Časopis Naše řeč
en cz

Z dopisů jazykové poradně

[Drobnosti]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answers of the language counselling center of the Institute of the Czech language of Academy of Sciences of the Czech Republic on the question on the acceptability and usage of the word forms lezačky/lezečky with the meaning ‘shoes for climbing’.

Dotaz:

Jak správně jednoslovně pojmenovat lezeckou obuv (sloužící k lezení na skalách či na umělých stěnách). Jsou to lezečky, nebo lezačky, nebo obojí?

 

Odpověď:

K jazykové správnosti lze přistupovat z různých perspektiv, v české lingvistice se tradičně pracuje s kritérii 1. systémovosti, 2. funkčnosti a 3. noremnosti.

Slovo lezečky/lezačky je z hlediska stratifikace češtiny nespisovné, nejspíše bychom ho řadili mezi slangismy či profesionalismy, tedy do těch částí slovní zásoby, které se vyznačují tvorbou specializovaných pojmenování, jež vytvářejí (a užívají) mluvčí v určitém pracovním či zájmovém prostředí. Bez ohledu na (ne)spisovnost lze ovšem posoudit, zda je slovo utvořeno v souladu se slovotvornými principy češtiny, zda slouží svému účelu a zda může být v odpovídajících situacích vnímáno jako patřičné.

Ad 1: Varianta lezačky, resp. její podoba v jednotném čísle lezačka je podstatné jméno utvořené ze slovesa lézt pomocí přípony -ačka s provedením alternace kvantity é/e. Varianta lezečky, resp. její podoba v jednotném čísle lezečka je podstatné jméno utvořené z přídavného jména lezecký pomocí přípony -a, příp. přípony -ka s vypuštěním koncové souhlásky slovního základu, s provedením hláskové alternace c/č.

Obě varianty tedy odpovídají pravidelným slovotvorným postupům češtiny. Vzhledem k tomu, že by slovo mělo mít týž význam jako spojení lezecká obuv (příp. lezecké boty apod.), je pravděpodobné, že vzniklo zároveň univerbizací, tj. právě z přídavného jména lezecký; druhá část spojení – podstatné jméno obuv (či spíše boty) – pak určuje, že výsledný univerbizát má být ženského rodu. Tuto interpretaci je třeba upřednostnit před výkladem favorizujícím variantu lezačky, neboť hypotetické slovní spojení obuv, v níž se leze (příp. další obdobné opisy), z nějž by bylo možno vycházet při tvoření podstatného jména ze slovesa, není na rozdíl od spojení lezecká obuv nijak zřetelně zaužívané.

Ve prospěch univerbizace s tvořením podstatného jména z přídavného jména pomocí přípony -ka hovoří i existence množství obdobně vzniklých slov, např. přijímačky (< přijímací řízení), parkovačky (< parkovací hodiny nebo světla), šťouchačky (< šťouchané brambory).

Ad 2: Z hlediska funkčnosti není třeba mít pochybnosti ani o jedné z variant. Obě obsahují kořen lez-, který signalizuje souvislost s lezením. Ve vhodném jazykovém a/nebo situačním kontextu, kdy může být zřejmé, že jde o obuv, lze předpokládat, že běžný mluvčí češtiny vyrozumí, že jsou boty určené k lezení.

Ad 3: Pokud jde o noremnost, může nám být vodítkem počet výskytů v korpusu SYN. Variantu lezečky v něm nalezneme celkem ve 115 případech, variantu lezačky v 23 případech. Uvedené počty výskytů ukazují, že varianta lezečky je častější v poměru 5 : 1. Je pravděpodobné, že větší frekvenci má toto slovo (ať v jedné, či druhé podobě) v mluvených projevech zainteresovaných mluvčích – uživatelů, prodejců či potenciálních kupců lezecké obuvi, taková data však nemáme k dispozici. Na základě korpusu psané češtiny ovšem můžeme konstatovat, že blíže k normě, tj. k tomu, co je mluvčími užíváno a považováno za vhodné, přiměřené a správné, je varianta lezečky.

Shrneme-li vše výše řečené, dvě ze tří uvedených kritérií hovoří ve prospěch varianty lezečky, která je srovnatelně funkční jako její konkurent, zároveň však více odpovídá pravděpodobnému tvoření slova a je také častější, a můžeme se tedy domnívat, že ji více uživatelů češtiny považuje za vhodnou. Pokud tedy chcete či potřebujete užít pro lezeckou obuv jednoslovné označení, a to v situaci, v níž se nevyžaduje spisovná čeština, doporučujeme volit výraz lezečky.

Naše řeč, ročník 100 (2017), číslo 5, s. 336

Předchozí Veronika Vytlačilová: S radosti. K vokalické kvantitě v koncovkách instrumentálu singuláru feminin

Následující Martin Beneš, Ondřej Dufek, Martina Rybová, Michal Hořejší: Úvodní slovo redakce