[Short articles]
-
Jednou ze zvláštností pražského argotu, zvláště hospodskokavárenského, bylo a je snad dosud vplétati do řeči výrazy zarážející vědomě svou otrockou a často nesmyslnou napodobou výrazů německých; bývají to někdy výrazy přesazené do této hantýrky z prvních let našeho obnoveného vývoje jazykového, kdy spisovatelé německy vychovaní zápasili ještě o výraz český, ale často to bývají výrazy ražené ad hoc pro účinek komický. O hodnotu této komiky je možno se příti, ale argot se málo stará o estetiku; a naopak důkladná betisa je mu často milejší než dobrý vtip. Z takových výrazů, které se bohužel leckdy pokládají za skutečný vtip, dal by se po pražských kavárnách a hospůdkách shledati celý slovník; jsou to slova jako okolostojíčnost, zástoj, vplyv, hlavobol, potahovat, podhotovit se, přesaditi (do češtiny), vynacházet se, k maní, rozhodopádně, s potahem, vejtisklivě atd. Patří k nim také slovo průřízem (im Durchschnitt), jímž hospodský argot nahrazuje spis. slovo průměrně. Bylo proto pro nás jistým překvapením, když se v denních listech (na př. N. Pol. 12. května 1925) objevila oficiální zpráva ministerstva spravedlnosti, v níž jsme čtli: »Proto nutno veřejně zjistiti,[1] že náklad na jednoho trestance v českých mužských trestnicích činil v roce 1923 průřízem 6.971 Kč.« V první chvíli nás napadlo, že nezadržitelný pokrok demokracie v našem státě zasáhl už i úřady nejvyšší a že jejich dosavadní nedemokratický stil, srozumitelný zpravidla jen úzkému kruhu těch, od nichž vycházel, začíná ustupovati demokratickému slohu pražských hospůdek a kaváren. Ale tuto radost kalila jen námitka, že se takovýchto výrazů užívá v »národě« jen pro »vtip« a s plným vědomím, že je to špatně, kdežto projevy ministerstev jsou míněny přece nejen průřízem, ale snad vždycky vážně. Bylo tedy třeba hledati výklad tohoto zjevu v jiné vládnoucí idei než v postupu demokracie a v jiných [176]motivech než »vtip«. Snad to tedy byla idea národní spravedlnosti, která se v ministerstvu spravedlnosti projevuje podle všeho v té formě, že tam česky píší a německy myslí. Aspoň snad průřízem.
[1] Což pak to už ministerstvo samo nezjistilo, když to veřejně ohlašuje? Či si spletlo sloveso zjistiti se slovesem ujistiti (= konstatovati)?
Naše řeč, volume 9 (1925), issue 6, pp. 175-176
Previous Václav Flajšhans, Red. (= Redakce): Tur zlatoroh
Next Václav Musil: Základy obecné pedagogiky. Díl 1.