Časopis Naše řeč
en cz

Bychom, nebo bysme?, II.

S. Čmejrková

[Články]

(pdf)

-

[27]SYN2000 zaznamenává i 17 výskytů tvaru by jsme (nazývaných hyperkorektními) převážně v publicistice. Jeden z nich opět pochází z výkladu v Zákampí:

Dnes už však tato souvislost mezi slovem být a tvary bych, bys … není pociťována a ve snaze o spisovné vyjadřování dochází k nadbytečnému zdvojování podob slovesa být. K tvarům podmiňovacího způsobu se v 1. a 2. os. jednotného i množného čísla přidávají tvary přítomného času; vznikají tak formy by jsem, by jsi, by jsme, by jste, které jsou nesprávné stejně jako podoby bysem/bysme. Totéž platí pro složeniny podmiňovacího způsobu a spojek aby, kdyby ― i zde jsou jako spisovné kodifikovány pouze formy abych, abys atd.

Další doklady už mají na svědomí opravdu publicisté, ať již reprodukují cizí řeč, anebo používají zmíněné tvary v řeči vlastní. Následující doklady pocházejí z Lidových novin, Hospodářských novin, Mladé fronty, Práva, Týdne i specializovaných časopisů:

„Koleje jsou také nevyhovující i v Jindřichově Hradci, kam je nutné investovat 30 miliónů korun. Na to <by jsme> měli dostat peníze od Ministerstva školství,“ sdělil Právu rektor VŠE Jan Seger.

… uvedl ředitel Vajčner. „Výkupní ceny za hrozny máme už se Znovínem dohodnuty v dlouhodobé hospodářské smlouvě. Samozřejmě že <by jsme> za ně chtěli cenu vyšší, abychom měli větší zisk, ale Znovín je jeden z nejslušnějších odběratelů…“

„Za celý rok se naprosto nic nezměnilo. Opravdu je to poslední varovná výstava, pak už <by jsme> museli sáhnout po demonstracích,“ říká členka Občanského sdružení Vaňkovka Luisa Rzymanová.

Čtyřiceti osmi haléři na osobokilometr dotuje stát také osobní přepravu. „Po navýšení příspěvku přibližně o třetinu <by jsme>, na rozdíl od ČD, byli ziskoví,“ vysvětluje Jan Šatava.

Orgán IIHF nemůže než přihlédnout k názoru svých členů. Kdyby byla proti jedna, maximálně dvě země, tak <by jsme> její zástupce mohli třeba přesvědčit, ale proti je většina…, řekl Miroslav Šubrt.

… prohlásil: „Smůla se opakovala, a tak si myslím, že příště <by jsme> do cíle už doběhnout mohli.“ Slzy ve tváři Montgomeryho byly výrazem zklamání…

Proč odešla Olomouc poražena v poměru 0:6? „Moc slov nemám. Věděl jsem, že na vítězství <by jsme> asi těžko měli, ale je jasné, že bez gólů se nedá vyhrávat, ani remizovat…“

Jak je patrné z uvedených dokladů, tvar by jsme bývá nejčastěji užit v citaci cizí řeči a jeho užití lze tedy připsat na vrub mluvčího, jehož redaktor cituje. Toto vysvětlení však není zcela přesvědčivé. Redaktor se pravděpodobně dopouští chyby sám. V mnoha jiných dokladech z novinářského jazyka totiž nalézáme tvar by jsme v autorské řeči:

Nakonec naplněním Asociační dohody budeme mít celní unii i s EU. Zrušením celní unie s ČR <by jsme> jednali kontraproduktivně.

Hovořili jen účastníci, postižení a záchranáři. Viděli jsme něco, co <by jsme> si měli stále připomínat.

[28]… jde o komisi kontrolní nad sdělovacími prostředky, televizí především, jako <by jsme> jich uz neměli dost.

Ne vše se daří tak jak <by jsme> si přáli. V loňském roce nebyla část požadavků na koroptve pokryta.

Jak je vidět, můžeme občas na obloze zažít různá překvapení a příjemná rozptýlení, i na místech, kde <by jsme> to nečekali.

Nadáváme vzrušením a suše komentujeme meteory, které <by jsme> jinak hodnotili jako výjimečné. 5:30 Končíme Kamil zůstává a my odjíždíme.

Je to skvělý. Fakt mě to baví. Ptáš se pro koho by to byla škoda? Že <by jsme> si nepsali? Pro mně, protože bych nedělala jednu z věcí, které chci a pro tebe, protože…

Obdobný poměr (či nepoměr), jaký pozorujeme v užívání tvarů bychom a bysme, pozorujeme v psaných textech i v užívání analogických dvojic se spojkou, tedy abychom a abysme a kdybychom a kdybysme:

SYN2000

abychom

10806

kdybychom

1879

 

abysme

208

(k)dybysme

90

Uvedu jen doklady stylistického (a tedy záměrného) využití v beletrii:

„Ne. To neříkal.“ „<Dybysme> věděli, kdy chtějí vodtáhnout, tak <bysme> si na ně mohli počkat na Homoli.“ „Nojo, ale dyž nevíme,“ řekl Benda (Škvorecký, Zbabělci).

„… <kdybysme> brzdili každý na jednom konci, na kterú stranu by ten vagón zabrzdil.“ „To <bysme> ho každopádně roztrhli, brzdit každý na jinú stranu,“ řekl starší (Vaculík, Sekyra).

6. Bych a bysem v současném psaném jazyce

Uváděla jsem již, že výskyt singulárového tvaru bysem je i v mluvené řeči poměrně omezený. V psaném jazyce je ještě vzácnější. Zatímco tvar bych má v SYN2000 43 011 výskytů, tvar bysem jen 53; z nich 43 najdeme v beletrii a 10 v publicistice: to je poměrně překvapivý nález, ale vzápětí je korigován zjištěním, že 9 vyskytů je z Jazykového zákampí, kde je předmětem analýzy, a 1 výskyt náleží přímé řeči. Další 4 výskyty má tvar by jsem.

SYN2000

bych

43 011

bysem

53

by jsem

4

Podívejme se na několik příkladů bysem z beletrie:

Jaký je to v Kanadě? Byla by tam ňáká práce? Není vyloučený, že <bysem> se tam za tebou přijel někdy podívat sem britskej subject a mám britskej passport (Škvorecký, Příběh inženýra lidských duší).

Najednou slyším, jak paní Slámová říká: „Sestřičko, já <bysem> radši, kdyby mi tu injekci píchla ta druhá sestřička (Rudolf, Metráček).

[29]Já ti to teda poseptám, řekl a vedl mě do předsíně. Já <bysem> chtěl ten slozitej celvenej nůz s mnoha zelízkama, co más na stole (Vaculík, Jak se dělá chlapec).

Tvar bysem se může objevit i v psané publicistice, je-li citována mluvená řeč:

„Co uděláme?“ zeptal jsem se vyhasle. „Znal <bysem> šikovnýho člověka,“ navrhl obchodník podnikavě (Lidové noviny, Magazín č. 20).

V SYN2000 nalezneme též 4 výskyty by jsem ― z toho 1 v Zákampí, 1 v dětské řeči.

Vy jste říkal, že jste zoufalí, že je to na hranici. Nerad <by jsem> byl, kdyby v novinách bylo použito slovo zoufalý. Ne, ale asi jste (Lidové noviny 1991).

Jen po množství rozhovorů nejen s představiteli HZDS, ale i s mým okolím jsem dospěl k názoru, že <by jsem> měl převzít zodpovědnost, že zde je ještě prostor na splnění očekávaní západních zemí (Lidové noviny 1998).

Chtěla bych pracovat v útulku a mít hodně koček (Petra Brumlová, 7 let, Přeštice). Přála <by jsem> si aby jsme měli velkou, převelikou zahradu a tam, aby byli kočky mourovaté, strakaté, bílé… (Magazín Mladé fronty, rozhovor s dítětem).

Položme si otázku, proč je v případě užívání tvarů bychom a bysme takový rozdíl mezi češtinou mluvenou a psanou? Na užívaní těchto tvarů lze demonstrovat, že mluvený a psaný jazyk se liší víc, než si uvědomujeme. Zatímco psaný jazyk má pro podmiňovací způsob v 1. a 2. osobě kodifikovány jenom tvary bych, bys, bychom, byste, v mluvené řeči se setkáváme i s dalšími variantami. Ve spisovných tvarech splynul podmiňovací morfém by v jednotném i množném čísle v jeden celek s osobními koncovkami 1. a 2. osoby, avšak ve spontánním mluveném jazyce jsou od morfému by osobní koncovky často odděleny a pohybují se po větě mnohem volněji, než je tomu v jazyce psaném. Ukážeme si to na příkladu 2. osoby jednotného a množného čísla, které jsou v mluvené dialogické řeči velmi frekventované.

7. Spisovné bys a jiné varianty

V mluvené řeči užíváme vedle tvaru bys také tvar by si: Měla by si tam jít, Přeji ti, aby si byla zdravá, Bylo by lepší, kdyby si to vymaloval apod. Výraz by si může být navíc přerušen, zejména při emocionálním projevu, nějakým jiným prvkem, zejména zájmenem ty: Dej pozor, aby ty si to zvládla, Jen aby ty si to pochopil, případně aby tys to zvládla, aby tys to pochopil, vedle abys ty to zvládla, abys ty to pochopil. Podobně slýcháme Kdyby ty si tolik nemluvil spíše než Kdybys ty tolik nemluvil a Kdyby ty si šla za ním spíše než Kdybys ty šla za ním apod. Při výběru varianty, a tedy i při výběru tvaru bys nebo by si hrají roli okolnosti krajové, jistě i generační, ale důležité jsou i okolnosti intonační, rytmické, větné členění a větný důraz apod. Kromě toho mohou mít jednotliví mluvčí své ustálené volby, anebo naopak v jedné promluvě užívají střídavě tvary bys a by si.

[30]Jak ukazuje korpus DIALOG, volba tvaru by si je v neformálním dialogu mezi lidmi, kteří si tykají, velmi obvyklá; uvedu doklad z diskusního pořadu s mladými lidmi:

Mod: Ještě jedna věc, kdyby náhodou ste se dozvěděli, že přece jenom to dítě čekáte, jak by si se zachovala třeba ty, jak by si reagovala, co by byly ty první pocity?

Mod: Hrozný, proklínala by si toho kluka s kerým by si to měla?

Mod: Vůbec ne a sebe sama by si proklínala?

Mod: Potom když si zjistila, že si v jiném stavu, neměla si stejné choutky? Že bys to zase mohla všechno takle vyřešit?

Mod: A prosím tě, kdyby ty ses dostala do té stejné situace jako Eva, že bys měla vychovávat dítě, myslíš, že ty bys to zvládla?

Z uvedených dokladů je patrné, že volba tvarů bys a by si je ještě komplikována volbou tvaru zvratných částic si a se a že výsledná volba v mluveném projevu může mít buď podobu by ses, by sis (tj. spisovnou), nebo by si se, by si si; poslední možnost vnímají mluvčí i posluchači často jako poněkud nešikovnou a občas ji komentují (Daneš píše, že podobě jsi si se dobří autoři v psaném textu vyhýbají)[20]. I zde se uplatňují preference krajové[21] i individuální, a nepochybně přicházejí ke slovu i okolnosti intonační, rytmické, větné členění a větný důraz.

Jakmile chceme mluvené tvary aby si (se), kdyby si (se), že by si (se) napsat, narazíme na problém. Musíme se rozhodnout, zda napsat To bysi měl vědět nebo To by si měl vědět (odděleně např. u Jančáka v d. cit.). Záleží na tom, jaké zásady si při přepisu (záznamu) mluvených projevů stanovíme. V korpusu DIALOG jsme např. zvolili transkripci odpovídající principům „literárního přepisu“ mluveného slova, jež ovšem zdaleka nejsou jednotné.

Stopy potíží s přepisem dialogického projevu nacházíme často v korespondenci. Píšeme-li dopis a obracíme se k známému adresátovi v 2. osobě singuláru, podobně jako v mluveném dialogu, ocitáme se pod tlakem situace známé z rozhovoru tváří v tvář a máme tendenci užívat stejný styl, stejné konstrukce a stejné obraty jako v jazyce mluveném: Přeji Ti, aby si / abysi / aby jsi byl zdráv, Dej mi vědět, kdyby si / kdyby si / kdyby jsi něco potřeboval. Pak se ovšem můžeme snadno dostat do konfliktu s normou psaného spisovného jazyka. Ve spisovném jazyce je kodifikována pouze možnost bys, se spojkou pak abys, kdybys. Tedy: Přeji Ti, abys byl zdráv, Dej mi vědět, kdybys něco potřeboval, Myslím, že bys to měl vědět. Podobně je v případech se zvratnou částicí kodifikována jen možnost by ses a by sis: V mluvené řeči se ovšem setkáváme i s výpověďmi typu Dej mi vědět, kdyby si se něco dozvěděl, kdy[31]by si si to chtěla koupit, avšak kodifikovaný tvar zní Dej mi vědět, kdyby ses něco dozvěděl, kdyby sis to chtěla koupit. Jak toto dilema interpretují bohemisté?

Miloš Dokulil v Jazykovém koutku[22] píše: „Připojení -s v bys není z tvaru jsi, nýbrž jen a jen pohyblivou příponou (srov. ses) 2. os. jed. č. Tak jako nemáme ve spisovném jazyce tvary dělal by jsem, … nemůžeme psát ani v 2. os. jed. č. dělal by jsi, nýbrž jen a jedině dělal bys. Pokud se takové tvary ve spisovném jazyce vyskytnou, musíme je hodnotit jako odchylky od normy, i když patrně jako odchylky ve směru vývoje. (Srov. situaci v nářečích a ve spis. slovenštině.)“ Takovou odchylku od normy ilustruje Dokulil známým veršem Fráni Šrámka

… na můj práh kdyby jsi vstoupila, snad bys mne tím zabila.

Podobných básnických licencí nalezneme dostatek v ranější i pozdější poezii, a také v písňové tvorbě, včetně ohlasů lidové písně. V SYN2000 zaznamenáme 16 výskytů by jsi, z toho 8 v písničkách (bratři Ebenové, Nedvědové, Nohavica, Nos, Žalman) a 1 výskyt bysi (Jahelka).

Tak jsem viděl tu tvou novou, moc jsi nepřeháněl, takovouhle holku snovou <by jsi> těžko sháněl, už se těším, až se my tři společně setkáme (Ebenové).

Napsal jsem ti písničku, abys byla veselá, kdyby jsi se pousmála, to <by jsi> mě potěšila. Vždyť víš, že voda se neutopí, plamínek nespálí, lávky jdou přes příkopy (Ebenové).

Peřinu přes oči a uši přikrýt dlaní, nutit se do spánku, kde mohla <by jsi> stát. Usnulas, má lásko, já ještě malou chvíli tě chtěl (Nedvědové).

Z mých dvanácti žeber nezůstalo příliš moc. Dneska už nevím, jestli přiběh’ <by jsi> zas, jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas (Nohavica).

Kdybych já ti měla syna vychovati, přitom pannou býti, ty <by jsi> mi musel kolíbku dělati, do dřeva netíti. Kdybych já ti musel kolíbku dělati…

Kdybych já ti měla košiličku šíti bez jehly a nití, ty <by jsi> mně musel žebřík udělati až k nebeské výši. Kdybych já ti musel žebřík udělati… (z Žalmanova repertoáru).

Uvedené doklady svědčí o tom, že volba tvarů by si / bysi / by jsi je podmíněna rytmicky a tyto tvary nemohou být zaměněny jednoslabičným bys. Uvedené tvary se ovšem vyskytují i za hranicemi textů rytmicky vázaných: SYN2000 uvádí několik příkladů z beletrie a publicistiky.

„Jak je krátkozrakým bez brýlí?“ opakoval Vítězslavovou otázku. „To <by jsi> měl vědět nejlépe sám — hovno vidí! Ale stejně jsi ten malér přivolal ty“ (Mlčoušek).

Co jest ale to, za nos se bráti? nežli, jak <by jsi> sobě sám řekl: Nosce te ipsum, poznej sebe samého, vem se za nos (Rotrekl).

[32]Kazíš mně i mámě kariéru! Máš hmyz ve vlasech, všechno <by jsi> nám tady zahmyzil: kuchyň, obývák, ložnici, špajz, půdu, sklep (Nos).

Následující úryvek z internetu je příkladem toho, že tvar by jsi bývá dnes nejčastěji užíván nezáměrně, a tedy z hlediska spisovné normy chybně:

Duchapřítomnost Vedoucí dodá do každého stanu kopii otázek. Otázky jsou takového druhu: Co <by jsi> dělal, kdyby přišla zpráva, že se za 10 minut přivalí na tábor zátopa, která ho smete? Co <by jsi> udělal, kdybys v noci zpozoroval oheň ve stavení na samotě? Co <by jsi> podnikl, kdyby jsi se náhle ocitl v cizím městě bez koruny v kapse? (hryinet).

Poslední doklad svědčí o tom, že písemné dialogické žánry do sebe vstřebávají mnohé rysy mluvených dialogů, podmíněné interakčností, kontaktností a adresností tohoto žánru; zachovávají stavbu promluvy i s jejím slovosledem, větným důrazem a intonací.

8. Spisovné byste a varianty nespisovné

Obdobné zvláštnosti v tvaru kondicionálu, jaké přináší řeč obrácená k 2. osobě singuláru, přináší i projev určený 2. osobě plurálu, když se mluvčí nebo pisatel obrací ke skupině osob nebo když vyká: Měli byste nám sdělit, co si přejete; Chtěli bychom, abyste byl spokojen; Kdybyste měl pochybnosti, dejte nám vědět; Prosíme Vás, abyste se přezouvali. Vidíme-li nápis Prosíme Vás, aby jste se přezouvali, kvalifikujeme to (jakožto kultivovaní uživatelé češtiny) jako chybu. V obratech tohoto typu se pisatelé dopouštějí poměrně často prohřešků proti spisovné normě. Nejen v soukromých dopisech, v nichž se setkáváme s formulacemi Přeji Vám, aby jste byl v novém roce spokojen, v reklamních nabídkách Přejeme si, aby jste i Vy prožili svou dovolenou klidně, ale i v jiných žánrech, včetně novinových a časopiseckých. Dost příležitostí k chybování je např. v oblíbených horoskopech, které doporučují, aby jste se vyvarovali, radí, aby jste nepodlehli špatným náladám, přejí, aby i Vy jste měli šťastný den. Jiným žánrem, v němž se novináři a publicisté dopouštějí nejčastěji chyby, jsou bohužel novinářské rozhovory. Uvádím příklad z nedávného rozhovoru s ředitelem Ústavu pro jazyk český, zaslaného ke korektuře do ústavu před otištěním: Předpokládám, že paní poslankyně vás asi neoslovila s nabídkou, aby jste se na přípravě zákona podíleli.

Kolísání při volbě kondicionálu v promluvách adresovaných 2. osobě plurálu zachycuje Český národní korpus: z 62 výskytů by jste pochází 40 z publicistiky:

SYN2000

byste

8757

by jste

62

Velká část příkladů je právě z novinářských rozhovorů:

Kterou ze svých nejnovějších knížek <by jste> doporučoval a co nového českému čtenáři dále nabídnete? (HN1996).

[33]Jak Vy jako autor <by jste> představil publikaci čtenářům? (Myslivost1997).

Určitě <by jste> Co týden dal zvládl i sám, bez ní (Týden 1993).

Netoužíte po takové pozici, ve které <by jste> mohl mít větší moc? (LN1993).

Přestěhováním na Barrandov jako <by jste> udělal za dosavadní historií Novy tlustou čáru (MF).

Měnil <by jste> po třech měsících někoho z vybrané desítky reprezentantů? (LN1991).

Většina příkladů je z textů obrácených ke čtenáři, dávajících mu rady, návody, instrukce:

S občanským průkazem, kuponovou knížkou a známkou <by jste> se pak měli vydat na registrační místo (LN1993).

z počítačových manuálů:

A nyní se pokuste pohodlně stisknout ScrollLock, aniž <by jste> se výrazně odchýlili ze základní polohy. Nejde to…

… pakliže se vám některá stránka nezobrazí přesně tak, jak <by jste> asi očekávali…

… nedoporučuji příliš zasahovat do přednastaveného nastavení, místo urychlení <by jste> si mohli způsobit problémy.

z reklamních letáků obsahujících doporučení, jak žít zdravě, jak o sebe pečovat, hubnout:

Pokud jste dosud jedli podle těchto doporučení, měli <by jste> zhubnout 2—4 kg … Nyní jste na konci sedmého dne. Měli <by jste> mít o 5—9 kg méně, pokud jste…

z již zmíněných horoskopů:

… měli <by jste> využít příznivého postavení Merkura k uvolnění a relaxaci… Pokud <by jste> měli v plánu napsat nějaké literární dílo, měli <by jste> začít v první polovině února… Jste-li narození v dubnu, neměli <by jste> se nechat přemoci nespokojenou náladou a leností… Býci, v měsíci únoru <by jste> měli být přímo nabiti energií… V měsíci únoru <by jste> se neměli hnát příliš společensky do popředí … a nesnažte se nad druhými lidmi získat vrch. Mohli <by jste> říci něco, co by vás později mrzelo… Také <by jste> neměli zapomínat na lásku, planeta Venuše prochází vaším znamením…

z dopisů:

Mějte se oba moc fajn a ještě tohle léto <by jste> mohli zajet vy k nám.

Potvrzuje se opět, že tlak mluveného projevu je v psaných dialogických textech poměrně silný a má za následek volbu tvarů, které jsou v rozporu s normou spisovného jazyka. Zajímavé ovšem je, že ne všechny odchylky od normy spisovného jazyka lze jednoznačně hodnotit jako banální chyby, které je možno odstranit prostou náhradou tvaru by jste tvarem byste. Odchylky od normy mají různé podoby a různé motivace:

[34]Uvedla jsem, že v mluveném projevu mohou být osobní koncovky od morfému by odděleny a pohybují se po větě mnohem volněji, než je tomu v jazyce psaném. Můžeme např. slyšet přesmyčky: Aby vy ste to nevěděl, nebo Kdyby vy ste tušila, Kdyby vy ste to udělal. Jsou častější než např. přesmyčky kondicionálových tvarů v 1. osobě pl.: řekne-li mluvčí kdyby mysme nebo dokonce kdyby mychom (což se stává v důraznější diskusi i dobrým mluvčím), hodnotíme to jako přeřeknutí. Ale výroky typu kdyby vy ste, aby vy ste jsou relativně časté a chybné podle mého názoru nejsou; jsou motivovány zřeteli intonačními a souvisí s větným důrazem kladeným na zájmeno vy. Jak bychom ale měli podobné výroky napsat? Aby vy jste to nevěděl? Výroky můžeme přestylizovat tak, aby se daly napsat podle spisovné normy, tedy: Abyste Vy to nevěděl, Kdybyste Vy to tušila, nebo Kdybyste to udělal Vy. Původní rytmus vyřčeného výroku se přestylizováním do psané podoby a změnou slovosledu ovšem změnil.

Jsou ale i jiné případy, totiž takové, kdy jsou obě složky kondicionálového tvaru přerušeny např. nějakým příslovcem, jako tomu bylo v již uvedeném dokladu kdyby náhodou ste se dozvěděli, nebo kdyby čirou náhodou ste narazili na moje papíry, tak mi je dejte. Výraz vsunutý mezi složky kondicionálu může mít i podobu delší vsuvky, např. v následujícím výroku z mluvené řeči: Kdyby a to záleží na vás jste tomu dali přednost, nemám nic proti tomu. Tady je tvar kdybyste, signalizující podmíněnost, přerušen vsuvkou a to záleží na vás, po níž teprve následuje jste tomu dali přednost. Jak takové rozložené kdybyste psát, to je otázka, která má aspekty teoretické i praktické. Záleží na tom, jaké cíle při přepisu mluvených výpovědí sledujeme: autorské, editorské, transkripční, výzkumné, interpretační, noremní…

Prakticky je možné zrušit problém tím, že výpověď ― jsme-li jejím autorem ― přestylizujeme: Kdybyste tomu dali přednost a to záleží na vás, nemám nic proti tomu. Ne vše, co si dovolíme v jazyce mluveném, doprovázeném intonací a gesty, je rozumné, účelné a šťastné přenášet do slova a do písmene do jazyka psaného. Od mluvené řeči k písmu vede cesta, při níž se mluvčí podřizuje skladbě psaného jazyka, jejímž výrazem je také pravopis a interpunkce. Nepochybně se tu však zároveň otevírá prostor pro teoretickou diskusi o vztahu psaného a mluveného jazyka, jejich sbližování i dodržování pravidel obou specifických jazykových modů.

Určitou afinitu dialogického (a v psaném jazyce korespondenčního) stylu a rozkládání tvaru byste na složky by a jste potvrzuje jak současný úzus, tak doklady historické. V korespondenci Boženy Němcové[23] najdeme v dopise Václavu Hankovi např. tuto větu:

Potřebuju Včelu od r. 1846 a nemohu jí nikde dostat; prosím tedy uctivě, je-li dovoleno, by Vašnosti na několik dní z bibliotéky jste mi jí zapůjčil.

[35]Je patrné, že konkurence kondicionálových tvarů, která se jeví na první pohled jako záležitost morfologická, má aspekty syntaktické, slovosledné, rytmické, aktuálněčlenské, interakční.

Teoretické otázky sbližování psaného a mluveného modu současné češtiny se dotknu jen stručně, v souvislosti s příkladem, který analyzoval F. Daneš v Malém průvodci po dnešní češtině[24]: „Četl jsem onehda toto souvětí: ‚Dali byste nevím co, kdyby se hodnocení ujal někdo jiný a vy jste mohli zdvořile, přátelsky mlčet a dal posoudit lidem kolem sebe, najdou-li v něm chybu, anebo ne. A někteří ji našli, a jiní ne…“ Chyba (F. D.) spočívá v tom, že slovesný tvar jste ve výrazu vy jste mohli má platnost podmiňovacího způsobu, což je ve zřejmém rozporu s gramatikou. Ale i když tu jde v podstatě o tutéž chybu, jako kdyby někdo napsal Byl bych rád, kdyby jste přišel, nelze autora vinit z negramotnosti, dodává Daneš. Rozebírá pak možné varianty výpovědi, jejichž stylizace je komplikována dvojím kondicionálním rámcem výpovědi a dvojí mluvnickou osobou (dali byste a někdo jiný by se ujal a vy byste mohli) a po zvážení možností navrhuje znění: … a vy (kdy)byste mohli zdvořile, přátelsky mlčet. A uzavírá: „Jsme si přitom vědomi, že tu dodržení základního mluvnického pravidla jde trochu na úkor požadavků stylistiky. Ale nedá se nic dělat, jazyk, jak vidět, není nástroj natolik ideálně dokonalý, aby to při práci s ním občas trošku nezaskřípalo.“

Výpovědí podobných té, kterou analyzoval před 40 lety F. Daneš, v psaném jazyce přibývá, už proto, že se běžně vyskytují v řeči mluvené: Kdyby vás to zajímalo podrobněji a chtěli jste se na něco zeptat, máte možnost. Chtěla bych, abys tam nechodila a měla jsi víc času. Chtěla jsem tě požádat, jestli bys to přečetla a řekla jsi mi, o čem to je.

Dopouští se tu pisatel chyby? Je vhodnější výpovědi přestylizovat? Anebo připustíme, že při určité uvolněnosti souvětné struktury funguje počáteční kondicionál jako předznamenání, jež se už v souřadně připojené výpovědi neopakuje, a proto je tu na místě sloveso tvarově připomínající jak kondicionál (l-ové příčestí), tak indikativ (slovesná flexe)? Jisté je, že v psaném textu, který má odpovídat nárokům na přesnost vyjádření, je vhodnější užít i v druhé části uvedených souvětí náležitý kondicionálový tvar (a chtěli byste se na něco zeptat), nebo užít elipsu, která druhý, l-ový tvar těsně připojí k počátečnímu kdyby (a chtěli se na něco zeptat). To jsou řešení navržená ve prospěch zachování mluvnického pravidla. Avšak v textu připouštějícím uvolněnost větné stavby, parcelaci, neúplnost, je zřejmě dnes už možné uvedené „neplnohodnotné“ konstrukce připustit a nepovažovat je za chybné. Jsou sice syntakticky méně koherentní, ale v řeči a korespondenčním stylu se odedávna vyskytují.

[35]

9. Závěr

V dané stati jsem se pokusila o žánrový přístup k variantnosti kondicionálových tvarů. Volba těchto tvarů je výrazně závislá na tom, zda mluvíme nebo píšeme. Aniž bych chtěla popírat individuální preference mluvčích, a u některých pisatelů též nedostatečnou znalost psaných norem, interpretovala jsem příklady shromážděné v korpusech psaného a mluveného jazyka z hlediska žánrové diferenciace komunikátů, v nichž se analyzované tvary vyskytují. V psaném textu je užívání nekodifikovaných tvarů (typu bysme, bysem, by si) žánrově vázáno na záměrné literární a publicistické zobrazení mluvenosti, spontánnosti, lidovosti, bezprostřednosti charakterizující dětskou řeč apod., v poezii a písňové tvorbě pak též na zřetele rytmické. Užívání tzv. hyperkorektních tvarů (typu by jsme, by jste) je příznačné pro publicistické texty pracující s reprodukcí mluvené řeči, s dialogickým zaměřením na osobu, s níž se vede rozhovor, se čtenářem; v naprosté většině případů jde podle mého názoru o nezáměrné porušování normy psaného jazyka, o její neznalost.

Zajímavý materiál poskytují korpusy mluveného jazyka, které zachycují variantnost kondicionálových tvarů v ještě rozmanitější podobě: je dána tím, že bezprostřední interakce mluvčího s adresátem opírající se o kontakt s 2. osobou, gesta, nejen zraková, ale i zvuková, generuje někdy promluvy, v nichž se kondicionálový morfém by odděluje z intonačních a rytmických důvodů od slovesné flexe, kondicionálové tvary se kontaminují s tvary indikativními apod. (analýze distantního rozložení kondicionálu bude třeba perspektivně věnovat pozornost). Promluvy, které znějí přirozeně, nejsou v souladu s očekávanými gramatickými normami psaného jazyka a naznačují tendence, které je třeba popisovat v rámci „gramatiky mluveného jazyka“, opět žánrově rozrůzněné.


[20] D. cit. v pozn. 13, s. 216.

[21] P. Jančák, Běžná mluva v Praze a její nářeční zázemí, in: F. Daneš a kol., Český jazyk na přelomu tisíciletí, Academia, Praha 1997, s. 200―212.

[22] D. cit. v pozn. 12, s. 291.

[23] D. cit. v pozn. 4, s. 170.

[24] D. cit. v pozn. 13, s. 217.

Naše řeč, ročník 88 (2005), číslo 1

Předchozí S. Čmejrková: Bychom, nebo bysme?, I.

Následující J. Balhar: Studie o mluvě českých reemigrantů z Ukrajiny