Časopis Naše řeč
en cz

Morfologická problematika v jazykové poradně (1. část), II

Josef Šimandl

[Články]

(pdf)

-

[70]4b) +skloňovací vzor pro babi, mami, tati, teti, sestři;

Jsou to především zkrácené formy oslovovací; skloňování tatiho je aspoň pro maskulinum doložené, ale působí strojeně jako „formalizovaná neformálnost“.

4c) vid a vzor tvaru mihl se;

Spor žáka s učitelem, který si to spletl s míhal se a trval na příslušnosti k 5. třídě (slovesné).

4d) druh adjektiva starší;

Komparativ jako tvar předložený k určení je měkký, ale pozitiv jako základní forma lexému je tvrdý: není-li jasno, co se vlastně chce, jde o školní hlavolam prostý užitku.

4e) rozlišení lexémů a tvarů ve složených přísudcích jako bude se muset umýt; tvar bude mít nakoupeno (rezultativ budoucí).

Ke složeným přísudkům: Jejich syntaktické pojímání jako jeden větný člen („to celé je přísudek“) s sebou nese zatemnění povědomí o lexikální a tvarové samostatnosti jeho složek. Bylo by vhodné důkladně zvážit, jakým způsobem takové pojetí (které není jediné možné) prezentovat ve školách, aby nepřinášelo víc škody než dřívější atomizující koncepce.

O rezultativu se ví dlouho: za časů Mathesiových a ještě Šmilauerových[33] se mu říkalo také prézentní perfektum. V souvislosti s predikativy psal o výsledném stavu M. Komárek,[34] který také upozorňuje, že tyto výrazy nevyjadřují zvláštní čas, ale jen jakousi kombinaci časových významů. Rezultativ popsali K. Hausenblas a F. Daneš.[35] Později jej kategoricky demorfologizoval F. Štícha.[36] Výsledná situace je taková, že např. v rejstříku PMČ k rezultativu nenajdeme nic, v ČŘJ je o něm poznámka petitem na s. 152 (a ani tam nenajdeme imperativ měj uklizeno, infinitiv musíš mít uklizeno, kondicionál už bych měla uklizeno), takže tyto opisné, teoreticky sporně interpretované, ale živě užívané tvary/konstrukce „nepatří nikam“ a panuje o nich bezradnost.

[71]Skupina „určovacích“, jednoznačně školských dotazů je překvapivě nečetná. Příčinu nevidím v tom, že by se v hodinách češtiny konečně už kultivovala komunikace (konkrétně že morfologie by cvičila dovednost zacházet s tvary slov), místo aby se všemu omrzení navzdory donekonečna cosi určovalo: problémy, s nimiž se na poradnu obracejí učitelé, zejména v období přijímacích zkoušek, dokládají opak. Počet dotazů na určování je spíš limitován provozní dobou poradny, která se míjí s časem práce na domácích úkolech.

5. Duál[37] (4 d, 1 z): nejistoty se týkají

5a) tvaru dvěma (hyperkorektní pochybnosti o výrazu mezi našimi dvěma bankami);

Jev známe jako častý, časté jsou i dotazy, ale protože odpověď je rutinní, nezaznamenávají se.

5b) kombinace těma modrýma očima;

Češtinářka vznášela pro těmi modrýma očima argument, že zájmeno nepředchází bezprostředně. Tento argument ovšem nemá oporu ani v mluvnicích, ani v přirozeném jazykovém povědomí: srov. +byla nápadná svýma jakoby neustále do dáli upřenýma očima, kde by tvar svými dokonce zatemnil větněčlenskou přináležitost.

5c) rozsahu skupiny tzv. párových částí těla (většinou se ověřují zdrobněliny);

Praktická připomínka k PMČ: Souborná informace se nepodává. Vybrat a poskládat jednotlivé informace z předlouhých § 412 a 421 není snadné. Těžko vyložit, co obnášejí tři tečky v nadpisu „Substantiva koleno, rameno…“: jistě sem nepatří např. stehno; co archaické a odborné hlezno, potřebné k líčení, jak Achilles naložil s tělem přemoženého Hektora?; a co vřeteno a proč ne poleno? A k téže pasáži: svérázné pospisovnění obecněčeského prso (a snad ještě profesního, potravinářského krůtí prso) je provázeno matoucím vyznačením rovnoprávné variantnosti většiny tvarů plurálu. Jenže o muži se neříká, že mu bylo vidět potetované prsy, podivné by bylo mluvit o ženě pevných prsou, vyznamenání se nenosí na prsech ap. Přinejmenším v těchto případech zůstává zachován lexikální rozdíl prs, prsy (jednotlivé; snad až na význam ‘mateřský prs’ bez přenesených, neanatomických významů; zpravidla označuje část ženského těla; pravidelný singulár i plurál) × prsa (komplexní pro oblast trupu ženského, mužského, dětského, případně i zvířecího: medvěd s bílým véčkem na prsou; v platnosti ‘člověk po stránce cítění a prožívání’ hojné v přenesených významech a frazémech; pomnožné s duálovými tvary).

5d) shody při duálu v několikanásobném řídícím výrazu: s očima a pěstmi sevřenými;

Problém není poradit přijatelnou koncovku, ale zdůvodnit koncovku -ými. Patrně se vyjadřuje shoda s bližším členem, srov. s pěstmi i očima sevřenýma. Ověřit úzus je těžké, protože oko + sevřený nelze v ČNK doložit kolokacemi. Chce-li kreativní klient poradny (může jím být i učitel, [72]kterému napadl nový „špek“) vědět, jak se má říct něco, co se neříká, většinou nebývá s rozpačitou odpovědí spokojen: jenže lze mu dát jinou?

5e) uplatnění duálových tvarů, jde-li o tělo zvířecí (popř. je-li navíc počet jiný než 2 nebo 4): pavouk s osmi nohama, bez osmi noh(ou);[38]

5f) případů rozporu mezi označovaným a označujícím: antropomorfní nádoba s rukama a nohama, kde lze hájit i s rukami a nohami podle hrnců s uchy, židlí s nohami ap.; hydraulické/mechanické ruce? ruky?[39]

6. Nominativ jmenovací (4 d, 8 z): Všechny z kromě jednoho byly označeny jako syntaktické. Jen v jednom případě jde o zS k telefonátu: ostatní jsou zO k dopisům a dosvědčují, že instituce nelení ve věci užití nominativu jmenovacího vést korespondenci. Volba je problém morfologicko-syntaktický se stylistickým přesahem. Nominativ jmenovací doporučujeme,[40] pokud napomáhá srozumitelnosti: v měsíci květnu (ne v měsíci květen), ale místo starosta městské části Prahy 10 raději starosta městské části Praha 10 (vylučuje scestné otázky „části čeho? které části?“). Kromě tradice, která je někdy sporná, není důvod odmítat ho v delších vlastních názvech jako Dopravní a technické služby města Dvůr Králové nad Labem. Stává i v názvech složek podniku, kde se s ním spojuje problém verzálek: Závod železniční dvojkolí, Závod kamenná, Závod energetika (uvedené řešení není jediné hajitelné). Máme jen na stanici Praha, v kině Praha (xPraze); méně jasná je výlučnost romance o letohrádku Hvězda. V pohybu je patrně typ Lázně N.

Je-li obecné pojmenování součástí názvu, doporučuje A. Polívková[41] skloňovat obojí, tedy do Lázní Bělohradu × do lázní Poděbrady. V ČNK je vidět, že nominativ jmenovací vytváří ke skloňování obou částí silnou konkurenci. Tvary typu z Lázní Bělohradu se užívají, píše se i o bývalé sovětské posádce v Lázních Bohdanči, o léčebném pobytu v Lázních Jeseníku, o divadelních ochotnících v Lázních Toušeni. Ale ve sportovní publicistice se téměř monopolně přestupuje do/z Lázní Bohdaneč a závody se konají i v Lázních Bělohrad; v Lázních Běloves, v okolí Lázní Libverda. Tento způsob vyjádření se pak ze sportovní žurnalistiky šíří: starosta Lázní Bohdaneč, výlety do Lázní Jeseník, čestné občanství Lázní Toušeň, pod městem Karvinou a Lázněmi Darkov. Nadto některé názvy podniků znejisťují hranici vlastních jmen a vlastních názvů: ředitel Lázní Luhačovice, léčení v Lázních Třeboň; akcie Lázní Libverda (název akciové společnosti je identický s míst[73]ním jménem), společnost Lázně Doksy (v Doksech), do zprivatizovaných Lázní Dolní Lipová (místní jméno má podobu Lipová-lázně). – K vývoji hodnocení nominativu jmenovacího srov. např. NŘ 28, 1944, s. 62, kde je do stanice Ždírec odmítnuto ve prospěch do stanice Ždírce. Pomineme-li kraj mezi Plzní a Nepomukem, kde by ohýbaný tvar vyvolal snad jen údiv, hrozí dnes už přímo nedorozumění; u nově vzniklých stanic, např. metra, je do stanice Nových Butovic tvar neslýchaný a nevídaný.[42] Zjednoznačnila se volba i u označení výrobků: zatímco v r. 1949 se váhalo,[43] zda s kávou Perola či s kávou Perolou, dnes by u kávy Rocca/Vita působily skloňované tvary už „nenormálně“, ne-li zastarale, a chtít v obchodě [kávu roku] by sotva vyvolalo zamýšlený účinek. Vysloveně zastaralé až matoucí by dnes bylo také neužít nominativu jmenovacího pro titul literárního díla: z doslovu k druhému vydání románu Botostroje.[44] A je otázka, existovalo-li kdy vedle +v knížce Babička, +v básni Edison, automobilem Tatra, slivovicí Jelínek také v knížce ?Babičce, v básni ?Edisonovi, automobilem ?Tatrou, slivovicí ?Jelínkem. Typ FF UK Praha, kde jde o sídlo instituce, se dosud stává předmětem kritiky a námitek, že nominativ znejasňuje identitu názvu,[45] ale přesto se šíří: podporuje ho úsporná prezentace údajů v adrese, na logu ap. Neohýbat je mnohdy výhodné a vždy pohodlné (jiný by ovšem řekl „ležérní“ nebo dokonce „nedbalé“): než hloubat, zda v Hostivicích nebo v Hostivici, v Mělníku nebo v Mělníce, má méně obeznámený možnost použít opěrné substantivum a nominativ jmenovací v osadě Hostivice, v městečku Mělník ap. Hodnotíme tedy nominativ jmenovací v případě sídel institucí jako probíhající zevšeobecňování principu, který u jiných typů onym (názvy děl, stanic hromadné dopravy, výrobků) je už dokončen. Trvalou výjimku tvoří jména velkých, mluvčímu i adresátům známých měst, kde by nominativ jmenovací po opěrném substantivu porušoval konverzační maximy (buď že by mluvčí předpokládal u adresáta neznalost, nebo že by signalizoval svou vlastní neznalost obecně známé skutečnosti):[46] v hlavním městě xPraha (leda k navození dojmu dalekého zámoří, kde Prahu nikdo nezná), ve městě xBrno/xOstrava/xPlzeň, zato v tuzemském kontextu klidně ve městě Canberra (toto město má počet obyvatel srovnatelný s Brnem, ale je to hlavní město Austrálie) a také ve městě Rio de la Plata (při skloňovacích obtížích).

Připomenu ještě šířící se „nominativ značkový“, kde k postpozičnímu typu +(Paegas) Twist přibyl anteponovaný typ Daewoo (Autosalon). Jsou to jevy z oblasti pojmenování, které jsem do kvantifikace nezahrnul, ale s tvaroslovím přece souvisejí: vytvářejí ostrůvky nesklonnosti v českých textech.

[74]Typ antepoziční se po vzoru západních jazyků uplatňuje už řadu desetiletí v odborném stylu: bližším určením však byla značka, zkratka, jinojazyčný komponent, popř. prefixoid, „kvazislovo“ (alfa-paprsky, UV filtr, B-mužstvo, country hudba, dia těstoviny).[47] Šířícím se jevem je předsouvání výrazů, které by se při jiném způsobu zapojení do textu obvykle skloňovaly. V databázi, která nezaznamenává dotazy položené před rokem 1993, je ze záznamů na toto téma nejstarší Allianz pojišťovna, které se dostalo poradenského požehnání. Časem jsme si zvykli na Gambrinus/Staropramen extraligu.[48] Na podzim 1999 se v praxi moderátorů ČRo 2 – Radiožurnálu objevila Český-Telecom-extraliga. Byla sice během týdne vystřídána přijatelnou extraligou Český Telecom, nicméně proces je nastartován. V reklamě čtu Váš Ford partner (je jím firma Auto MOTOL BENI, a. s., název pozoruhodný, i pokud jde o verzálky) – a to už není užití pojmenovací, značkové, ale syntagma vytvořené v textu. Zatím taková stylizace neplatí zrovna za kultivovanou. Na jak dlouho?

7. Lokál obou čísel maskulin a neuter na veláru, nejčastěji na -k (4 d, 6 z): Dotaz jde napříč substantivy domácími i přejatými, apelativy i proprii. Jako převažující ve spisovném jazyce prezentujeme o závazcích, prostředcích, titulcích, ale o antibiotikách; je otázka, zda a jak se využije možnost diferencovat vrtácích × vrtákách (m. živ. × m. neživ. expr.); časté jsou dotazy na místní jména, např. Mělník, Jeseník, Rumburk, Šumperk, Nymburk; nejistota se však objevila i v Lsg internet;

Problém neřeší in extenso slovníky (tam by se informace hodila nejlépe; jenže přinejmenším předkorpusový lexikograf by byl v mnoha případech nabízel nepodloženou preskripci) – ale uspokojivé nejsou ani regule v mluvnicích. Hledáme-li antibiotika, najdeme v PMČ vzájemný odkaz mezi § 421 (domácí vz. „město“) a § 405 (domácí vz. „hrad“); u maskulin se dovíme, že po g, h, ch, k je buď -ách/-ích, nebo -ích, a mezi příklady najdeme i substantiva přejatá. § 421 doplňuje, u kterých skupin neuter je -ách běžné, ale jako příklady jsou uvedena pouze slova domácí; u přejatých na -um (§ 441) je odkaz na § 421 beze zmínky o tom, jak je to s variantními koncovkami. MČ 2 píše o koncovce -ách na s. 306, že „proniká (…) Hodnotí se jako více či méně příznaková“; s. 315: „podvz. «středisko» zpravidla formant -ách (…), zčásti též formant -ích jako variantní (…), u jmen s příponou -sk(o)/-isk(o) se objevuje i varianta -ích, např. střediskách/střediscích, (…) Zřídka se obě podoby vyskytují i u některých jiných jmen na -k(o), jako jablkách/jablcích.“ Pokud jde o neutra na -um, výčet tvarů ukončuje Gpl, jako by další tvary byly samozřejmé.

[75]U místních jmen vnímáme v Nymburku jako novější, v Nymburce jako tradičnější nebo tradicionalistické, v Šumperku bezpříznakové, v Šumperce archaizující nebo parodistické, ale popis příznaků u jednotlivých jmen by si žádal samostatný výzkum.

I/internet: Na počáteční písmeno jsou dotazy až několikrát denně, ale pochybnost o tvarech je vzácná. Zaznamenaná odpověď podle vzoru hrad, tedy -u/-ě není ve shodě ani s letitou Havránkovou-Jedličkovou Českou mluvnicí, kde se v § 69, pozn. před č. 3, připomíná, že přejatá substantiva nemívají ustupující G -a, L -e/-ě. Řekl bych dokonce, že podobou na/po internetě se mluvčí deklasuje jako neznalý příslušného výraziva.[49]

Nepoměr d : z souvisí s tím, že problém není z poradny řešitelný. Při vedení databáze (žádný zS, jen 1 zO na tvar o šaších) nebyla tomuto problému věnována pozornost souměřitelná např. s volbou i/Internet (3 zO, 1 zS, v poradenské praxi denně) – ale na druhé straně ani tazatelé nevěnují tvarům lokálu pozornost souměřitelnou např. s verzálkami v názvech ulic, k nimž je 32 zO, 1 zS.

8. Cizí zeměpisná jména a vlastní názvy (5 d, 4 z):

8a) rodová a deklinační příslušnost pomnožných (Komory, Seychely, Andamany: na …?);

8b) ohýbání víceslovných názvů obsahujících cizí, nicméně povědomou předložku (v Palmě de Mallorca), anebo s první částí, která by se ohýbat mohla, ale obvykle zůstává nesklonná (Fort Nox ap.);

Jde zejména o tyto: Fort, Port; San, Santa/-o, Sao; Mount, Mont(e); s menší pravidelností Rio.[50]

8c) tvary, výslovnost i pravopis italského jména Lucca, Pistoia;

Dotaz byl vznesen spíš na základě porovnávání mluvnic než na základě jazykové praxe. Tvar v Lukce podle NoČJ už neradíme: Lukky, Lucce [luce] atd.; takový úzus je doložen i z ČNK: v toskánské Lucce, ovšemže vedle nominativu jmenovacího ve městě Lucca, jímž se obcházejí pisatelovy problémy se skloňováním i čtenářovy problémy s identifikací. K tvarům D, L srov. MČ 2, s. 371. Se skloňováním tu ovšem souvisí také pravidelná sufixace: upřednostnění mekský před mecký vyjádřil V. Šmilauer.[51]

8d) příslušnost starých slovanských názvů k typu les (z Minsku i z Minska);

Rozlišení Kersko, z Kerska × Kursk, z Kursku by bylo vítané, ale v ČNK zatím zjišťujeme do Minska 24krát × do Minsku 7krát.

[76]8e) poněkud zmatečné je zacházení s kompozity v případě historického exonyma[52] v Rakousku-Uhersku i v Rakousko-Uhersku;

SJČ skloňování neuvádí, stejně jako 1SSČ; 2SSČ sousloví už ani nezmiňuje a dokumentuje tím, jak sporné je neuvádět prostředky nepříslušející k „současnému spisovnému jazyku“ (pro srovnání: o milénium dávnější říše velkomoravská uvedena je). Obě podoby uvádí SSJČ a příručky z něho vycházející (např. NoČJ). Podoba se spojovacím -o- je analogická k Česko-Slovensku a adjektivu rakousko-uherský. Variantní kodifikace má tradici, ale byl to zbytečný přepych. Ostatně různopsaní v tisku (ČNK, kde však může jít i o problém konverze textů) převyšuje veškerou kodifikační volnost: v Rakousku-Uhersku, v Rakousko-Uhersku, v Rakousku Uhersku, v Rakousko Uhersku (!). U kompozit stejného typu Bádensko-Württembersko, Šlesvicko-Holštýnsko, Sasko-Anhaltsko lze z ČNK doložit konsenzus v tom, že se skloňují obě části, a v naprosté většině je také spojovník mezi oběma částmi (nepočetné odchylky má Württembersko: někdy Würtem-, někdy Virtem-).

8f) citátové, a tedy nesklonné názvy ulic, náměstí ap.: via Appia, piazza di Spagna, Rue Lafayette, Friedrichstrasse, Trafalgar Square.

Jednotné, paradigmatizova(tel)né zacházení sotvakdy bude: kromě jmenovaných případů máme např. Canal Grande, Domplatz, Boulevard Voltaire, Hyde Park, které nenecháváme nesklonné.

Vcelku jde o kupodivu nepočetnou skupinu. V médiích sice nebývá o nové případy nouze; ale jednotlivé redakce novin a vysílání mívají své jazykové poradce.

(Pokračování příště)


[33] Srov. V. Mathesius, Slovesné tvary typu perfektivního v hovorové češtině, NŘ 9, 1925, s. 200n.; V. Šmilauer, Slovesný čas, in: Druhé hovory o českém jazyce, ed. A. Opravil, KPČJ/R. Mikuta, Praha 1947, s. 164n.; týž, Novočeská skladba, tamtéž 11947; F. Kopečný, Základy české skladby, 11952, s. 71.

[34] M. Komárek, K otázce predikativa (výsledného stavu) v češtině, in: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Praha 1954, s. 19–20.

[35] K. Hausenblas, Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině, NŘ 46, 1963, s. 13–28; F. Daneš, Dostal jsem přidáno a podobné pasivní konstrukce (Studie syntakticko-sémantická), NŘ 51, 1968, 269–270. Oba se shodují v tom, že morfologická kategoriálnost je sporná, ale že značná paradigmatičnost tvoření zakládá přece jen něco víc než pouze syntaktickou konstrukci. Daneš navíc upozorňuje na možnost nedokonavých vyjádření typu dostává přidáno, kterými zpochybňuje vhodnost označení „výsledný stav, kategorie výsledného stavu“; bylo by ovšem možno do rezultativu zahrnout i výrazy znamenající dosahovaní výsledného stavu (opakované, postupné). Vážnější námitku proti pojetí morfologicko-kategoriálnímu představuje spíš značná variabilita konstrukcí a existence jistých kolokačních omezení, ale taková omezení najdeme i u jiných, nesporně morfologických kategorií (srov. ČŘJ, cit. odst.): máme slovesa a celé skupiny sloves bez pasiva, bez imperativu, bez prézentu…

[36] Mluvnice češtiny 2, Praha 1986, s. 174: „Tyto … konstrukce s participiem trpným v žádném případě nemohou být považovány za tvary sloves.“

[37] Míním pochopitelně jeho zbytky, chápané jako zvláštní tvary plurálu.

[38] Srov. F. Daneš, Kolik nohou/noh má vlastně stonožka? Vesmír 8/1995, s. 477. Text je třeba číst pozorně, aby čtenáři neuniklo, že i v případě stonožky pokládá autor za základní koncovku duálovou, ale nevylučuje ani kolik noh.

[39] F. Daneš (čl. cit. v předchozí pozn.) mechanické ruky odmítá, Z. Hrušková (Hydraulické ruce nebo ruky? NŘ 80, 1997, s. 159n.) sice pokládá mechanické ruce za základní, ale nabádá k toleranci i vůči podobě mechanické ruky, „tak jako už běžně chápeme spojení ruky semaforu. Připomeňme ovšem, že železniční semafor s „rukami“ (nebo spíš s rameny?) se stále více stává antikvitou a raritou.

[40] Srov. poradenský dopis přetištěný v NŘ 82, 1999, s. 111.

[41] Naše místní jména a jak jich užívat, Academia, Praha 1985, s. 41.

[42] A. Polívková v roce 1982 (NŘ 65, s. 272) píše: „Jezdíme tedy běžně ze stanice Staroměstská do stanice Leninova apod. Skloňované tvary nepovažujeme za nesprávné, ale mají už trochu knižní a snad i zastaralý přídech.“

[43] F. Daneš, Nominativ jmenovací, NŘ 33, 1949, s. 54–57. Po letech kritizování přinesl tento článek liberální postoje a předpověď dalšího šíření, jak vidíme, se vyplňuje dodnes.

[44] F. Černý (1947), in: V. Č., Skutečnost a svoboda, ČS, Praha 1995, s. 164.

[45] Např. V. Staněk, Také jste studoval na Karlově univerzitě Praha? Čeština doma a ve světě, 3/1996, s. 226–227.

[46] Mikrosituace při volbě konstrukce se tu dotýká Griceovy první konverzační maximy, maximy kvantity: Buď tak informativní, jak je v dané fázi rozhovoru třeba, ale ne více, než je třeba. Obecně o této maximě srov. I. Nebeská, Čeština doma a ve světě 1/1995, s. 52, která také připomíná, že lze funkčně využít i porušení maximy.

[47] Srov. mj. J. Machač, NŘ 40, 1957, s. 303n., o alfa aktivitě, beta záření a dobovém výrazu ra-látky (tj. radioaktivní); M. Dokulil, Vitamín C, nebo C-vitamín? Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 3. výběr, nakl. ČSAV, Praha 1959, s. 129–131; F. Daneš, Faktor Rh // Rh-faktor // Rh faktor, NŘ 68, 1985, s. 176–182; O. Martincová, Vývojové procesy v současné české slovní zásobě, in: Dynamika současné češtiny z hlediska lingvistické teorie a školské praxe, PedF UK, Praha 1988, s. 108–112; I. Bozděchová, Nakupujeme v diaprodejnách, NŘ 74, 1991, s. 109–111.

[48] F. Daneš (ČJnPT, s. 24) ji v roce 1997 ještě hodnotil jako kuriózní. O stránku dřív uvádí další doklady neshodných (zdůrazněme: a neskloňovaných) přívlastků před substantivem, jejichž životaschopnost bude třeba v nejbližších letech zkoumat, např. klišé reakce, Panorama hotel.

[49] Bylo by ovšem namístě vyšetřit, zda se Lsg po Internetě snad neužívá na Moravě; zdá se však, že i tam tvary typu na klavíře už ustoupily.

[50] Srov. A. Polívková, NŘ 77, 1979, s. 83n.

[51] NŘ 39, 1956, s. 204.

[52] Označení platí s výhradou, že kompozicí původních exonym jsme pojmenovali stát, ve kterém jsme žili: bylo tedy Rakousko-Uhersko skutečným exonymem?

Naše řeč, ročník 83 (2000), číslo 2

Předchozí Josef Šimandl: Morfologická problematika v jazykové poradně (1. část), I

Následující Vladimír Staněk: Neologismy v díle Karla Čapka