Časopis Naše řeč
en cz

Bermela

[Answers]

(pdf)

-

(V. A.) Slovo bermela (z Moravičan, s významem »asi neurvalec nebo nenasyta«), na př. to je kos bermele (kus bermely), souvisí patrně se slovesem bráti. Kdybychom věděli s jistotou, že bermela je jen krajová obměna, hledali bychom původ této patrné přezdívky v posměšném výraze ber mile (mile, míle v starší době znamenávalo asi ‚rád‘, říkalo se na př. ‚trpěti míle‘ a p.), který by byl splynul v jediné slovo a přijal pak sklonění vzoru vládyka, k němuž patří množství slov přezdívkových (změna i v e by nemusila býti ani čistě hláskoslovná, mohla pomáhati obdoba přít. tvarů slovesa mlíti, jehož možno také metaforou užíti o hltavém jídle). Takový postup by nebyl neslýchaný. O člověku, který se do všeho hrne, říkalo se, že je takový skoč do pole, a odtud příjmení Skočdopole; podobně vzniklo příjmení Nejezchleba. Kdo rád bral, třeba cizí, byl takový pober to; odtud přezdívka poberta. Kdo nemíval na spěch domů, zvláště z hospody ne, byl takový nechoď domů, a odtud příjm. Nechojdoma. O nemírném pití se říkávalo ‚dusiti‘ (o nemírném jedlíku se tak říká na Moravě posud); odtud přezdívky duspivo, dusvíno (srv. str. 190), jež zůstaly aspoň v 1. p. na půl cestě (v ostatních pádech by se asi řeklo na př. »od takového duspivy nic jiného nečekej, takovému duspivovi já dceru nedám«). Je-li náš výklad slova bermela (bermila) správný, snad by je našel v podobě málo odchylné v slově bermil (kdo rád bere), jež Gebauer zná ze stč. Beliala; u slova starého bychom snad podle stč. rozk. zp. beř čekali spíše znění beřmil, ale r m. ř snadně mohlo vzniknouti (mimo obdobu tvarů beru, berú, bera, jež později pomohla k vítězství tvarům ber, bereš atd. místo starých tvarů s ř) připodobněním k staré přezdívce berka (= poberta).

Naše řeč, volume 11 (1927), issue 10, p. 234

Previous V. Marek (= Václav Ertl): Radosti a dny, II.

Next Hoditi se