Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

Vážení, dovoluji si obrátit se na vás s dotazem, jaký je původ a význam sloganu „Někdo to rád horké“. Začal být obecně užíván až v souvislosti s filmem „Some like it hot“, ve kterém hrála mj. Marilyn Monroe? Výše uvedené potřebuji pro účely své rigorózní práce z oboru autorskoprávního.

(Tazatelovo příjmení je anglické, adresa …@hotmail.com.)

Odpověď

Je velmi pravděpodobné, že se frazém někdo to rád horké rozšířil právě v souvislosti s uvedeným filmem, ale ověřit tuto hypotézu bude velmi pracné až nemožné, zvláště přes Atlantik. Nabízelo by se studium dobových kritik filmu, který byl u nás (pokud se nemýlíme) uveden až v 60. letech: je možné, že k titulu a jeho konotacím – viz níže – se někdo z recenzentů vyjádřil. Pomoc v pramenných studiích by se nabízela v bývalém Československém filmovém ústavu; dnes Národní filmový archiv, instituce podle všeho dosud „neinternetizovaná“, základní adresa Praha 3, Malešická 14/12, odd. dokumentace Praha 1, Bartolomějská 11.

Z více než 20 významů, které anglické slovníky uvádějí pro hot, jsou ve filmu aktualizovány přinejmenším tři: hot jazz, horké chvíle při kontaktu s gangsterským podsvětím a prekérní/pikantní situace spojené s převlekem za ženy. Hot jazz, cool jazz, swing, be-bop a jiné jazzové styly nemají české přeložené/kalkované názvy: jazzmani užívají anglicismy. Mezi českými diváky, kteří jazzu rozuměli a rozumějí jen zčásti, lze vazbu na hot jazz předpokládat jen u informované menšiny; pro většinu Čechů znamená název jen odkaz na ty horké a prekérní chvíle. Slogan má tedy jiný, chudší obsah. Potíž je v tom, že právě s těmito užšími konotacemi je horký doloženo v češtině mnohem dřív, než vůbec začala éra zvukového filmu: Příruční slovník jazyka českého má doklad To jim (= bolševikům) to dáváme horký ‘tísníme je’ z próz Rudolfa Medka o českých legionářích za ruské občanské války; výraz horké násilí je dokonce už staročeský. Ten, kdo název filmu přeložil, navázal šťastně právě na tuto jazykovou tradici – a další život frazému dosvědčuje, že významový rys ‘jazzový styl’ se u něho nevžil ani dodatečně: např. Jan Petránek uzavírá svoje komentáře o mírovém řešení jugoslávské situace (Lidové noviny 1991) jednou obměnou Někdo to nemá rád horké, podruhé obměnou Nikdo to nemá rád horké. Úvahy o autorských právech k filmu s M. Monroe ve vztahu ke společenství uživatelů českého – i kteréhokoli jiného – jazyka nepokládáme za nosné téma.

Naše řeč, volume 85 (2002), issue 4, p. 224

Previous Hana Konečná: Při sobotě, při neděli…?

Next Jaroslav Bartošek: Vyjednávání čili negociace