Sedění

[Short articles]

(pdf)

-

(X. Y.) Tvar sedění nezavedly teprve elektrické podniky města Prahy a denní tisk, nýbrž je to starý a náležitý tvar podst. jména slovesného od slovesa seděti, který trvá v češtině od nejstarší doby nepřetržitě až podnes. Slovesa 3. třídy nezměkčují kmenovou souhlásku v příčestí min. trpném (hleděti, hleděn, hledění; věděti, věděn, vědění; viděti, viděn, vidění), a proto je také k slovesu seděti příčestí min. trpné seděn a podst. jméno slovesné sedění. Odchylné tvary sezen, sezení jsou sice už staré (Gebauer, Hist. mluv. III 2, 288, má několik dokladů z knihy Tovačovské, tedy z textu moravského původu z konce 15. století), přes to se však nikdy nerozmohly v jazyce spisovném tak, aby úplně zatlačily tvary pravidelné. Proto dává normativní mluvnice dosud přednost původním tvarům seděn, sedění. Totéž platí i o složeném slovese poseděti. V usu lidovém, zvláště v moravských nářečích, žije ovšem namnoze odchylný tvar (rovněž už starý) posezení, na př. snědl husu na jedno posezení, tady je pěkné posezení a pod.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 5, p. 158

Previous Režisér

Next Souvislý