Přípona infinitivní

[Short articles]

(pdf)

-

(A. M., J. N.) V neurčitém způsobu se dovolují obě přípony, -ti i -t. V Gebaurově-Ertlově Mluvnici české 1, 229 čteme, že tvar s koncovkou -t je v dnešním jazyce spisovném stejně oprávněn jako tvar s koncovkou -ti; když se v mluvnicích uvádívá jen tvar s -ti, děje se tak jen pro zjednodušení výkladu. V Gebaurově-Trávníčkově Příruční mluvnici se rovněž uvádí tvar na -t výslovně a poznamenává se k němu jen tolik, že dosud nevytlačil úplně z jazyka plný tvar na -ti. — Spisovný tvar 1. osoby množ. čísla v přítomném čase je zpravidla -me, na př. neseme, píšeme, kupujeme atd. Tvar bez -e u sloves, která mají v 1. os. jedn. č. -u nebo -i, nelze však také pokládati za chybný (Gebauer-Trávníček, Příruční mluvnice 171 n.; Pravidla č. prav., § 68). — Příklonné -s v 2. osobě jedn. čísla se píše se slovesným tvarem dohromady bez apostrofu, na př. byls, psals, dělals, žes (že jsi), ses (jsi se), sis (jsi si), cos (co jsi), abys atd. O tom lze se poučiti v Pravidlech čes. pravopisu, str. XLIII.

Naše řeč, volume 18 (1934), issue 1, p. 32

Previous Jaroslav Přikryl: Pozor na podmět!

Next Zpřitažliviti