Časopis Naše řeč
en cz

Dle, podle, vedle

[Answers]

(pdf)

-

Předložky podle a vedle mívaly dříve stejné významy, ale jazyk si je časem rozlišil; a měli bychom vždy dbáti pokynů přirozeného jazykového vývoje, nezachází-li na scestí.

Podle obyčejně vyjadřuje shodnost s něčím jiným: podle práva, zákona, zvyku, podle tvých slov, podle tebe atp. Ale znamenává také pohyb nebo polohu podél něčeho: podle potoka jsou stromy, podle domu je zahrádka, šel podle silnice, šel podle mne a ani si mne nevšiml. V tomto významě se této předložce spisovný jazyk ku podivu vyhýbá, ne na svůj prospěch; raději psáváme podél, snad proto, že tak lid nemluví. Kdo se bojí říkati na př. »šel okolo (kolem) mne, okolo (kolem) vrat« atp. (»N. Ř.« I., 287), našel by v předložce podle obyčejně náhradu vhodnější než v předložce mimo, která v tomto významě již vyšla z obyčeje.

Vedle nejčastěji znamená místo u jiného předmětu (vedle dveří je lavička); časem také něco »vedlejšího« v přeneseném smysle (N. N. je kupec, ale vedle toho lichvaří). Časem se ještě říkává vedle, kde se ustálilo v živé mluvě podle: zejména často čítáme »vedle nařízení« a pod. místo »podle nařízení«. Není to nesprávné, říkávalo se tak za starodávna často, ale zastaralé způsoby mluvení jsou vždy při nejmenším zbytečné, kde místo nich máme správné způsoby jiné: »vedle nařízení« snad zní vznešeně, ale »podle nařízení« je přirozenější a každému srozumitelnější.

Dle původně znamenávalo příčinu, asi jako pro; stávalo častěji za podstatným jménem než před ním: na př. »napoj mě dle útěchy i dle věčného spasenie«, »Boha nemiluj ižádného úžitka dle« (pro útěchu atd.). Později se objevuje místo vedle, podle, zejména v přeneseném významě dnešního podle (na př. dle spravedlnosti, dle úřadu svého, dle libosti): tak na př. již u Viktorina ze Všehrd, velmi často na př. u Pavla Skály ze Zhoře a j. Tak této předložky užívá hojně dnešní jazyk knižný (dle pramenů, dle fotografie atd.). Někdy bývá dle v tomto význame káráno; je dnes zbytečné zejména proto, že živý jazyk vůbec již přestal tak říkati.

V staré době se říkalo dle, ale vedlé, podlé, později se však v těchto tvarech koncovka zkrátila podle tvaru dle. Nový knižný jazyk píše podle této výslovnosti podle, vedle.

Naše řeč, volume 2 (1918), issue 3, p. 93

Previous Dělení výrazů předložkových

Next J. Z. (= Josef Zubatý): »Jeden z nejlepších lidí«