Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answer of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on the questions of first vowel quantity in the name Uprka and the logical contradiction of phrases like "strašně milý" ("terribly nice").

Dotaz:

Mám dotaz na přesnou podobu jmen malířů, navíc bratrů – v literatuře i na internetu jsem našla tyto podoby: Joža Uprka (s krátkým U) a Franta Úprka (s dlouhým Ú). Je toto opravdu správně?

 

Odpověď:

Domníváme se, že jména obou bratrů by měla být psána stejně. Prošli jsme encyklopedie, kterými disponujeme, a všude bylo jméno Uprka psáno s krátkým u, jedině ve starém Ottově slovníku naučném bylo ú dlouhé. Výskyty na internetu ukazují (jak ostatně sama píšete), že je psaní ú/u v tomto jménu rozkolísané. Vzhledem k tomu, že se oba bratři narodili zhruba v polovině 19. století, je dokonce možné, že byl zápis jejich jména rozkolísaný i za jejich života, protože čárka nad ú se na počátku slov začala psát až po roce 1848 (a v některých příjmeních ještě později).

Jinými slovy, nelze striktně říci, jestli psát ú dlouhé nebo u krátké. Domníváme se však, že by snad bylo vhodnější přiklonit se k řešení z novějších encyklopedií a psát u krátké.

 

Dotaz:

Pro zvýraznění účinku používáme v češtině (i v jiných jazycích) kombinace jako hrozně se mi to líbí, jsi strašně hodnej a naopak je to pěkně hnusný, venku je pěkná zima. Ta slova svými původními významy nejdou k sobě, jako hrozný a líbí, přesto spolu tvoří na poslech zažitou sourodou dvojici. Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že vyřčené slovo s sebou nese energii a že se tak vlastně použitím záporně nabitého příslovce ruší celkové vyznění sdělení, že není správné používat negativní slova v pozitivním sdělení a naopak. Já osobně s tím zcela nesouhlasím, protože mám za to, že máme i různé nadsázky a ironie, jimiž vyjadřujeme vlastně něco jiného, než přímo říkáme, a že jazyk a vůbec vyjadřování je jimi bohatší. Jaký je Váš názor?

 

Odpověď:

Souhlasíme s Vámi. Spojení slov se záporným a kladným významem je sice logicky neobhajitelné (a proto pro některé mluvčí nepřijatelné), ale jazyk bývá leckdy nelogický. Kontrast zde slouží k zesílení významu rozvíjeného slova, uplatňuje se především v expresivním projevu. Přídavná jména jako strašný, hrozný (a příslovce strašně, hrozně) mohou mít expresivní význam ‚nesmírně, velmi‘ nejen v češtině (Já mám tu holku strašně rád; On je hrozně hezkej kluk), ale např. i v angličtině – existenci slovních spojení terribly beautiful, terribly nice lze doložit např. na internetových vyhledávačích, a to s vysokými četnostmi. Výskyt takovýchto spojení není dán větší či menší vyspělostí konkrétního jazyka nebo skupiny jazyků, ale psychologicky: Tam, kde se z nějakých důvodů mluvčímu výraz typu velmi, velice jeví jako nedostatečný či příliš obvyklý, všední, sáhne k výrazu s výraznějším, expresivním, významově nápadným, neočekávaným významem.

Naše řeč, volume 96 (2013), issue 4, p. 228

Previous Zuzana Hlubinková: Jména nedospělých dětí v českých dialektech

Next Ginka Bakărdžieva: Rozhovor s Františkem Danešem