Časopis Naše řeč
en cz

Hybnost

[Answers]

(pdf)

-

(J. F.) »Pohybová veličina« je zajisté jen otrocký překlad něm. slova Bewegungsgrösse a k tomu ještě překlad, jak se domníváme, ne zrovna přesný, má-li jím býti vyjádřena míra toho, jaké rychlosti nabude určitým popudem těleso s jistou hmotou. České slovo hybnost (z příd. jména hybný) není ovšem výraz tak indiferentní jako slovo ně[315]mecké, neboť hybné je nejen to, co má schopnost pohybu, nýbrž co je nadáno už vyšší mírou této schopnosti, tedy jakousi čilostí. Také v tom se liší od slova německého, že vyjadřuje schopnost, kdežto slovo německé skutečný děj — pohyb. Přes tyto námitky nepochybujeme, že by se slovem hybnost mohl nahraditi výraz »pohybovací veličina« (správněji by snad bylo »velikost n. míra pohybu«), zvláště když se toho slova v té platnosti už užívalo. Zúžení významu, které se provedlo při slově hybnost ve smyslu nadprůměrné schopnosti pohybu, paralysovalo by se bližším určením míry (velká, nepatrná hybnost, hybnost x metrů za minutu atd.), tak jako je tomu i při jiných jménech vlastností měřitelných, výšce, hloubce atd. (o tom v. NŘ. 7, 17). — Mezi výrazy stejnoměrný a rovnoměrný není v obyčejné praxi podstatného rozdílu; pracovati stejnoměrně je v podstatě totéž co rovnoměrně, t. j. stále týmž tempem. Proto naše slovníky překládávají také obě slova týmž německým výrazem gleichmässig. Mezi výrazy stejnou měrou a rovnou měrou by snad bylo možno hledati ten rozdíl, že výraz stejnou měrou znamená »touž měrou« (touž jednotkou měrovou), kdežto výraz rovnou měrou = tak, aby si výsledky měření byly rovny; snad proto naše brusy chtí, aby se neříkalo »všem stejnou měrou naměřiti«, nýbrž »rovnou měrou«. Ale pokud se bude říkati »všem stejně naměřiti«, bude se asi říkati také »odměniti se všem stejnou měrou«, poněvadž slovo míra pozbylo v takovýchto výrazech svého obsahu právě tak, jako když říkáme »tou měrou« (= tak) a p. Proto pochybujeme, že ve výraze stejnoměrný bude cítiti dnes někdo něco jiného než ve výraze rovnoměrný a že by záměnou obou výrazů mohlo dojíti v praxi ke zmatkům; neboť výrazu stejnoměrný užije stěží kdo ve významu ideálním, t. j. touž měrou měřený. — Napětí tahem je také podle našeho mínění pojmově správnější než »napětí v tahu«, protože výraz onen vyjadřuje spojení kausální, kdežto výraz tento vlastně jen průvodní okolnost.

Naše řeč, volume 8 (1924), issue 10, pp. 314-315

Previous Douša Hynek

Next Kaziti