lidem.

Naše řeč, volume 24 (1940), issue 3, p. 94

Previous Z našich časopisů

Next Lidové výrazy