Z dopisů jazykové poradně

[Short articles]

(pdf)

-

Dotaz

Ráda bych Vás požádala o pomoc při zjišťování pravého významu mého rodného příjmení Trippová. Doposud se mi nepodařilo zjistit jeho význam, proto bych Vás ráda požádala, zdali byste mi byli nápomocni. Doposud se mi nepodařilo zjistit nic konkrétního.

Odpověď

Vaše příjmení je opravdu řídké; v dostupné literatuře se nám nepodařilo jeho původ dohledat. Hláskově (výslovnostně) nejbližší by mohlo být příjmení Trippe, tedy příjmení německého původu, které patří do skupiny příjmení pojmenovávajících osobu podle názvu tkaniny, resp. podle oděvu z názvu tkaniny. Tripp byl vlněný samet. Trippe mohlo být příjmení osoby, která nosívala oděv z této tkaniny. Tuto hypotézu zmiňuje J. Beneš v knize Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998. Přípona -s snad mohla být zdrobňující, nebo jde o domáckou podobu příjmení.

Další hypotézu, kterou rovněž zmiňuje J. Beneš, podrobněji vykládá kniha R. und V. Kohlheima, Duden. Familiennamen. Herkunft und Bedeutung von 20 000 Nachnamen, Mannheim etc. 2005. s. 675. Podle této práce vzniklo příjmení Tripp ze středodolnoněmeckého trippe (česky přibližně ‚pantofel s dřevěnou podrážkou bez paty’) a původně se užívalo jako přezdívka buď pro výrobce této obuvi, nebo pro jejího nositele. Následně se pak toto označení používalo pro zbabělce či strašpytle (Feiglinge), kteří se drželi doma. Zakončení -es ve formách Trypes, Tripes apod. bychom pak mohli vyložit jako saský genitiv (zde ve funkci patronymického sufixu, jímž se vyjadřoval synovský vztah) ― tj. Trypes, Tripes = syn Trippův (v jakémkoliv z výše uvedených tří významů).

Dotaz

Zajímal by mne výklad slova vlastník ― zda může vyjadřovat i rodinný vztah a jakého je tento vztah druhu.

Odpověď

Kromě běžně známého významu ‚kdo něco vlastní, majitel‘ může výraz vlastník skutečně označovat také syna otcova nebo matčina bratrance nebo sestřenice. Je to však výraz náležející do oblasti nářečí, jak se dočteme ve Slovníku spisovného jazyka českého.

Naše řeč, volume 89 (2006), issue 2, p. 112

Previous Anna Černá: Suši a suši bar

Next Ivana Bozděchová: Morbus professionalis (K motivovanosti českých názvů nemocí)