Individualita uživatele jazyka: Slovo úvodem

Jan Volín

[Editor's notice]

(pdf)

Foreword: The individuality of the speaker

V běžných, každodenních situacích nejspíše není na škodu představovat si jazyk jako jakýsi jednolitý útvar. Spojení jako např. úcta k národnímu jazyku, zvládnutí jazyka na dostačující úrovni nebo jazykové nadání obvykle nevyžadují analyticky členící pohled. Při hlubším zkoumání vyjde ale najevo, že abstraktní koncept jazyka zahrnuje velké množství konkrétnějších útvarů, a to nejen ve smyslu tradičního, hierarchicky uspořádaného systému systémů, ale i ve smyslu plošné diferenciace. Různé styly, žánry či registry si vytvářejí vlastní soběstačné jazykové systémy, které se sice překrývají, ale zároveň mají své zřetelné charakteristiky. Podobně lze uvažovat i o tom, že variety používané různými skupinami uživatelů jsou soběstačnými útvary. A nakonec i každý jednotlivý uživatel jazyka má svůj unikátní systém jazykových prostředků. Individualitu uživatele jazyka lze nazírat z různých úhlů pohledu, nejčastěji snad pro ni samotnou, tj. jako cíl, nikoli prostředek bádání, jako tomu je v případě určování autorství nebo při ověřování identity mluvčího. Lze se ovšem také ptát, jaké rysy si vynucuje určitý konkrétní text při své opakované realizaci, jinými slovy, jaké jsou zásadní charakteristiky určitého textu, pokud individualitu uživatele odečteme.

V poslední době se zdá, že studie týkající se problematiky identity mluvčího, určování autorství různých druhů textů, případně i komputační detekce dobových nebo žánrových charakteristik jsou jednak početnější, jednak také metodicky bohatší. Časopis Naše řeč chce zvláštním číslem věnovaným této oblasti poskytnout svým čtenářům možnost do ní nahlédnout. Příspěvky do tohoto zvláštního čísla poslali jak akademičtí badatelé, tak soudní znalci a recenzním řízením prošlo úspěšně pět z nich.

Protože zájem o určování identity uživatele jazyka v současné době převažuje, zařadili jsme jako první příspěvek Radka Skarnitzla, který zastupuje odvětví forenzní fonetiky. Autor v krátkém historickém přehledu připomíná propast mezi bezmeznou vírou laiků ve forenzní metody a skepticismem odborníků, dále se pak věnuje především současnému stavu oboru, a to zejména snahám o posílení objektivity užívaných postupů. V kontrastu k několika zahraničním protokolům pro poslechové rozlišování a identifikaci mluvčích nakonec představuje vlastní, nově navrhovaný nástroj.

Na poli fonetiky pracují i autoři druhého článku, i když v jejich případě nejde o fonetiku forenzní. Jan Volín a Tomáš Bořil se pomocí fonetických metod pokoušejí zjistit, nakolik jsou různé parametry základní hlasivkové frekvence (korelátu řečových melodií) závislé na vlastnostech mluveného textu a nakolik jsou intraindividuálně stabilní. Autoři pracují s přednesem dvou básní, sice od stejného autora, ale rozdílného charakteru z hlediska obsahu. Na shromážděném materiálu provedli šestnáct různých měření. Takto rozsáhlý arzenál zřídka nacházíme v rámci jedné studie. Jejich výsledky ukazují na zajímavou souhru požadavků konkrétního textu a osobních preferencí recitátorů.

Do zvláštního čísla přispěl i autor zahraniční, a přestože pracuje v tandemu s autorem domácím, přijali jsme text v angličtině. Andrej Zenkov a Michal Místecký se vyzbrojili moderními metodami, aby znovu buď podpořili, nebo zpochybnili starší tezi, že Petr Bezruč a Pavel Hrzánský jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba. Z textu je patrné, že se autoři předem nepřiklánějí ani k jedné z možností a spoléhají na svůj empirický postup. Ten se v hlavní části soustředí na analýzu výskytu číslovek, později je pak doplněn o „slepou“ metodu porovnání frekvence písmenných bigramů a „poloslepou“ metodu porovnání nejfrekventovanějších slov. Přestože výsledky analýz jsou vzájemně konzistentní a mluví proti ztotožňování Pavla Hrzánského s Petrem Bezručem, autoři je interpretují se zralou opatrností.

Václava Musilová poskytla svůj znalecký pohled v žánru známém čtenářům Naší řeči jako drobnost. Problematiku anonymních dopisů, která je sama o sobě nepochybně dramatická, představuje autorka systematicky a ukazuje na skutečném kriminálním případu, jaké otázky si znalec musí klást a jakým nejistotám musí čelit na úrovni lexikální, morfologické, syntaktické i grafické, přičemž nezapomíná ani na zasazení problematiky do širšího kontextu.

I zpráva z konference, která je častou součástí pravidelných vydání Naší řeči, je svázána s tematikou tohoto zvláštního čísla. Týká se události organizované Mezinárodní asociací pro forenzní fonetiku a akustiku (IAFPA). Autorka zprávy se zabývá zejména vyzvanými přednáškami, přináší však i přehled hlavních témat, a to zejména tam, kde jde o návrhy nových postupů či vylepšení stávajících metod. Aktuálnost tohoto příspěvku podtrhuje i skutečnost, že čest pořádat další konferenci letos v červenci připadla pražskému Fonetickému ústavu FF UK.

Přes výše předestřenou pestrost témat přináší současné zvláštní číslo ve skutečnosti jen relativně omezený pohled do bohaté a živé problematiky individuality uživatele jazyka. I tak lze ovšem doufat, že poskytne čtenářům inspiraci, příjemné pocity z pohledů na „cizí krajinu“, radost z rozmanitosti aktivit souvisejících s jazykem, případně podněty k dotazům na autory jednotlivých příspěvků.

Naše řeč, volume 105 (2022), issue 3

Previous Z jazykové poradny

Next Radek Skarnitzl: O fonetické identifikaci mluvčího ve forenzním kontextu