Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

From the letters to the language counselling center

This article shows the answer of the language counselling center of the Institute of the Czech language of the Czech academy of science on the meaning of the word holičky.

Dotaz:

Nedávno jsem půjčil své vnučce pohádkovou knížku a ona tam nepochopila výraz napospas. Pokusil jsem se jí to vysvětlit pomocí snad podobného obratu „nechali někoho na holičkách“. Ale dědo, co jsou to holičky? Jsou to snad zaměstnankyně v holičství? A já jsem byl v koncích. Můžete mi prosím význam a původ obou výrazů vysvětlit?

 

Odpověď:

Nechat někoho/něco napospas znamená ‚vystavit nebezpečí, něčí libovůli, moci, vydat všanc, na milost i nemilost, obětovat‘. Příruční slovník jazyka českého odkazuje z hesla napospas k podstatnému jménu pospas. To se užívalo původně ve dvou významech. V množném čísle (pospasy) označovalo ‚lahůdku, zákusek; hod‘, např.: poručil si ještě kousek sýra na pospas. Jako druhý je uváděn význam ‚za kořist, v plen, všanc‘, např. je vydán na pospas bídě; dát papíry na pospas plamenům; vydat něčí pověst napospas. Slovník zachycuje možnost psaní zvlášť i dohromady, dnes píšeme jen dohromady.

Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku uvádí, že slovo napospas má původ v italském postpasto (zákusek). V dnešní podobě se objevilo poprvé u Kollára v textu když se dokonaly kvasy … předložil hlavy našich knížat na pospasy, odtud se dostalo do spisovného jazyka, ale s interpretačním posunem předložil hlavy knížat nechaných bez pomoci (= obětovaných).

 

Holičky sice mohou být zaměstnankyně holičství, ale v úsloví být/nechat/zůstat na holičkách se tento význam slova neuplatní. Výklady původu slova holička užitého ve slovním obratu nechat na holičkách se v příručkách různí. Jedna možnost vychází ze staršího výrazu holičky s významem ‚nedozrálé ovoce po odkvětu‘ (holičky zežloutnou a opadají). Slovem holička se také eufemisticky označuje ‚nahá hýždě, zadnice‘; podle jiných výkladů by mohlo jít i o zdrobnělinu od žebrácké hole.

Naše řeč, volume 95 (2012), issue 2, p. 112

Previous Hana Prokšová: O novém českém slovese lajkovat

Next Alena M. Černá: Spanilá jízda po internetu