Časopis Naše řeč
en cz

Z jazykové fronty

(aro)

[Short articles]

(pdf)

-

Lidové noviny napsaly dne 8. září 1933: „Mluvíme-li o jazykové frontě, dovolujeme si ve vší uctivosti počítati do ní i náš ústřední úřad osvětový, ministerstvo školství a národní osvěty. Zdá se nám totiž, že je mu na této nekrvavé frontě svěřena dost důležitá úloha: říditi předvoje, které mají už na velkou vzdálenost, hned od šesti let občanova věku, ničiti v zárodku nepřítele, jemuž říkáme negramotnost. Nemýlíme-li se, patří k tomu nejen snaha naučit občana klást na papír písmenka a slova a napsaná hbitě přečíst, ale také, pokud jde o náš rodný jazyk, česky myslit, mluvit a psát. Dost užitečného střeliva dodává k tomu třetí třída České akademie a řekněme taky zdravý rozum. Špatný by ovšem byl generální štáb, který by sám nerozuměl zbraním, jichž užívání má řídit.

Po tomto úvodu, který je zbytečný jen zdánlivě, ocitujeme si z písemných úředních výrobků ministerstva školství tuto libozvučnou gramotu z poslední doby:

»Aby mohlo býti vyhověno žádosti tamního ministerstva o sdělení počtu souprav svrchu uvedených přehledných tabulek potřebného pro školy, žádá zdejší ministerstvo o laskavé oznámení tamních disposic stran způsobu, kterým by měly býti školy řečenými tabulkami opatřeny. Za ministra: X. Y.«

Aby bylo jasno. Nenapadá nás žádat, aby konceptní úředník, který tuhle nestvůru sesmolil nebo pan odborový či jaký rada, jenž ji za ministra schválil a podepsal, byli profesory filologie. Ale přáli bychom si, aby, nejde-li to už jinak, věnovali dejme tomu stránkám Naší řeči a Naší úřední češtině aspoň tolik času, kolik ho věnují špičkám svých doutníků, lulkám a viržinkám a ušetřili posměchu ministerstvo, v jehož štítu září tak důsažné slovo osvěta. Posílá-li ministerstvo školství podobné jazykové perly také podřízeným školským úřadům a školám, nezbývá, než abychom si vzdychli s W. W. Tomkem: »Aby nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil!«

Jak známo, není tomu po jazykové stránce u jiných ministerstev o mnoho lépe, ale pod vaším svícnem, pánové, by tma být neměla!“

Naše řeč, volume 17 (1933), issue 9, p. 288

Previous Soplivec

Next E. Kodar: Příspěvky k pojistnému názvosloví