Časopis Naše řeč
en cz

Existují ještě hodní Fridolínové a zlí Dětřichové?

Jana Letafková

[Drobnosti]

(pdf)

Hodní fridolínové and zlí dětřichové

This article discusses the meaning, use and origin of the words/names Fridolín and Dětřich.

[1]Ve 30. letech 19. století vyšla německému spisovateli Christophu von Schmidovi povídka nazvaná Der gute Fridolin und der böse Dietrich. Do češtiny byla přeložena poprvé roku 1834 jako Hodný Fridolín a bezbožný Dětřich, roku 1865 pak jako Hodný Fridolín a zlý Jetřich. V dalších překladech se znovu opakuje přívlastek zlý pro Dětřicha a nové spojení dobrý Fridolín. Jednalo se o mravoučnou povídku pro děti a mládež, kde Fridolín byl typickým nositelem dobra a Dětřich naopak ztělesněním zla a špatnosti. Díky překladům se tak spojení hodný či dobrý Fridolín a zlý Dětřich ustálilo i v češtině. Na konci 19. a začátku 20. století je s oblibou využívali novináři Národních listů, Lidových novin či Přítomnosti. Existuje však označení Fridolín a Dětřich pro hodného a zlého člověka ještě v dnešní češtině?

Podívejme se nejdříve, jak Fridolína a Dětřicha reflektují jazykové příručky a obecné výkladové slovníky češtiny. Publikace Miloslavy Knappové Jak se bude vaše dítě jmenovat? i Václava Rameše Po kom se jmenujeme? shodně konstatují, že jméno Fridolín je germánského původu a etymologický význam je ,mírný či mírumilovný vladař‘. Jméno Dětřich, které najdeme pouze v první ze zmiňovaných příruček, má německý původ (z Dietrich) a jeho etymologický význam je vládce lidu.

Příruční slovník jazyka českého (dále PSJČ) uvádí pouze výraz Dětřich, s výkladem ‚os. jm. mužské‘. Vykládá však i slovní spojení zlý Dětřich, a to jako ,typická osoba mravoučných povídek pro děti‘. Jediným dokladem je zde věta ze sbírky fejetonů Časové kapitoly J. S. Machara: Rakouský systém vyučování znal jen hodné Fridoliny a zlé Dětřichy, jež vyvrhoval jako [54]prašivé ovce. Tento doklad však již ukazuje na přenesené užití jmen. Machar zde už nemluví o záporných postavách z literatury, ale o záporných postavách vůbec, konkrétně o žácích v rakousko-uherském školství. Heslo Fridolín PSJČ neuvádí.

Ve Slovníku spisovného jazyka českého (dále SSJČ) najdeme oba výrazy s výkladem ,osobní jm. mužské‘. Oproti PSJČ je zde uveden i výklad k přenesenému užití. U Dětřicha ‚typ zlého člověka‘, u Fridolína ‚typ hodného, ctnostného jinocha‘. Přenesené užití jména Fridolín má navíc charakteristiku výrazu zastaralého. U obou hesel SSJČ shodně konstatuje, že přenesené užití jmen vychází z názvu díla spisovatele Ch. Schmida. V dokladové části nalezneme u Dětřicha pouze spojení zlí dětřichové. Je zajímavé, že je zde uvedena již apelativizovaná podoba propria. Pokud nahlédneme do lístkového lexikálního archivu Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., který byl základem pro zpracování jak PSJČ, tak SSJČ, zjistíme, že ani jeden ze 43 lístkových záznamů k heslu Dětřich neuvádí jeho apelativizovanou podobu. Naopak heslo Fridolín, které má v lístkovém lexikálním archivu 16 záznamů, se jako apelativum objevuje v dokladu z časopisu Dnešek: (volební kampaň) ty druhé líčí jako zlé Dětřichy, aby všechny ctnosti fridolínů vyhradila pro „naši stranu“. V exemplifikační části hesla Fridolín se však v SSJČ apelativum nenachází. Uvádí se zde doklad od J. Nerudy: kruhy (čtenářů), které sobě výhradně libují v dobrých Fridolínech nebo v divotvorných Fortunátech. A dále zde najdeme spojení zlý Dětřich a ctnostný Fridolín. Jak je vidět, psaní apelativizovaných podob kolísá a doporučované psaní s malým počátečním písmenem se objevuje zřídka.

Spojení hodný Fridolín a zlý Dětřich můžeme považovat za frazémy, avšak ve Slovníku české frazeologie a idiomatiky bychom je hledali marně.

Znají však přenesený význam jmen Fridolín a Dětřich i uživatelé dnešní češtiny? A používají ho? Z náhodného dotazování jazykovědných odborníků i laiků jsme zjistili, že skoro nikdo přenesené užití těchto jmen nezná. Co se však ukáže při nahlédnutí do Českého národního korpusu (dále ČNK)? V ČNK (SYN2000, SYN2005 a SYN2006PUB) lze dohledat celkem 28 výskytů slova Dětřich, z nichž 12 má význam přenesený. Jméno Fridolín je v korpusu o něco frekventovanější. Nacházíme zde 117 dokladů, avšak pouze 17 z nich je pro nás relevantních. I když počet dokladů není nikterak vysoký, korpusový materiál ukazuje, že spojení zlý Dětřich a hodný Fridolín stále ještě uživatelé znají a v omezené míře používají. Korpusové zdroje nám pak signalizují, že se tato spojení skoro ve všech případech objevují v publicistických textech. Jména v přeneseném významu nejplodněji využívají autoři Lidových novin.

Materiál z ČNK dokladuje dva okruhy, ve kterých pisatelé tyto výrazy používají. V prvním případě označuje hodný Fridolín a zlý Dětřich kladnou a zápornou postavu z literárního, filmového či jiného uměleckého díla. Autoři je využívají, když kritizují příliš schematické postavy či věčně se opakující souboj dobra a zla:

Adekvátně k šroubovaným dialogům vzorných Fridolínů či mudrců z rodu Timurovy party (v tomto ohledu vřele doporučuji díl druhý) se pak bohužel nutně chovají i dětští aktéři: jaká propast mezi jejich nejistou křečí a bezprostředností protagonistů třeba filmů Věry Plívové-Šimkové… (Lidové noviny, č. 41/1992)

Druhý okruh poté tvoří doklady, které charakterizují reálnou postavu, a to jako výrazně dobrou a přátelskou, nebo naopak s vlastnostmi ryze negativními. Často si taková označení vyslouží čeští politici, kdy jde v některých případech o zjevnou ironii a protiklad hodný – zlý se tím přehodnocuje:

[55]Ministr zahraničí, hodný Fridolín ze starých dětských pohádek, Jan Kavan, se chtěl setkat s nositelem Nobelovy ceny za mír Jásirem Arafatem, ale zlý Dětřich, premiér Zeman mu v tom zabránil (Lidové noviny, 30. 5. 2002).

Proměna zlostného Dětřicha v hodného Fridolína byla natolik nápadná, že jsme se na ni Václava Klause při redakčním sezení Lidovek s prezidentskými kandidáty i ptali (Lidové noviny, 14. 1. 2003).

Tak jako v prvním okruhu, i tady se oba výrazy objevují často tam, kde se kritizuje černobílé vidění světa. V tomto smyslu chtěl výrazů užít bývalý premiér Miloš Zeman ve svém projevu ke krizi v České televizi v roce 2001. Avšak adjektiva zaměnil, místo zlého Dětřicha a hodného Fridolína vytvořil hodného Dětřicha a zlého Fridolína:

Protože odmítám černobílé vidění tohoto problému, odmítám hrát si na hodného Dětřicha a zlého Fridolína, případně naopak. Odmítám onen způsob myšlení, který tak vyhovuje jednodušším povahám a zpravidla vyhovuje davu, že na jedné straně stojí neposkvrněné dobro a na druhé straně černočerné zlo (Lidové noviny, 6. 1. 2001).

Můžeme se pouze dohadovat, zda šlo o aktualizaci, či o chybnou záměnu jednotlivých komponentů.

Označení hodný či vzorný Fridolín nese v některých případech negativní konotace. Vzorný Fridolín pak může být někdo, kdo je jako veskrze kladný dáván druhým za vzor, až to pisateli začíná vadit:

Televizní divák viděl, jak vzorní a bezkrevní Fridolínové za záclonou policajty vlastně nudili. Bohužel neméně nudili samotného diváka. V něm navíc mohli nesmyslně prohloubit vůči disidentům už tak často existující ostych, odstup i nedůvěru – ty vyhloubilo mimo jiné právě to, že aktivní odpůrci bývalého režimu byli schematicky nazíráni jako nadpozemští hrdinové bez bázně a hany (Mladá fronta DNES, 15. 11. 1996).

Kromě označení hodný Fridolín, které je doložené nejčastěji, se v materiálu ČNK objevuje ještě adjektivum dobrý a vzorný. Ve spojení s Dětřichem převažuje adjektivum zlý, pouze v jednom případě bylo vyměněno za označení zlostný. Je zajímavé, že zatímco Dětřich se skoro vždy vyskytuje ve spojení s Fridolínem, tedy jako opozice dobrý versus zlý, Fridolín je ve třetině případů doložen bez souvýskytu s Dětřichem.[2] Apelativizované podoby nejsou v ČNK doloženy.

Přínosné se ukázalo hledání v internetových vyhledávačích. Na webových stránkách < www.okoun.cz > v diskusním klubu Pranýř překladů se čile na téma našich výrazů diskutuje. Jeden účastník kritizuje překladatele beletristického díla za přenesené užití jmen, jejichž význam nezná. Po dalších souhlasných příspěvcích uživatelů, kteří marně pátrají po významu jmen, se jim konečně dostává vysvětlení: „‚Hodný Fridolín‘ a ‚zlý Dětřich‘ jsou stejně idiomatické vazby v češtině, jako ‚good guy‘ a ‚bad guy‘ v angličtině.“[3] Načež další účastník diskuse konstatuje, že se mu výrazy líbí a že je s potěšením užije v některém překladu. Ačkoliv tedy lze spojení zlý Dětřich a hodný Fridolín považovat za periferní, některým uživatelům nejsou tato pojmenování neznámá. Čas ukáže, jak dlouho ještě v češtině zůstanou.

 

[56]LITERATURA

Český národní korpus (2000–2010). Praha: Ústav Českého národního korpusu FF UK. Dostupný zWWW: < http://www.korpus.cz >.

KNAPPOVÁ, M. (2006): Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Academia.

RAMEŠ, V. (2005): Po kom se jmenujeme? Praha: Libri.

Příruční slovník jazyka českého (1935–1957). Praha: Státní nakladatelství / SPN.

Slovník české frazeologie a idiomatiky II. Výrazy neslovesné (1988). Praha: Academia.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). Praha: Nakladatelství ČSAV.


[1] Příspěvek vznikl v rámci výzkumného záměru ÚJČ AV ČR, v. v. i., „Vytvoření databáze lexikální zásoby českého jazyka počátku 21. století“ (AV0Z90610521).

[2] Za připomínku stojí, že jméno Fridolín často nesou kladné postavy z pohádkových příběhů. Například malý chlapec Fridolín, který bojuje se zlou čarodějnicí v příběhu Josefa Hanzlíka Hodný Fridolín a zlá Józa, nebo skřítek v pohádce O víle Modřínce a Fridolínu Prťavém.

[3] Diskusi lze nalézt na adrese < http://www.okoun.cz/boards/pranyr_prekladu >.

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Letenská 4, 118 51 Praha 1
letafkova@ujc.cas.cz

Naše řeč, ročník 94 (2011), číslo 1, s. 53-56

Předchozí Jiří Kraus: Oslí můstky

Následující Z dopisů jazykové poradně

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1