Pardubský, pardubický
[Short articles]
-
(NŘ. XVIII, 270n.) K našemu článku o těchto příd. jménech nám oznamuje p. ředitel Análek, rodák z Bačova u Boskovic, že v kraji boskovském nikdy neslyšel v lidu delších tvarů boskovický, Boskovicko, nýbrž vždycky jen kratší tvary boskovský, Boskovsko. To nás ovšem nepřekvapuje, neboť víme už z mnoha jiných příkladů, že lidový zvyk tu dává přednost zpravidla tvarům kratším, a také jsme už pověděli, proč asi je tomu tak. — Pan vrch. inspektor Fr. Košťál z Brna nám poslal dlouhý seznam místních jmen, u kterých se kratší tvary vůbec nevyvinuly, na př. Karlín (jen karlínský, nikoli karlský ani karelský), Knín, Zlín, Kolín, Kralice, Hořice, Ivančice, Domažlice, Dačice atd., a poznamenal, že v Pardubicích na nádraží vyvolávají prodavači jen pardubický perník, nikdy pardubský. A k tomu dodává ještě snůšku místních jmen, u kterých kratší tvary vedou k nezřetelnosti. Na př. příd. jméno hodonský může býti odvozeno od místních jmen Hodonín a Hodonice, kojetský od Kojetín i Kojetice, mutěnský od Mutěnín a Mutěnice, holešovský od Holešov i Holešovice, rokytenský od Rokytno i Rokytnice, zbraslavský od Zbraslav i Zbraslavice, lipenský od Lipno i Lipník, atd. Od této nezřetelnosti lze pomoci tím, že u jmen na -ice užijeme tvarů delších, na př. hodonický, kojetický, mutěnický atd., aspoň tam, kde situace sama naznačuje, o kterém místě je řeč.
Naše řeč, volume 19 (1935), issue 1, p. 28
Previous Novinářská čeština
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1