Praktická příručka nejen pro studenty

Lucie Černá

[Reviews and reports]

(pdf)

A practical guide not only for students

Akademická příručka kolektivu slovenských autorů pod vedením Dušana Meška vychází již potřetí, tentokrát v českém, upraveném vydání. Editorem českého vydání je Marie Krčmová[1].

V úvodu musíme upozornit, že nejde o příručku čistě lingvistickou. Jak autoři sami uvádějí, jde o publikaci praktickou, pojednávající například o výstavbě textu, základech rétoriky, o různých formách prezentace, jako jsou přednáška, kazuistika, poster, abstrakt, obrazová prezentace, vědecký a odborný článek. Jedná se o příručku, která má v době nárůstu informací a rozvoje informačních technologií pomoci studentům středních a vysokých škol, akademickým pracovníkům i širší veřejnosti s problémy souvisejícími s různými druhy prezentace. Nalezneme zde i řadu cenných rad týkajících se psaní různých školních prací, dále diplomových, rigorózních, disertačních i habilitačních prací. Kromě toho autoři nabízejí i možné způsoby klasifikace všech těchto typů prací.

[47]Příručku, zahrnující 24 okruhů, bychom mohli rozdělit na dvě základní části. První, obsáhlejší, se věnuje tématům spojeným s prezentací žákovské, studentské či vědecké práce, ať už jde o formu písemnou, mluvenou či jinou. Druhá část přináší různé praktické rady týkající se cesty do zahraničí a etikety na akademické půdě.

Budeme se zde zabývat částí první. Pozornost si zaslouží hned první kapitola o zásadách výstavby textu napsaná Jánem Findrou. Autor text vymezuje (v rámci strukturalistické tradice) jako bilaterální celistvost, která má obsahovou a formální stránku (s. 25). Ústředním tématem této kapitoly je, vzhledem k cílům celé publikace, problematika odborného textu, jeho obsahově-tematické a jazykově-kompoziční výstavby. Po obecnějším úvodu do problematiky zásad výstavby textu věnovaném obsahovým, formálním a žánrovým modelovým strukturám textu následuje kapitola o textu odborném, jejíž přehledné zpracování ocení především studenti. Z hlediska obsahové výstavby je základní modelovou strukturou odborného textu výkladový slohový postup, který je podle autora nejnáročnějším a nejsložitějším textovým modelem. Mezi jeho vlastnosti patří explikativnost, kohéznost, sukcesivnost, gnómičnost a objektivnost, jež se navzájem ovlivňují. V rámci charakteristiky formální výstavby odborného textu jsou užitečně a systematicky zpracované prostředky jednotlivých rovin textu, od lexikálních a gramatických až k prostředkům kompozičním, které usnadňují hierarchizaci textu (jedná se o členicí jednotky, jako jsou odstavce, kapitoly a jejich návaznost – název, úvod, předmluva, závěr, dále pak anotace, resumé, soupis literatury atd.). Značná pozornost je věnována i nejčastějším problémům při výstavbě textu (s uvedením řady praktických ukázek).

Další stať napsala Emília Nemcová a týká se základů rétoriky. Autorka se věnuje otázce přípravy projevu a jeho následné prezentaci, přičemž má na mysli nejen to, aby byl obsahově úplný, ale i zajímavý a efektní, aby zaujal publikum. Zabývá se výběrem tématu, uspořádáním a rozvržením materiálu, dále pak výběrem výrazových prostředků. Jako základní principy efektivní komunikace uvádí princip postupnosti, přehlednosti a ekonomie. Oceňujeme, že autorka hovoří o počátku projevu v souvislosti se vstupem mluvčího do prostoru, dříve než začnou úvodní věty proslovu.

Kromě verbálních prostředků si E. Nemcová všímá také řeči těla, které se v posledních letech věnuje celá řada speciálních monografií (především jsou to příručky pro uchazeče o zaměstnání). Nehovoří pouze o gestice a mimice, ale zabývá se též ostatními aspekty řeči těla, jako jsou prosturika (držení těla), proxemika (vzdálenost účastníků komunikace), haptika (fyzický kontakt) a řada dalších. Předkládá i rady pro nezkušené a začínající řečníky, upozorňuje na časté zlozvyky. Na konci kapitoly uvádí též minislovník odborných výrazů užívaných v souvislosti s rétorikou.

Po těchto dvou úvodních obecnějších statích následuje řada charakteristik specifických druhů prezentací, jejichž autorem nebo spoluautorem je v převážné většině Dušan Meško. Nebudeme se zde věnovat všem, zmíníme pouze ty, které se zdají být záležitostí novější, související s rozvojem informačních technologií. (Vynecháme tedy tradiční útvary jako přednáška, vědecký a odborný článek.)

První z nich je abstrakt, charakterizovaný jako zkrácené a přesné vyjádření obsahu dokumentu bez hodnotícího stanoviska autora. K požadavkům kladeným na abstrakt patří mimo jiné srozumitelnost, komplexnost, stručnost (abstrakt by neměl mít více než 150 slov). V této subkapitole se [48]hovoří o strukturovaném a nestrukturovaném abstraktu, největší význam pro uživatele má však především odlišení tohoto útvaru od anotace, výtahu a souhrnu (resumé).

Poster jako další možnost prezentace je téma opravdu aktuální. Poster – plakát „je estetickou vizuální kombinací designu, barev a odkazu s cílem upoutat pozornost čtenáře“ (s. 78). Jakkoli se zdá, že je poster záležitostí posledních několika let, první sekce posterů byla zorganizována v USA v roce 1976 (s. 78). Velice oceňujeme praktičnost návodu na jeho tvorbu, protože zde nalézáme i doporučení grafického řešení a velikosti písma konkrétních částí posterů.

Ve sledované příručce samozřejmě nechybí ani kapitola věnující se promítané obrazové prezentaci, která se tradičně realizuje pomocí diapozitivů a průsvitek, s rozvojem informačních technologií se ale stále častěji objevuje, jak autor Dušan Meško uvádí, prezentace multimediální s použitím aplikace Microsoft PowerPoint. Rádi bychom dodali, že existují i jiné, například OpenOffice.org Impress.

Dalším relativně novým odvětvím, jemuž se posuzovaná příručka věnuje, je i publikování v elektronických časopisech. Velikou výhodou tohoto publikování mimo jiné je, že zveřejněné materiály jsou díky internetovému vyhledávání rychle dostupné a je s nimi možno pracovat s užitím hypertextových odkazů.

Především pro studenty různých typů škol je velice přínosná část s názvem Školní, závěrečné a kvalifikační práce, vědecký a odborný článek autorů D. Katuščáka, D. Meška, M. Bernadiče a K. Žiakové. Studenti zde získají řadu praktických informací týkajících se nejen jednotlivých požadavků na konkrétní typ práce, ale také rozvržení jednotlivých fází práce a jejich hrubého časového trvání, dále pak obecného rozsahu v počtu stran i znaků, přičemž autoři neopomíjejí zdůraznit, že se toto hledisko může lišit vzhledem k požadavkům jednotlivých univerzit, fakult a oborů.

S uvedenou problematikou úzce souvisí i kapitola Citování a seznam bibliografických údajů, kterou původně napsal Dušan Katuščák, ale která je výrazněji upravena podle českých norem Marií Krčmovou, hlavní redaktorkou českého vydání. Nalezneme zde i příklady citace elektronických materiálů a odkazů na ně.

Akademická příručka již v předmluvách k jednotlivým vydáním akcentuje svůj prvotní úkol, jímž je podat praktické informace v různých sférách akademického „života“. Z tohoto hlediska musíme ocenit především dobře a srozumitelně podané informace týkající se parametrů a norem kladených na jednotlivé způsoby prezentace odborného textu. Za přínosnou rovněž považujeme oblast hodnocení studentských prací a požadavků na ně kladených, a to jak z pozice autora, tak z pozice vedoucího práce. Již méně kompaktní nám vzhledem k cílům Akademické příručky připadá zpracování témat Základy akademické etiky a etikety či Pracovní pohovor. Poslední oddíl s názvem Rady na cestu do zahraničí za prací, studiem, poznáváním, na odborná setkání podle našeho názoru poněkud snižuje hodnotu příručky. Co se týče hierarchizace obsahu (jednotlivých témat) Akademické příručky, ocenili bychom přehlednější a propracovanější strukturaci.

Přes některé připomínky je možné publikaci, v níž jazyk a jazykověda představují jen menší část tematiky, čtenářům doporučit, protože na jednom místě poskytuje v komplexnosti informace, které se mnohdy jen obtížně získávají.

---

[1] MEŠKO, D. – KATUŠČÁK, D. – FINDRA, J. (a kol.); KRČMOVÁ, M. (ed. českého vydání), Akademická příručka. Martin : Vydavateľstvo Osveta, 2006.

Naše řeč, volume 91 (2008), issue 1, pp. 46-48

Previous Šárka Tůmová: Čechoamerická periodika 19. století

Next Robert Adam, Milan Harvalík, Ondřej Koupil, Václav Petrbok: Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2006/2007