Dobře vytuněný automobil

František Štícha

[Short articles]

(pdf)

Dobře vytuněný automobil

Na rozdíl od některých sdělovacích prostředků nepředpokládám, že většina čtenářů časopisu Naše řeč či dokonce každý z nich bezpečně ví, co v dnešní češtině znamenají slova tunit, vytunit a vytuněný, jakkoli v jistých vrstvách české společnosti tyto výrazy možná žijí již delší dobu. Nadpis této „drobnosti“ tedy nemá tutéž stylovou hodnotu a nevychází z týchž předpokladů jako ten, který mě podnítil k napsání této drobné zprávy a úvahy: Konečně správně vytuněný brouk. Marně jsem si lámal hlavu, jak „brouk“ přeměněný v jakýsi malý bazének, který byl vidět na obrázku poskytnutém široké veřejnosti naším patrně nejznámějším internetovým poskytovačem informací, souvisí s váhovou jednotkou té nejvyšší míry, totiž tunou. Kdyby bylo šlo o velký automobil nákladní a nešlo o to, že tento automobil má být něčím jiným než automobilem, byl bych možná usoudil, že tento automobil je dobře vytuněn proto, že je dobře a správně naložen přiměřeným nákladem majícím ten správný počet tun. Přestože zacházím s mnohou elektronikou, jezdím (ovšem zcela nevytuněným) autem a umím anglicky, musel jsem, ne zcela současně vytuněný postarší lingvista, dát za pravdu mému anonymnímu, patrně amatérskému (toto slovo tu nemíním pejorativně) kolegovi, který na internetu vysvětluje, že „Úplně původně je „vytuněný“ odvozeno z anglického tuned „dobře vyladěný“. A tak, poté, co jsem se pomyslně udeřil do čela, jsem si řekl, že tuto informaci budu osvětově šířit dál a připojím k ní své stanovisko lingvisty. Anglické tune opravdu v základním významu odpovídá našemu dokonavému slovesu vyladit nebo naladit, ale také nedokonavému ladit. Je opravdu velmi pravděpodobné, že slangové výrazy tunit, vytunit a vytuněný pocházejí od anglického slovesa (to) tune.

Není nezajímavé, že tyto anglicismy se u nás specializovaly na „tunění“ automobilových motorů a dalších komponentů aut a potažmo aut vůbec, zatímco rádia, televize a podobné divajsy (čti: zařízení) se stále jen obyčejně česky ladí, vylaďují a dolaďují.

Přejděme nyní k serióznímu tónu. Zmíněná slova nejsou uvedena nejen v žádném z našich obecných výkladových jazykových slovníků, ale ani v jednom z obou slovníků neologismů a nejsou zaznamenána ani v žádném jiném z lingvistických zdrojů slovní zásoby, jež mají lingvisté k dispozici. Adjektivum vytuněný je ovšem zaznamenáno v novém Slovníku nespisovné češtiny (vyd. Maxdorm, 2006); jeho význam se tu vykládá takto: „(auto) s provedeným tuningem“. Tento výklad významu daného adjektiva vyvolává ovšem sám o sobě dojem, že toto slovo je slovo standardní odborné slovní zásoby. Zkušeného lingvistu proto patrně nemálo překvapí, jakými větami se ve zmíněném slovníku dokládá úzus adjektiva, znamenajícího „(auto) s provedeným tuningem“, jestliže slovo tuning se v Akademickém slovníku cizích slov definuje jako „úprava vzhledu, interiéru, podvozku, výkonu motoru aj. sériově vyrobeného automobilu“ (Academia, 2005, s. 829): Viděls, co Miloš udělal s tím Warťasem? Fakt brutálně vytuněnej (stojatě F. Š.); Já vím, teď má vytuněnou škodárnu, ale mozek měl vytuněnej už dávno. Autorům Slovníku nespisovné češtiny lze sice dát za pravdu v tom, že například „brutálně vytuněnej warťas“ může být také pouze „auto s provedenou úpravou vzhledu, interiéru, podvozku a výkonu motoru“ nebo něčeho z toho; jenže ono se adjektivum vytuněný neužívá jen – jak ukazují četná jeho užití na internetu – jedině či převážně kvůli jeho věcnému významu; ono se užívá především kvůli jeho expresivitě, a to kvůli expresivitě substandardní. V kontextu spisovném by tohoto adjektiva patrně nikdo neužil. V případě potřeby lze použít výraz jiný, buď obecnější, jako např. vylepšený, upravený či metaforické vyšperkovaný a podobně, nebo [111]speciální, jaký je užit např. v následujícím kontextu: Velkému zájmu se v tuzemsku těší zejména úpravy nejprodávanějšího automobilu – Škody Felicia. Zatímco její nejlevnější varianta stojí 219 900 korun, cena za vyšperkovanou šestnáctistovku s tuningem podvozku i motoru a s maximem doplňků se může vyšplhat až k omračujícím 800 000 korun. (MFD, 1997).

Adjektiva vytuněný, jehož se užívá vzhledem k jeho velmi výrazné substandardní expresivitě především, ne-li výlučně v nespisovných obecněčeských tvarech (vytuněnej bourák, vytuněný fáro atd.), se však v expresivní substandardní mluvě (převážně mladých) lidí užívá i v obecnější platnosti. Jak ukazují či alespoň naznačují následující doklady z internetu, vytuněné (vytuněný) může být cokoli: hustě vytuněný fáro, vytuněný mobil; Pokud by vám sw vytuněný telefon nestačil, klidně se pusťte do hw úprav; Na týhle proti loňsku dost vytuněný trati se sešlo kolem desítky účastníků i z Mostu a celej závod proběhnul v duchu pohodový nálady, pár pádů a překvapivých výsledků. Mé dceři nedávno sdělili jacísi mladíci, že má pěkně (či tak nějak) vytuněný kočárek. A tak sám jsem si pochválil svou nedávno zakoupenou sportovní bundu, jak je pěkně vytuněná. Ono to adjektivum koneckonců může mít i svůj specifický význam, který bychom u standardního jednoslovného spisovného adjektiva těžko hledali; např.: ‚vybavený různými (speciálními) funkčními doplňky, které se obvykle u standardního zboží daného druhu nevyskytují‘.

Nelze neočekávat, že k adjektivu vytuněný (vytuněnej) se nebudou užívat slova s ním slovotvorně spřízněná, např. potenciální základové kauzativum tunit: V zásadě se dají rozdělit do dvou skupin – na ty, co tuní, s citem a na tzv. stromečkáře, kteří ověší auto vším možným a jejich heslo je čím více, tím lépe.

Jakkoli se zatím zdá, že žádný z derivátů založených na kmeni -tun- (tunit, vytunit, tunění, vytuněný, vytunění atd.) nemá vzhledem k jejich silně substandardní expresivitě velkou šanci na proniknutí do češtiny spisovné, nelze vyloučit, že se tak jednou stane. Na této cestě pronikání nově se objevivšího a/nebo dosud substandardního výrazu do vyšších kulturních sfér komunikace se vždy sice vyskytují překážky v podobě zlostných výpadů „obránců jazyka“ proti němu, avšak tyto překážky jsou téměř vždy oním výrazem (rozuměj jeho uživateli, jichž vždy časem přibývá) úspěšně překonány. A to obvykle i navzdory tomu, že občas i většina lingvistů odborně shledá, že onen výraz by raději neměl být do našeho jazyka zaváděn.

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 2, pp. 110-111

Previous Josef Štěpán: Ty brďo!

Next Z dopisů jazykové poradně