Spanilá jízda po internetu

Alena M. Černá

[Články]

(pdf)

A graceful ride on the internet

The article deals with the lexical phrase spanilá jízda (“graceful ride”) which refers to the Hussite conquering raids in the 15^th century. This collocation was documented for the first time in the 15^th century texts. It has since changed, both in lexical form and meaning. The collocation was (v)zpanilá jiezda in Old Czech and originally denoted ‘conquering raids, bringing wealth and power’. Now these words in many cases denote ‘well-organized, systematic, noble-looking activity’ (i.e. sport activity).

Key words (English): Hussitism, language corpus, lexicology, lexicon, Old Czech
Key words (Czech): husitství, jazykový korpus, lexikologie, slovní zásoba, stará čeština

Miládce Homolkové k narozeninám

0. Úvod

Tento příspěvek[1] řeší dva úkoly a má dva cíle: první úkol je interpretace přídavného jména spanilý (zvláště ve spojení se substantivem jízda[2]), a to nejen z pohledu synchronní, ale především historické bohemistiky. Splnit jej chceme mj. za pomoci moderních informačních zdrojů, což je pro nás především internet a elektronické pomůcky; upozornění na tyto zdroje je pak naším druhým úkolem.

Spanilou jízdu po internetu začneme ve výkladovém slovníku současné češtiny, abychom si ověřili význam výrazu spanilý, neboť ten dnes patrně již nepatří k běžné slovní zásobě českého jazyka. Pochybnosti navíc může přinášet i lexikální forma adjektiva, jak naznačil i český spellchecker při tvorbě tohoto příspěvku – slovo spanilý nezná a demonstruje to podtrháváním výrazu při psaní.

 

1. Adjektivum spanilý v nové češtině

Slovník spisovného jazyka českého[3] definuje základní význam tohoto adjektiva jako ‚jemně, půvabně krásný, velmi krásný, půvabný; sličný‘.[4] Tento i další, méně [114]frekventované významy však již v době svého vzniku označuje coby příznakové především vzhledem k zařazení na časovou osu – jako zastaralé, archaické či knižní. Je nepochybné, že v současné češtině je výraz dáván do souvislosti se substantivem panna a význam je popisován adjektivy, které se s výrazem panna pojí – velmi krásný, jemně krásný, půvabný atd.

Modernější jazykový zdroj, korpus českého jazyka[5], tento názor o příznakovém charakteru lexému a z něho nutně plynoucím omezeném užívání však poněkud reviduje. Hledání v korpusu SYN2010[6] vrací 277 nálezů. Prohlédneme-li si kontext tohoto výrazu, shledáme, že výraz spanilý se často vyskytuje ve funkci přívlastku determinujícího pojmenování osoby jako celku (spanilý chlapec, spanilá dívka) či její (sou)části (spanilý úsměv, spanilá tvář, spanilý duch). K osobě je vztažen i jediný metajazykový doklad, skýtající nám „výklad“, resp. mnemotechnickou pomůcku pro interpretaci daného lexému, která pochází z úst třináctileté dívky: „Spanilý: úžasný slovo. Naučila jsem se ho nedávno ve škole. V podstatě si stačí vzpomenout na ten skrznaskrz šťastný a blažený úsměv, co má Mona Lisa na tom děsivě proslaveným obraze Leonarda da Vinci“ (McCombieová, 2005). V uvedených výskytech, tedy ve spojení lexému spanilý se substantivem vyjadřujícím osobu, význam lexému spanilý odpovídá definici v Slovníku spisovného jazyka českého.

 

1.1. Spojení spanilá jízda

Zajímavý výsledek získáme, když do zmíněného korpusu SYN2010 zadáme zpřesněný dotaz na kolokaci výrazů spanilý a jízda. Výsledek je 140 nálezů, což je více než polovina výsledku předchozího hledání. Spojení výrazů spanilá jízda je užito především pro jízdu motorových prostředků, zejména motocyklů značky Harley-Davidson. Časté je rovněž označení jiných souvislých a trvajících aktivit, které zanechávají v aktivních i pasivních aktérech silný dojem. Jedná se především o aktivity sportovní („spanilá jízda hokejistů HC Klatovy druhou ligou nebere konce“, MF Dnes, 21. 10. 2005), ale (v přeneseném významu) i o aktivity jiné: „Vypiju tři a jdu domů, spanilé jízdy, jaké se konaly Na bojišti se školníkem Dymáčkem, se nekonají“ (Exner, 2002). Je jasné, že ve spojení se substantivem jízda je nutné pro adjektivum spanilý formulovat novou významovou definici: spanilá jízda je rovněž krásná, avšak krása vyplývá nikoliv z jemnosti a z půvabu, ale z efektní demonstrace síly, početnosti prvků, uspořádanosti, kázně a dalších vlastností nikoliv vzdálených [115]vojenským atributům. V některých případech lze uvažovat o frazeologizaci spojení spanilá jízda. K tomuto názoru dospěl i F. Čermák, který toto spojení do prvního vydání svého frazeologického slovníku nezařadil (Čermák et al., 1988), avšak do druhého vydání již ano (Čermák et al., 2009, s. 129–130)[7].

Pouze tři výskyty slovního spojení (původně ze stejného zdroje[8]) se týkají spanilých jízd, husitských rejs[9], tedy fenoménu, k jehož označení bylo toto lexikální spojení původně určeno. Je tedy zřejmé, že středověká událost začala žít v moderní české společnosti a v současném českém vyjadřování druhým životem. Jaký však byl ten první, počáteční, staročeský?

 

2. Adjektivum spanilý (a jeho varianty) ve staré češtině

Při interpretaci staročeského lexému zvolíme stejný postup jako u novočeského výrazu – nejprve hledáme ve slovníku a v korpusu. Pro vyhledávání staročeských slov užijeme především internetové stránky, které vytvořilo a provozuje oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český – Vokabulář webový, webové hnízdo k poznání historické češtiny[10]; Vokabulář obsahuje mimo jiné všechny moderní staročeské slovníky. Vzhledem k tomu, že adjektivum spanilý začíná na hlásku s-, která byla během historického vývoje náchylná ke změnám způsobeným hláskovým kontextem (např. co do znělosti konsonantu), rozšiřujeme vyhledávání na variantní náslovnou část, tj. užíváme při hledání na počátku slova zástupných znaků[11]. Databáze vrací několik adjektiv – spanilý, zpanilý, vzpanilý a také přěvzpanilý. Poslední lexém necháme stranou, neboť se jedná o sekundární odvozeninu. O vztahu mezi zbylými třemi rozhodne další lingvistická analýza.

Lexémy jsou zpracovány v Malém staročeském slovníku a odkazové heslo obsahuje i Elektronický slovník staré češtiny; zpracování je následující:

spanilý
adj. nádherný, pěkný, spanilý; zdařilý, úspěšný (?): spanilá jiezda zdařilé, úspěšné (vojenské) jízdní tažení, vpád (v. též vzpanilý)                                             Malý staročeský slovník
vzpanilý
adj. ušlechtilý, vznešený (v. též spanilý)                                                                                           Malý staročeský slovník
zpanilý v. spanilý                  Elektronický slovník staré češtiny

Je jasné, že hesla zpanilý a spanilý jsou jen formální varianty téhož lexému. Malý staročeský slovník ovšem vyčleňuje jako samostatný lexém výraz vzpanilý: otázkou je, [116]zda oprávněně. Vzhledem k tomu, že všechny lexémy jsou odvozeny od minulého, l-ového příčestí, existovalo patrně také sloveso, od nějž toto příčestí pocházelo.

 

3. Staročeské sloveso vzpaniti (a jeho varianty)

Vokabulář webový nachází jen jeden výskyt zpracování verba vzpaniti, a to v Elektronickém slovníku staré češtiny; toto zpracování je ovšem jen upozorněním, že heslo je zpracováno v Malém staročeském slovníku pod nenáležitým záhlavím:

vzpaniti zpracováno v Malém staročeském slovníku vzpániti
V MSS nenáležitá délka kořenné samohlásky                                                      Elektronický slovník staré češtiny
a tedy:
vzpániti, zpániti, -ňu, -níš dok. zvelebit; znásobit, učinit mohutným                                                      Malý staročeský slovník

Odhlédneme-li od chybné kvantity v kořeni, ze zpracování plyne, že sloveso s náslovím vz- a z- je totéž heslo, a jedná se tedy o dvě varianty vzniklé hláskovým vývojem, v tomto případě zjednodušením souhláskové skupiny. Je-li tedy doložena existence násloví vz- a z- u téhož slovesa, je nabíledni, že týž vývoj bude i u adjektiva odvozeného od tohoto slovesa: výrazy vzpanilý i zpanilý budou jedním lexémem, u něhož časem došlo k běžné hláskové změně, k zjednodušení původního prefixu vz- > z-. A třetí (nejmladší) variantou adjektiva je pak podoba s náslovím s-. Ta vzniká ze zjednodušené varianty zpanilý regresivní asimilací znělosti, kdy ve skupině hlásek znělá (z) + neznělá (p) neznělá hláska p změní kvalitu předcházejícího z; to se změní v neznělé s.[12]

Motivující sloveso vzpaniti[13] (a potažmo tedy i adjektivum vzpanilý) je odvozeno od substantiva pán; jelikož se do nové češtiny nedochovalo, tato motivační souvislost je u dochovaného adjektiva již zcela setřena a je nahrazena živým motivačním vztahem k substantivu panna, jak bylo řečeno dříve. Nutno ještě objasnit významovou charakteristiku staročeské předpony vz-, nástupnice praslovanského vъz-: její původní význam je směrový, vyjadřuje směr vzhůru (vzletěti), dále je doložen význam započetí děje (vzplakati). Význam prefixu se postupně vyprazdňuje a přechází v gramatickou funkci prostě perfektivizující, která převažuje i u našeho slovesa [117](srov. vzmoci; Kopečný, 1973, s. 278–279). Ani u něho však není původní, směrový význam zcela setřen.

Toto lze vyčíst ze slovníků, avšak je třeba ještě nahlédnout do autentických dokladů, které tvořily materiálovou bázi pro tyto slovníky. K tomu poslouží kartotéky excerpce ze staročeských památek od počátků historické češtiny do konce 15. století. Kartotéka ke Staročeskému slovníku, z níž čerpá Elektronický slovník staré češtiny i Malý staročeský slovník, je rovněž digitalizovaná a přístupná online, avšak vzhledem ke svému charakteru pouze odborníkům oddělení vývoje jazyka, kteří jí užívají jako základní zdroj pro svou lexikologicko-lexikografickou i jinou výzkumnou činnost. Široké veřejnosti je v rámci Vokabuláře webového přístupná část kartoték excerpčně i autorsky tvořící uzavřený celek, tj. kartotéky Jana Gebauera.[14]

Protože je adjektivum, kterému věnujeme v tomto příspěvku pozornost, utvořeno od l-ového příčestí slovesa, budeme se nejprve zabývat doložením příslušného verba.

Zhruba desítka dokladů na toto sloveso jej zachycuje v podobě vzpaniti (co) a se zjednodušeným náslovím zpaniti (forma po asimilaci znělosti, tedy spaniti, doložena není). Nejstarší doklad pochází ze 14. století z Bible drážďanské a zachycuje význam ‚rozhojnit, rozmnožit, zveličit, rozšířit co (činy za účelem dosažení majetku a nadřazeného postavení)‘: „vzpanil jsem své skutky, zdělal jsem sobě domy, naplodil jsem vinnic, zčinil sem zahrady i sady a v těch jsem nasadil ščěpóv všelikého ovocě a nadělal sem sobě rybníkóv v sadiech, aby rozvlažěvaly húšč dřievie plodistvého, měl jsem panošě i služebné dievky i velikú čeled, stájě plny skota a veliká stáda ovčie mimo všěcky, ktož sú v Jeruzalémi byli přědě mnú, nahromazdil jsem sobě střiebra i zlata i nábytka králového z jiných krajiev. Učinil jsem sobě pěvcě i zpěvačky a rozkoš všicku synóv lidských, zlaticě i konve k nalévaní vína. I vyšel jsem bohatstvím nade vše, kto jsú byli v Jeruzalémi přěde mnú. BiblDrážď Eccl[15] 2,4 (magnificavi opera mea).“

Sloveso vzpaniti (koho) je užito i na jiném místě bible, v Genezi; zde je ve významu ‚zvelebit, povýšit rozmnožením majetku, poskytnout nadvládu rozmnožením majetku‘: „hospodin jest mého pána [tj. Abrahama] požehnal hojně, vzpanil jest jej přieliš a dal jemu ovec, volóv, střiebra a zlata, slúh a služebnic, velblúdóv a oslóv předosti BiblOl Gn 24,35 (magnificatus est).“ Z nebiblických dokladů lze uvést ve stejném významu citát z básně o vévodu Arnoštovi z Baworowského rukopisu: „Což já mám zbožie svého, zde i kdež koli jiného, to máš při své moci mieti, z něho, co chceš, učiniti, neb s tovaryši svými, s těmi hrdinami dobrými, ste mě i mú zemi zpanili a nepřátelóm mě obránili.“ BawArn 127v. Sloveso v obou uvedených významech (s akuzativní rekcí co i koho) disponuje společným sémem ‚rozhojnit‘.

 

[118]4. Slovní spojení vzpanilá jiezda

Vrátíme se k adjektivu vzpanilý: kromě kartoték máme k dispozici i staročeskou textovou banku[16], přístupnou opět z Vokabuláře webového[17], a obsažnější interní textovou banku, která veřejně dostupná není. Z kartoték a textových bank jsme získali dvě desítky dokladů na adjektivum vzpanilý (s variantami zpanilý, spanilý). Bližší analýzou bylo zjištěno, že ve staré češtině je doložen výjimečně a jen u starších památek (u Štítného) lexém s náslovím vz- a že převažuje tvar nástupnický, s podobou z-. Tvar s asimilovaným s- ve staré češtině doložen není, stejně jako tomu bylo u slovesa, avšak lze předpokládat, že se vyskytoval; jeho výskyt je hojně zachycen ve století šestnáctém.[18] Ve velké míře se nalezené doklady vztahují k vnější či vnitřní charakteristice osoby – spanilá krása, spanilý chod, spanilá mysl, spanilá ctnost – této skupině dokladů se budeme věnovat v oddílu 4.1. Pět dokladů máme na spojení adjektiva vzpanilý (resp. je doloženo jen ve formě zpanilý) se substantivem jiezda; čtyři jsou ze Starých letopisů českých a vztahují se k husitskému tažení do Míšně v letech 1429–1430: „ta jiezda byla jest tak zpanilá, že nepomní nikdy žádný takéž od Čechuov, než by po cti stáli jako jich předci, protáhli by byli až po Rýn. Ale že sú po lakomství a po zboží stáli, i jeli zase, plné vozy zbožie naplnivše a mnoho zlatých vyholdovavše“ (LetTrub 158r; z počátku 16. století). Podobný zápis je dochován i v dalších textech letopisů z této doby, z LetVrat a LetKřižA.[19] Máme však k dispozici výrazně starší zápis popisu tažení, a to z rukopisu Národní knihovny ČR sign. XIX B 26 z poloviny 15. století (značený jako LetD): v něm je zapsáno na dolním okraji strany 255v červeným písmem: „tak zpanilé jiezdy nikdy Čechové prvé do Míšně neučinili, aniž jest těch pamětníkóv, by to kdy slýchali, ani kde v kronikách psáno jest. Bylo jich, jakož obecně praví, na XL tisícóv, a by byli o čest stáli jako přední Čechové, byli by mnoho zemí pod se podmanili, než nabravše mnoho kořistí a zlatými se okojivše, vrátili se do Čech“. Je pravděpodobné, že tento přípisek byl v pozdějších opisech začleněn do hlavního textu a stal se součástí zřejmě i výše citovaných mladších letopisů. Z kontextu můžeme vyčíst, že uvedená zpanilá jízda byla nevídaná, protože byla velmi početná (tj. hojná co do počtu účastníků); byla dobyvačná, tj. shromažďovala a rozhojňovala jen majetek, čímž nevyužila svou šanci a nenaplnila duchovní cíl.

[119]Zbývá poslední doklad na spojení vzpanilá jiezda, který však nepochází z letopisů a nepojednává o husitské výpravě, nýbrž je o útoku Řeků na Tróju a je z Kroniky Martimiani, z rukopisu z roku 1445, tedy ze stejné doby jako letopisy rukopisu D: „neb jest byla tak zpanilá, tak veliká jézda, ješto před tiem i po tom nikdy tak neslýcháno“ MartKronA 21r.[20] Z kontextu vyplývá, že tato jízda byla velká a nevídaná, tvořená šlechtici a mocnými významnými osobnostmi; ostatní atributy lze na rozdíl od dokladů z letopisů těžko odhadnout – tento doklad se pravděpodobně pohybuje na hranici mezi významem adjektiva ‚dobyvačný‘ a nově vznikajícím významem ‚nádherný‘. – Se zmíněnými texty letopisů i Kroniky Martimiani je možné pracovat on-line, neboť byly digitalizovány a zpřístupněny na stránkách Manuscriptoria. Elektronické edice textů, které připravuje oddělení vývoje jazyka ÚJČ, jsou průběžně zpřístupňovány v edičním modulu Vokabuláře webového.[21]

Především z dokladů z letopisů jasně vyplývá, že význam lexému vzpanilý ve spojení s husitskými výpady do Saska má málo společného s novočeským významem lexému. Je nepochybné, že v tomto případě v adjektivu přetrvává význam, který mělo sloveso – tedy ‚rozhojňováním nabývat majetku a moci‘. Vzpanilá jiezda měla za úkol přinést kořist a získat, udržet či posílit nadřazené postavení jejích aktérů. Implikovat do tohoto významu sémy typu ‚vznešený, důstojný, krásný‘, které se do starého textu dostávají na základě současného jazykového povědomí, je z pohledu diachronní lingvistiky ahistorické.

 

4.1 Spojení vzpanilá krása atp.

Avšak ostatní doklady[22] na lexém vzpanilý prozrazují, že tento význam byl poněkud na ústupu a držel se vlastně pouze v kontextu popisu bojových akcí. Vše nasvědčuje tomu, že již ve středověké češtině se začalo adjektivum klonit k slovotvorné motivaci, kterou pociťujeme dnes: k substantivu panna. Atributy panny jsou mj. krása, půvab, vznešenost, jemnost, důstojnost – tyto sémy se přenesly i do adjektiva vzpanilý, které již změnilo svou lexikální formu zjednodušením násloví, čímž se odklon od slovesa vzpaniti ještě posílil. Jak bylo řečeno, adjektivum se začalo prosazovat do popisů lidských bytostí a jejich projevů a jeho význam se dostal téměř na opačný pól hodnotícího spektra: „obyčejóv [je Adlička] dobrých, kroku rychlého, chodu spanilého“ TkadlA 9v; „vaši zpanilú krásu a ctnost i postavu na mysli své [120]rozjímám“ HynRozpr 191v. V těchto případech lze význam definovat jako ‚vznešený, půvabný, ušlechtilý, krásný na těle i na duši‘ – tj. vlastní panně.

Na pomezí uvedených významů lexému vzpanilý je význam v citátu z Pulkavovy kroniky: „[císař] k Laudunu, k tomu městu zpanilému, bral sě svú cestu“ PulkR 106r (nobilem). Z kontextu českého znění nevyplývá, zda se jedná o město vynikající svým bohatstvím a postavením, nebo svou krásou. Pravděpodobné je obojí.

Výjimečný je doklad z tzv. vodňanského lékařství, kde se píše o tom, že rostlina borák „je chválené zelé, neb činí zpanilú, dobrú krev“ LékVodň 261r. Tento význam lze chápat jako specifikaci významu ‚krásný‘ ve význam ‚ušlechtilý, vynikající, výborný, prospěšný‘; opět lze poukázat na to, že autor textu považoval za vhodné doplnit ekvivalentní výraz dobrý[23] pro upřesnění významu výrazu zpanilý.

 

5. Závěr

Při interpretaci staročeského lexikálního spojení vzpanilá jiezda jsme využili mimo jiné jazykových zdrojů, které jsou zdarma přístupné prostřednictvím internetu. Díky tomu jsou k dispozici nejen odborníkům, kteří je mohou používat při své vědecké práci, nýbrž také studentům a všem ostatním zájemcům o historickou češtinu. Jedinečné a těžko přístupné zdroje jsou tak k dispozici velkému množství uživatelů, zatímco donedávna byly tyto informace hájemstvím omezeného množství lidí.

V tomto příspěvku nás zajímala interpretace staročeského slovního spojení vzpanilá jiezda ve vztahu k současné jazykové situaci; stranou necháváme jeho vývoj v češtině doby střední, včetně prezentace jazykových zdrojů, které jsou této části historické češtiny věnovány[24]. Došli jsme k závěru, že lexém je odvozeninou od slovesa vzpaniti a že jeho lexikální forma prošla hláskovými změnami násloví (vzpanilý > zpanilý > spanilý). I tato formální proměna přispěla k tomu, že původní motivace lexémem pán se stala neprůhlednou[25] a v myslích uživatelů došlo k příklonu k motivaci lexémem panna.[26] Změna motivačního cítění působí změny v sémantické struktuře přídavného jména: zatímco původní význam byl ‚dobyvačný, shromažďu[121]jící majetek a posilující postavení‘, postupně se formoval i význam, který převládá v dnešní češtině: ‚vznešený, půvabný, ušlechtilý, …‘.

 

LITERATURA

 

ČERMÁK, F. et al. (1988): Slovník české frazeologie a idiomatiky 2. Výrazy neslovesné. Praha: Academia.

ČERMÁK, F. et al. (2009): Slovník české frazeologie a idiomatiky 2. Výrazy neslovesné. 2., přepracované a doplněné vyd. Praha: Leda.

Český národní korpus – SYN2010 (2010). [online]. Cit. 2011-12-22. < http://www.korpus.cz/ >.

ČORNEJ, P. (1992): Lipanská křižovatka. Praha: Panorama.

EXNER, M. (2002): Svatoušek. Brno: Petrov.

GEBAUER, J. (1958): Historická mluvnice jazyka českého. III. Tvarosloví. 2. Časování. 3. vyd. Praha: ČSAV.

KOPEČNÝ, F. (1973): Etymologický slovník slovanských jazyků 1. Praha: Academia.

MACHEK, V. (1971): Etymologický slovník jazyka českého. 3. vyd. Praha: Academia.

Manuscriptorium [online]. < http://www.manuscriptorium.com >.

McCOMBIEOVÁ, K. (2005): Dóóóst dobrá schíza. Havlíčkův Brod: Fragment.

MÍKA, Z. et al. (1999): Dějiny Prahy. Praha: Mladá fronta.

REJZEK, J. (2001): Etymologický slovník češtiny. Praha: Leda.

ROSA, V. J. (poslední třetina 17. století): Thesaurus linguae Bohemicae. Rukopis NK ČR XVII B 24. Dostupný na < http://vokabular.ujc.cas.cz/nezapojene.aspx?idz=eRosaThesN >.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Academia. Dostupný na < http://ssjc.ujc.cas.cz/ >.

Slovník spisovné češtiny (2011). Brno: Lingea.

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (1998). 2., opravené a doplněné vyd. Praha: Academia.

Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek (1968). Praha: Academia.

ŠIMEK, F. – KAŇÁK, M. (eds.) (1959): Staré letopisy české z rukopisu Křižovnického (zkratka LetKřiž ed.). Praha: SNKLHU.

ŠIMEK, F. (ed.) (1937): Staré letopisy české z Vratislavského rukopisu (zkratka LetVrat ed.). Praha: Historický spolek – Společnost Husova musea.

TYL, Z. et al.: Kartotéka excerpce z humanistické a barokní literatury. Dostupné na < http://madla.ujc.cas.cz/ >.

Vokabulář webový. Webové hnízdo k poznání historické češtiny (2006–2012) [online]. Cit. 2011-12-22. < http://vokabular.ujc.cas.cz/ >.

---

[1] Příspěvek vznikl v rámci řešení projektu GA ČR č. P406/10/1140 Výzkum historické češtiny (na základě nových materiálových bází). Základ této stati tvoří referát pronesený na X. sjezdu českých historiků konaném v Ostravě ve dnech 14.–16. září 2011.

[2] O významu tohoto slovního spojení stručně pojednal P. Čornej v knize Lipanská křižovatka; lexém spanilý považuje za nepřesný překlad z němčiny a dává jej do souvislosti se substantivem die Huld (Čornej, 1992, s. 67).

[3] Jeho internetovou verzi možno nalézt na adrese http://ssjc.ujc.cas.cz/. K jejímu zveřejnění došlo v minulém roce, kdy si Ústav pro jazyk český připomínal sté výročí své existence.

[4] Podobnou definici uvádí i novější lexikografické dílo, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost; nejnovější výkladový slovník, Slovník spisovné češtiny, který vydala Lingea v roce 2011, lexém spanilý neobsahuje.

[5] Viz http://www.korpus.cz.

[6] Hledání ze dne 22. 12. 2011, dotaz zněl na lemma spanilý.

[7] Význam definuje takto: „série efektních koncertů, přesvědčivé vystoupení, turnaj ap. známého člověka, zvl. sportovce, muzikanta ap. […].“

[8] Z kolektivního díla Dějiny Prahy (Míka et al., 1999).

[9] Na okraj podotýkáme, že výraz rejsa není pro starou češtinu doložen.

[10] Viz http://vokabular.ujc.cas.cz; pro Vokabulář webový byl loňský rok 2011 rovněž jubilejní – do sítě Internet byl zapojen před pěti lety.

[11] Hledáme řetězec *panilý (výsledky odpovídají stavu k 16. 5. 2012).

[12] Uvedený vývoj prefixu je u lexému vzpanilý nepochybný; v mnohých případech však nelze přesně definovat vztah mezi původními prefixy vz-, z- a s-, neboť během historického vývoje docházelo k jejich vzájemnému ovlivňování a proměnám.

[13] Doložené slovesné tvary prokazují, že vedle i-kmenového slovesa vzpaniti vzniklo i ja-kmenové sloveso vzpaněti; k tomuto procesu prolínání denominativ III. a IV. infinitivní třídy srov. Gebauer, 1958, s. 266. – Odvozeninou od slovesa vzpaněti je např. adjektivum vzpaněný s významem ‚zbohatělý, mající majetek‘: „Pán Buoh přikazuje, aby kněžie a jáhni neměli částky ani dědictvie s jiným lidem, tu pak žákovstvo…ustavili jsú sobě za jiný a za věcčí zákon, aby kněžie a jáhni měli částku a dědictvie zbožie a panstvie s jinými lidmi, kterážto dědictvie po všěm křesťanství najviece zpravují a s nimi sě obierají najviece.… A také z toho nenie div, že to žákovsko tak zpaněné musie jmieti oděnie panošské a bran svěckých pánóv, ukrutně bojujíce a brániece toho panstvie zle dobytého…“ JakVikl 183r.

[14] Viz http://vokabular.ujc.cas.cz/kartoteky.aspx?db=3.

[15] Staročeské literární památky v tomto článku citujeme podle úzu Staročeského slovníku, srov. Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek.

[16] Nejedná se o jazykový korpus, neboť neobsahuje veškeré značkování (např. úplnou lemmatizaci), kterou by jazykový korpus měl obsahovat; banka představuje přípravnou fázi korpusu. Tuto textovou banku jsme užili i při vyhledávání dokladů pro sloveso vzpaniti, avšak hledání nepřineslo žádné nové výskyty.

[17] Viz http://vokabular.ujc.cas.cz/banka.aspx.

[18] Tento soud opíráme o průzkum neveřejných jazykových zdrojů, tj. interní textové banky oddělení vývoje jazyka, tzv. Tylovy excerpce z humanistické a barokní literatury a dále významných slovníkových děl Veleslavína, Rosy, Vusína a dalších. Bližší analýza výskytu lexému v těchto nestaročeských zdrojích stojí mimo téma našeho příspěvku a k výsledkům srovnání nikterak nepřispívá.

[19] Srov. „ta jiezda byla jest tak zpanilá, že pamětníkuov nenie aniž bude, by ji kdy Čechové takovú sami učinili“ LetKřiž ed. 98, LetVrat ed. 58.

[20] V obdobném znění je spojení uvedeno i ve variantních rukopisech kroniky MartKronB (5v) a v prvotisku MartKronT (12v). Německá verze textu uvádí superlativní formy gröste und herlicheste. – Za tyto informace děkuji kolegovi Mgr. Štěpánu Šimkovi.

[21] Viz http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/edicni.aspx.

[22] Stranou necháváme pro specifičnost pramenného textu doklady z tzv. Výkladu jmen hebrejských, kde je lexém zpanilý užit jako český ekvivalent latinského adjektiva dominicus, tedy pánův (páně); panský (serpens dominicus – had zpanilý, sol dominicus – slunce zpanilé, vox dominica – hlas zpanilý). U této památky je tedy ještě motivační vztah k lexému pán udržen.

[23] Význam staročeského lexému dobrý není totožný s jeho novočeským významem.

[24] Dodáváme, že internetovými pomůckami k výkladu češtiny doby střední jsou mj. tzv. nezapojené zdroje Vokabuláře webového či diachronní korpus DIAKORP Českého národního korpusu. Pouze odborníkům je na základě osobních přístupových údajů k dispozici kartotéka excerpce z humanistické a barokní literatury, kterou pořídil Zdeněk Tyl (http://madla.ujc.cas.cz/) a jejíž digitalizovaná verze byla připravena v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český. V minulých letech měli badatelé na adrese http://www.slownjk.cz k dispozici též digitalizované obrazy Slovníku česko-německého Josefa Jungmanna; tento slovník již však byl z internetu stažen. K dispozici je však digitalizovaná verze slovníku na adrese http://kramerius.nkp.cz. Ústav pro jazyk český v současné době pracuje na jiné digitalizované verzi Jungmannova slovníku, kterou by rád v příštích letech zpřístupnil veřejnosti.

[25] Zajímavý je ale údaj z Thesauru V. J. Rosy: ten řadí lexém spanilý, zpanilý pod „kořenný“ výraz pán a vysvětluje jej jako v pána obrácený (Rosa, Václav Jan, Thesaurus linguae Bohemicae, NK ČR XVII B 24, s. IV/160).

[26] K etymologii výrazu srov. též Machek, 1971, s. 569: nyní jen ‚krásný‘ (o ženách), dříve vůbec ‚pěkný, vznešený‘ […] vlastně *vzpanilý = *vzpanělý, stavší se pánem; utvořeno jako zmužilý, zbabělý. Paralelu s výrazy zmužilý, zbabělý uvádí též Rejzek, 2001, s. 592.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Valentinská 1, 116 46 Praha 1
alenacerna@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 95 (2012), číslo 3, s. 113-121

Předchozí Z dopisů jazykové poradně

Následující Josef Štěpán: Široce způsobové vedlejší věty zájmenně-částicové