Časopis Naše řeč
en cz

Studentská jména dávaná profesorům

O.

[Short articles]

(pdf)

-

Loni otiskli V. Šmilauer a J. Brambora v NŘ. články o jménech, jaká dávají studenti svým spolužákům a profesorům. Mnoho takových jmen jsem poznal také sám, sbíraje si materiál k studiu studentského slangu. Něco z toho otiskl v dubnu 1934 Věstník čsl. profesorů a z něho přejal ukázky i denní tisk. Protože na konci byla výzva, aby mi čtenáři posílali, co sami vědí, sešlo se dosti nové látky z rozličných stran. Psali mi nejen profesoři a studenti, nýbrž i ti, kteří se už jen ve vzpomínkách vracejí k svým studentským létům. Potvrzuje se znova, že mluva studentská je všude v své podstatě stejná. Profesoři dostávají jména podle tělesných vlastností: malý je Cvergl, Vajgl (vl. ‚oharek‘), Pindour; hubený je Špejl, Hubenec; tlustého nazývají Bublina, Zemětřesení, Pupkatej Klearchos nebo Klubíčko; plný vous dává podnět k pojmenování Faun, mrazivý, přísný pohled má Medusa, plný obličej a plešatá hlava vede k přezdívce Škeble. Kdo nosí žaket, jehož šosy vlají, je Třasořitka; bílý plášť způsobuje, že se profesoru kreslení říká Holič. Ironicky jmenují ošklivého učitele Adonis nebo Krásnej Matěj. Když profesor »vpluje do třídy jako lodička«, říkají mu Gondola. Hašteřivý kantor je Havran. Podle často opakovaných slov znají studenti přezdívky Starej Gevis (profesor, který při němčině stále říká gewiss ‚zajisté‘) [223]nebo Nejnčko. Francouzštináři jsou Korižé (franc. corrigez! ‚opravte!‘) nebo Asejevú (asseyez-vous! ‚posaďte se!‘), také Dyžon, mluví-li častěji o městě Dijonu, kde třeba sami studovali. Jméno Vodička dostal latinář, který měl oblíbené rčení, že překlad »musí běžet jako vodička«. Kolega byl zeměpisec, který každého geografa nazýval svým kolegou. Hausknecht je profesor kreslení, který říká studentům špatně kreslícím, že »by to ani hausknecht tak nenamaloval«. I jiné nadávky dávané od profesorů žákům vracejí se v slangu na své původce, na př. Dub, Lajdák, Eulalie (říkal tak dívkám). Žáci také přenášejí na své učitele cizí jména vlastní. Volí je hlavně z látky, o které se ve škole učí. Zamračenému vousáči říkají Herodes, velmi přísnému profesoru Atila. Jméno Mazarin zůstalo dějepisci, který se při výkladech o franc. revoluci rozohňoval zvláště pro tohoto státníka. Caligula nosil velmi obnošený klobouk, až po uši naražený. Mezi názvy profesorů se dále objevují jména známých sportovců a filmových hrdinů. Malého profesora jmenovali ironicky Zips v době, kdy se mnoho mluvilo o černošském zápasníku téhož jména. Podobně dali žáci slabounkému učiteli název Zigomar podle lupiče z filmu. Se zvláštní zálibou bývají komolena skutečná příjmení profesorů. Z Vykoukala se stane Vyčumil, z Nejezchleby Jezbuchta, z Votruby Vožbrunda, ze Zejdy Poseidon. Chemik Sokolíček je studentům Sokolistan (draselnatý). Jméno Kořínek se mění v Kořen, Pánek v Panař, Rosický v Rosyčák. Učí-li franštině Kubín, vyslovují jeho jméno po francouzsku Kybén. Liškovi se říká Šelma psovitá. Zcela běžný je konečně zvyk jmenovati profesory jejich jménem křestním, ovšem zpravidla v hrubší podobě domácké, jako Honza, Franta, Ferda, Béďa, (Bedřich), Antek (Antonín), Jura (Jiří, učil o útvarech, jako je jura, trias a pod.).

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 6-7, pp. 222-223

Previous Karel Titz: Sousloví

Next S tím, že