Sportovní mluva

[Short articles]

(pdf)

-

(F. K.) Sport je většinou mezinárodní a k nám se skoro všechny druhy sportu dostaly z prostředí cizího. Není tedy divu, že se s nimi ujaly hned i příslušné cizí názvy, na př. tennis, football, goal, backhand, atlet, boxing atd. Bylo by velmi těžké nahraditi všechny tyto termíny vhodnými výrazy českými, ba někdy by to bylo snad dokonce nemožné a často zcela neužitečné (na př. u slov tennis, lehký a těžký atlet a pod.). Pravda ovšem je, že se cizích slov užívá ve sportu často zbytečně tam, kde máme dobrý výraz domácí. Rozumní sportovci se však sami brání proti tomu, jak vidíme na př. z občasných výtek v novinových rubrikách tělesné výchovy. V L. N. 2/11 35 jsme čtli v rubrice „Tělesná výchova“ tuto správnou poznámku: „Je ovšem absurdní stavět se proti přijímání cizích výrazů vůbec, někdy bychom potřebovali nehoráznou fantasii, abychom je mohli nahradit, — Němci jsou po této stránce odstrašujícím příkladem; my se jen zasmějeme tomu, že český básník Šebestián Hněvkovský, před sto lety slavný, říkal disku frček běhutý. Ale proč říkat links nebo greens, když lze říci golfové hřiště nebo trávník? Proč vykřikovat záhadné play a ready, když lze říci hraji a hotov; nebo ještě záhadnější strikers a servers advantage, když lze říci výhoda začínajícího nebo odbiječe? Sotva ovšem se kdy přestane říkat rekord a off-side, ač by je nahradil výraz „nejlepší výkon“ a „ze hry“ docela dobře. Tam však, kde se cizí slova ještě nevžila, k čemu bychom je zaváděli?“ Sportovní mluva se jakožto mluva odborná neobejde bez cizích slov, to je jisté; jde jen o to, aby se jich užívalo s rozumem a jen podle potřeby.

Naše řeč, volume 20 (1936), issue 2-3, p. 76

Previous Rozhlasová výslovnost

Next Vladimír Šmilauer: Vojenské názvosloví ručních střelných zbraní a kulometů, II.