Ktová, Ktova

[Answers]

(pdf)

-

(J. V. Š.) Toto jm. vsi u Rovenska je podle Sedláčkova Místop. slovn. doloženo jako jm. zemanského sídla již r. 1389. Je-li to slovo původu slovanského, což je přece pravděpodobno, nevidíme jiné rodiny slovní, k níž by mohlo patřiti, než rodinu slov kvísti, květ (se zájm. kto = kdo se nikam nedostaneme) z praslov. koř. kv’t- (s měkkým jerem), kvit-, květ-. Praslov. tvary byly kv’tą- kv’tl’, kvisti s podst. jm. květ’ (v jslov. a výchslov. jazycích změkčením kv před měkkými samohláskami s cv-); odtud stč. sloveso kvtu (1 slab.), zachované jen ve znění se souhl. přesmyknutými, ktvu, kvetl, kvísti (z toho, zpovšechněním znění s e, později č. kvetu, kvetl, kvésti), květ. V st. polštině (a v hor. lužičtině) nalézáme i tvary, v nichž ve skupině kvt, skoro nevyslovitelné, v zaniklo: kcie (‚kvete‘, vedle původnějšího kwcie; tyto tvary by zněly č. kte, kvte); vzniklo-li v češt. přesmyknutím ktve, je to proto, že jazyk vlivem ostatních tvarů chránil v i v přít. č. (srv. Berneker, Slav. etym. Wtb. 1, 657 n.). Podobnou ztrátou v, nechráněného tvary těsně příbuznými, mohlo z pův. Kvtová, Kvtova vzniknouti Ktová, Ktova. Tyto tvary samy by byly tvořeny podobně jako Březová, Trnová, Borová, Buková, Hlohová a p.; pak by asi tvar Ktova, dnes hojněji užívaný, byl pozdější obměnou star[190]šího Ktová. Kvtová samo by předpokládalo asi podst. jm. kvet, kvta (z praslov. kv’t’, kv’ta), jež s náležitými hláskovými změnami nalézáme v srb. cvat (vedle cviet = květ); takové slovo v češtině ovšem doloženo není, a proto celý tento výklad můžeme podávati jen jako domněnku.

Naše řeč, volume 11 (1927), issue 8, pp. 189-190

Previous Z kanceláře Slovníku jazyka českého

Next Kuratorium