Časopis Naše řeč
en cz

Z válečného slovníku

František Langer, Red. (= Redakce)

[Reviews and reports]

(pdf)

-

V úvodním vyzvání ke sbírání válečných slov a rčení upozornili jsme také na zajímavost lexikálního materiálu, který vznikl u našich vojsk na Sibiři. Zajímavý je nejen tím, že je rozmnožením — z části ovšem patrně jen dočasným — našeho pokladu slovního a připomínkou na slavné činy našich vojsk, ale také tím, že lze na něm pozorovati, jak působí na sebe lexikálně (a ovšem i jinak) dva příbuzné jazyky za umělého přesazení většího počtu příslušníků jednoho národa do prostředí národa jiného. Rozumí se ovšem, že doba pobytu našich vojsk na Rusi byla poměrně přece jen příliš krátká, aby výsledky vzájemného působení byly značné a trvalé, ale i tak pozorování získaná mohou býti cenná, protože takové umělé zanesení větší jednotky národní do oblasti jiného jazyka není za našich dob už zjevem častým.

První cenný příspěvek k slovníku našich vojsk na Sibiři poslal nám spisovatel p. dr. František Langer, major a plukovní lékař 1. pluku M. J. H., dlející nyní již v Praze. Slova, která zapsal a která podle jeho slov patří k nejčastějším slovům sibiřských legií, rozdělil vhodně ve tři skupiny. Do první skupiny počítá slova ruská, která naši lidé prostě přejali z ruštiny s tím, co označovala. Některá z nich již mizejí od té doby, co byla zavedena u vojsk česká terminologie, a hlavně od návratu do vlasti. Ale zvláště u starých vojáků jsou pevně zakořeněna a při vypravování o dřívějších dobách se stále objevují a vracejí.

To jsou slova: bojový, v boji osvědčený; boty, vysoké ruské boty na rozdíl od botinek, nízkých šněrovacích bot n. střevíců; bumáž[122]ka, úřední papír, spis; čajna, nálevna čaje; čibuk, dýmka (na Ukrajině); dozor, pozorovací stráž; front, fronta; furažka, ruská čepice; karaul, stráž; komnata, světnice; kotel, vojenská kuchyně (»býti začíslen na kotel«, zapsán na stravu); kotýlek, nádobka na polévku, čaj a p.; kryt, něm. Deckung; kvartýra, světnice; lávka, vojenská prodejna, kterou si vojíni zřídili, lávkář, prodavač v ní; lentočka, stužka, zejména červenobílá stužka na našich vojenských čepicích; náčalstvo, velitel; nary, pryčna; obchvat, napadení z boku, z týlu; obmotky, ovinovačky (Wickelgamaschen); očereď, řada, pořadí (též chvost); oddych, odpočinek; okop, zákop; papacha, ruská zimní čepice; papirosa, cigareta; rotný, velitel roty (půlrotný, velitel půlroty); rozvědka, výzvědy; rubáška, ruská vojenská bluza; strojový, řadový vojín (nestrojový, neřadový, neúčastnící se boje a cvičení); šiněl, ruský vojenský plášť; ťurma, vězení; údarník, vojín údarného (šturmového) oddílu; vzvodný, velitel vzvodu, oddělení; zaňatí, cvičení; zápasný, záložní; zemlanka, podzemní obydlí; žalování, plat.

Do druhé skupiny slov řadí autor našeho příspěvku slova ruského původu, která však v ústech našich vojínů na Rusi byla významově obměněna. Taková slova jsou: bulka (vl. bílý chléb), slovo, jehož bylo užíváno v 17. roce (i od Rusů) jako posměšného názvu ruského civilního obyvatelstva pro jeho měkkost, pohodlnost; nabluďák (z ruského nabljudať, pozorovati), název pro přeplněné rance našich vojínů, oblíbený v roce 18. u údarníků prvního pluku; pleňas (z rus. plěnnyj), zajatec, název, který vešel v užívání až po vystoupení proti sovětům v r. 1918; pravoslavná, vodka (říká se též v Rusku); tovaryš (podle rus. tovaryšč, soudruh), posměšný název pro ruské vojíny prchající v roce 17. z fronty a nazývající sebe i kde koho soudruhem.

Třetí skupinu slov tvoří některá slova česká vzniklá nebo rozšířená u našich vojsk na Rusi, mezi nimi zvláště slova (označená zde hvězdičkou), která se u našich sibiřských legií stala podle slov autorových »slavnými«: *bagán, název pro ruského venkovana, zavedený v 16. roce lékařem 1. puku Měšťanem; *bíliti, 1. udělati pořádek, 2. (později) kořistiti (slovo to se vyskytlo po prvé na vagoně, jejž 4. pluk v 18. roce posílá do Penzy 1. pluku před vystoupením: »Připravte si vápno, budeme bílit«; snad se v tom ozývala vzpomínka na bílení ukrajinských chalup, jímž zahajovaly hospodyně každé čištění, najisto však v tom nebylo žádné narážky proti »rudým«, ač toho bylo později leckdy v tom smyslu užíváno); bota, *do bot (na př. kaše je do bot, vojna do bot), nehodí se, omrzelo, jest špatné; vojna do roztrhání bot (ironicky), na [123]krátko, protože naše boty bývaly brzo rozbité; čečenka, čepice (srbského vzoru), jakou nosil v 18. roce gen. Čeček a s ním 4. pluk; drn, hlupák, rekrut; drškovat, zbytečně mluviti, hubovati; hoditi, na př. hodil mu to, počínal si rázně (při odpovědi, při pozdravu a p.); *houpačka, houpání, houpati, 1. v starší době šibenice, 2. v 18. roce se objevil význam klamání, t. j. v »době,« píše autor tohoto příspěvku, »kdy jsme měli jeti do Francie a kdy náš deník všemožným způsobem vysvětloval obtíže přepravy po trati i po moři; houpání snad vzniklo asociací s mořem, zdá se mi, že jsem často slýchal připomínati lodičky a houpání«; kerenka, čepice (anglická sportovní se širokým vrchem a štítkem), jakou nosil Kerenský a jež po nějakou dobu v 17. roce byla u našich v oblibě, jinak papírový peníz vydaný v Rusku za vlády Kerenského; kvartýra, *kvartýra s mejdlem, t. j. se ženskými (užíváno v 18. roce při odchodu z Ukrajiny); nahnouti n. vyndati kvartýru, vyhnati někoho; *nudle, nášivky (proužky) označující na rukávech vojenskou hodnost: oběd, vojna do oběda říkalo se v 17. roce posměšně o ruských vojácích, kteří v týlu manifestovali s prapory, na nichž býval leckdy nápis »vojna do pobědy« (do vítězství), ač na front z nich nikdo nešel; obchvat: jíti na něco s obchvatem (také od lesa), jíti na to zchytra; opičky, věci pro výcvik do boje, pode mínění vojínů zbytečné, na př. salutování, dohled na čistotu a p.; parta, partička, skupina vojínů žijících stále pospolu na výzvědách i v okopech (obvyklé slovo již u starodružiníků ve 14. a 15. roce); podfuk, klam, lest (na př. »šel na něj s podfukem«); rána, to má ránu (řidčeji hýbu), není to, jak by mělo býti (v 18. roce); strýček, zástupce YMCA u našeho vojska (ze 17. roku); *ulejvák (ulejvárna, ulíti se), zbabělec nebo pohodlný člověk, hledající si teplé místo v týlu; slovo to žilo u našich již v 15. roce a vzniklo podle mínění autorova podobným způsobem jako výrazy »vylili ho ze školy«, »přelejvárna« a p.; stejného významu, ale trochu mírnějšího byl název *vodmazunkář; vodmazunek byl i u bojové části, na př. u neřadové roty, u obozu, na ošetřovně, kdežto ulejvák byl v Kyjevě v úřadě nebo tam i vedl obchod; *upocenec, zpocený, udýchaný, název pro poslední dobrovolce, kteří se připojili k našim až za odchodu z Ruska v 18. roce; *výdumka (vydumať, vymysliti) název nynější čepice čsl. armády v Rusku (snad prý proto, že dala svému vynálezci mnoho práce); jsou též cigarety výdumky; vytáhnouti se, okázati se; vyštěknouti se, pěkně se obléci; zdrhnouti, utéci.

Příspěvkem p. Langrovým byl učiněn slibný počátek k sestavení válečného slovníku naší slavné sibiřské armády. Redakce vyslovuje naději, že s příchodem nových a nových příslušníků ruského vojska a zejména [124]také s možností probrati se publicistickou činností našich na Rusi bude možno tento základ rozšiřovati dále slovy novými a novými. Nabádá k tomu nejen zájem jazykový, ale i pietní snaha, aby se z památek slavného tažení za českou svobodu nic neztratilo. A tyto památky jazykové jsou materiál velice křehký a prchavý.

Naše řeč, volume 4 (1920), issue 4, pp. 121-124

Previous Z našich časopisů

Next Bratislavská župa

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1