dalaman airport transfers
Časopis Naše řeč
en cz

Boží muka

J. F.

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Karel Čapek: Boží muka. Nákladem J. Otty v Praze 1917. Str. 201. Za 4.80 K.

Antropocentrický ráz zvláštního druhu mají tyto Čapkovy povídky; rozum člověka, uváděný na cestu i scestí, křížený vlivy přírodními i metafysickými, jest podstatou jejich; boj rozumu proti [177]neznámým silám a slabost jeho, ať se sám napíná nebo nikoliv, působí ve všech povídkách dojmem tísnivosti, dušenosti a přiškrcenosti. Předměty jejich (Šlépěj, Útěk Lídin, Čekárna i jiné) jsou v naší literatuře původní proto, že se probírají venkoncem rozumově; proto jsou původní i náladou, která jest výsledkem malomoci rozumové. Čapkovy osoby i nálady mají své sourozence v novém malířství a přímo připomínají obrazy Munchovy, které s mohutnou suggestivností dosahují barvami účinků literárních (Munchův Hvizd nebo Mrtvolný zápach). Čirou intelektuálností se opět kloní k novému způsobu malířskému; není pro ně drobností přírodních, není ani drobností, děj skládajících a doplňujících: plošné, přímé a vypočítané malby by mohly býti jeho povídek rovnoběžným uměním.

Tyto vnitřní vlastnosti se doplňují formálními: spisovatel vyjadřuje abstraktní filosofické věci slovem jednoduchým a prostými spojeními; i tam, kde je mnoho slov, má každé své platné místo: nyní jejich studený, opuštěný žal stal se reální součástí vidiny neštěstí (23); tikání dlouhé jako tenká, natažená nit, tak tenká, že snad už není, už není nic než natažená vzdálenost, nemožná délka a ticho (140), bez konce tkvělo trvání minut (187). Jinde zase vedle toho, že spisovatel velice dbá rytmičnosti svého jazyka, prokazuje dobré porozumění slovům a výrazům, čímž jeho řeč se zhutňuje a zdůrazňuje. Náhlá apostrofa lesů, jíž užito (144) při líčení přímočarého, klidného, planoucího poledne srpnového, není touhou po zvláštnosti a novosti, nýbrž dokladem spisovatelovy případné vynalézavosti slohové, jež, jsouc pevně spojena s psychologií osob, je na svém místě.

Povídky jsou psány k jazyku velmi uctivě; zbyly jen některé drobnosti pravopisné a jiné, na př.: komissař m. komisař (52), passažér m. pasažér (60), bizarrní m. bizarní (122), rozevírá (21), otevírající se (26), rozestupují se (27) m. rozvírá, otvírající se, rozstupují se; zhroutila se m. shroutila se (24); napadlo mi (někde akk.) m. mne (43, 53), končí m. končí se (15, 32, 172), s lící oholenou m. s lícem oholeným (stř.) 57, prahnul m. prahl (42), automobil zastavil m. zastavil se (51), pro Tvou smrtelnou úzkost vysvoboď nás, Ježíši (atd.) m. pro Svou (25), druhdy m. jindy, kdysi (118), ticho z nitra i z venčí se slily m. se slilo (140), nezměrný m. nesmírný (24), neostyšný m. neostýchavý (95). Spisovatel velmi rád skládá přídavná jména s předponou bez-, lépe ne-; zvláště často užívá složenin jako jsou bezcílný a bezcílně (95, 122, 136, 148 a j.) místo bez cíle, bezúmyslně m. nerad, nechtě. Ve frazeologii a nečeských výrazech dlužno poukázati na tyto věci: jak se tam mohla dostat m. asi dostala (8); jak to přijde m. jak to, nebo čím to jest (41), neměli jsme času m. kdy (62), [178]stejně však trpěl bruskním přejitím v čin (64) m. trpěl tím, že se vše náhle změnilo v čin; přišlo mu zoufale žalno m. dolehl naň zoufalý žal (107), fádně m. nudně (162). Často zbytečně a cize se užívá zájmena ukazovacího při superlativě: ten nejhrubší motiv (37), snad jsou vnitrné cesty ty nejkratší (68), udělat to poslední (185); možno je někde vynechati, nebo užíti slova supletivního: věc. Pohlížeje nikam (142, 172) jest auktorem užito schválně a s důrazem.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 6, pp. 176-178

Previous J. F.: Horská zahrada

Next A. K.: Život Ježíšův