Piraňa

Anna Černá

[Short articles]

(pdf)

-

Této velmi dravé sladkovodní rybě z čeledi trnobřichých žijící v tropických oblastech Jižní Ameriky není z jazykového hlediska pozornost věnována poprvé. Psal o ní již před dvaceti lety D. Šlosar v Jazyčníku[1]. Připomíná, že původně se v češtině psalo piranha, stejně jako v portugalštině, odkud byl název převzat, a že starší výslovnost a skloňování vycházely z grafiky slova — 2. pád byl piranhy, 3. p. piranze; současná grafická podoba piraňa odpovídá výslovnosti. Stejnou informaci přináší již SSJČ[2], v Příručním slovníku jazyka českého[3], ale ani ve starších všeobecných encyklopediích[4] však název zachycen není. Šlosar uvedl i způsob, jak výraz piraňa skloňovat: „Taková slova se skloňují jako žena, jen místo koncovky -y se píše -i.“ Přiřazení ke vzoru „žena“ naznačuje i 2. pád jednotného čísla pirani uvedený v příručkách[5].

Pevné povědomí o tom, že ženská jména zakončená na -a patří ke vzoru „žena“ je dáno jejich četností. Akademická Mluvnice češtiny[6] udává, že takovýchto feminin označujících osoby ženského pohlaví, živočichy, rostliny, neživé věci i abstraktní pojmy je v SSJČ na 18 000. Nejčetnější jsou jména, jejichž tvarotvorný základ je zakončen na souhlásku tvrdou, popř. obojetnou. Jména s měkkou souhláskou tvoří jen nepočetnou okrajovou skupinu. Mluvnice[7] ji dělí na dva typy: jeden se zakončením -ja (typ sója), druhý tvoří slova zakončená na -ca, -ča, -da, -ňa, -ša (typ gejša, resp. Máňa); k němu tedy patří i piraňa. Podle PMČ se obecná a křestní jména druhého uvedeného typu od vzoru „žena“ odlišují jen pravopisem (káči, skici, gejši), ostatní koncovky jsou shodné se vzorem žena“.[8] MČ 2[9] a dokonce už i ČM[10] však u stejné skupiny nečetných apelativ cizího původu připouští ve 3. a 6. p. jedn. čísla dubletní tvary.

Mohli bychom tedy konstatovat, že piraňa se skloňuje stejně jako gejša (Máňa), tzn. že má ve všech pádech jednotného a množného čísla tvary podle vzoru „žena“ a ve 3. a 6. pádě jedn. čísla navíc i tvary podle „růže“: piraně i pirani.

Jazyková praxe však není zdaleka tak jednoznačná. Měkké skloňování proniká i do dalších pádů, především pak do všech pádů množného čísla a rovněž do 2. a 7. p. jednotného čísla. Podívejme se na příklady mapující užití tvarů v jednotlivých pádech (které by měly odpovídat podvzoru gejša) z ČNK[11] a internetu.

[166]Jednotné číslo: 2. p. příbuzná pirani; lebka pirani × odchyt piraně; koupím mláďata piraně; 7. p. pálenka s piraňou; kousnutí piraňou × poraďte s piraní; peněženka s piraní.

Množné číslo: 1. p. vrhnou se na ni ostatní pirani; pirani ucítí maso × zdejší piraně jsou velké; filmařům nestačí obyčejné piraně; 2. p. krmení piraň; poblíž piraň × hejno piraní; některé druhy piraní; 3. p. z druhů příbuzných piraňám; zkusil dát piraňám × piraním chutnají; udělat pomyšlení hladovým piraním; 4. p. krmivem pro pirani je rybí maso; chová-li pirani × prodám piraně; přímo mezi piraně; 6. p. dokument o piraňách; mluvit o piraňách × diskuse o piraních; knížka o piraních; 7. p. mezi piraňami; do zátoky s piraňami × jak jsem si zaplaval s piraněmi; akvaterárium s piraněmi.

Lze nějak vysvětlit, proč tolik pisatelů volí skloňování podle vzoru „růže“, když se příručky shodují v tom, že podstatné jméno piraňa patří ke vzoru „žena“?

Z nepočetné skupiny jmen, která mají před koncovkou -a měkkou souhlásku, jsou vedle gejši nejfrekventovanější podstatná jména sója a papája, která dle mluvnic mají podle vzoru „žena“ již jen 1., 4. a 7. p. jednotného čísla[12], jinak se skloňují podle měkkého vzoru „růže“. Lze předpokládat, že povědomí o skloňování množného čísla podvzoru sója[13] vede k tomu, že i u podstatného jména piraňa se vedle pravidelného skloňování podle gejša, resp. „žena“ tak silně uplatňuje i měkké skloňování. Jazyková praxe ukazuje, že rozdíly ve skloňování gejši a sóje, o nichž mluví mluvnice, v jednotném čísle mizí: PČP mají u podstatného jména sója ve 2. pádě jedn. čísla dubletní tvar sóje i sóji, v úzu jsou časté dubletní tvary i ve 3. a 6. p. jedn. čísla (tedy stejně jako u typu gejša). Na jedné straně je tedy silné povědomí o příslušnosti slov s koncovkou -a ke vzoru „žena“, na druhé straně vede měkká souhláska -ň- na konci tvarotvorného základu uživatele k příklonu k měkkému vzoru. Vzhledem k množství dokladů není důvod měkké skloňování odmítat[14], piraňa může mít ve všech pádech jednotného i množného čísla tvary podle vzoru „žena“ a s výjimkou 1., 4. a 5. pádu jedn. čísla rovněž dubletní tvary podle „růže“. Je však bohužel obtížné podpořit toto doporučení dalšími doklady skloňování jmen na -ňa. Je to proto, že tato jména — podle mluvnic např. bárišňa/báryšňa, dueňa, doňa, ňaňa, vikuňa, patří sem i tarhoňa[15] — jsou velice málo frekventovaná, jak v ČNK[16], tak na internetu jsou některé pády doloženy jen minimálním množstvím příkladů, popř. nejsou doloženy vůbec.[17]

---

[1] D. Šlosar, Jazyčník, Horizont, Praha 1985, s. 49—50.

[2] Slovník spisovného jazyka českého (dále SSJČ), Nakl. ČSAV, Praha 1960—1971: piraňa, -ni (dř. ps. piranha, -y) z portugalštiny, tam z indiánských jazyků.

[3] Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství, Praha 1935—1957.

[4] Ottův slovník naučný, J. Otto v Praze, 1888—1909; Naučný slovník zemědělský, Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1966—1989; Příruční slovník naučný, ČAV, Praha 1962—1967.

[5] Pravidla českého pravopisu (dále PČP), Fortuna, Praha 1999; Akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 1994; Nový akademický slovník cizích slov, Academia, Praha 2005.

[6] Mluvnice češtiny 2 (dále MČ 2), Academia, Praha 1986, s. 326.

[7] MČ 2; Příruční mluvnice češtiny (dále PMČ), NLN, Praha 1995; B. Havránek, A. Jedlička Česká mluvnice (dále ČM), SPN, Praha 1981.

[8] PMČ, § 414, s. 257.

[9] MČ, 2§ 1.1.4.1.3.1.1, s. 326.

[10] ČM, §78, s. 151.

[11] Český národní korpus nabízí v databázích syn2000 a syn2005 pouze 72 dokladů, mnohé z jednoho zdroje; některé pády nejsou zastoupeny vůbec, není proto možné podložit doporučení přesvědčivou statistikou. Materiál na internetu je podstatně bohatší a nabízí i doklady nekorigovaných textů, které věrněji odrážejí uživatelský úzus.

[12] Podle školní verze platných PČP je ve 2. p. j. č. dubletní tvar sóje/sóji, papáje/papáji.

[13] Přestože se, vzhledem k tomu, že jde o látkové jméno, množné číslo v podstatě neužívá.

[14] Viz i poznámka a příklady J. Šimandla v příspěvku Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část), NŘ 83, 2000, s. 184, bod 21d): „Dostupné slovníky signalizují uvedením Gsg pirani jen vz. „žena“, resp. typ „Máňa“. MČ 2 uvádí pro tento typ tvary DLsg -i, které předznamenávají přechod ke vz. „růže“.

[15] Slovo tarhoňa mluvnice neuvádějí, ale např. NASCS ano. Je to těstovina ve formě malých zrn nebo kuliček užívaná jako zavářka do polévek nebo jako příloha (těstovinová rýže). Původ slova je v maďarštině (tarhonya), pojmenování tarhoňa se běžně užívá na Slovensku, ale i v Česku (viz internet: podáváme s tarhoňou nebo rýží; přidáme hrst tarhoni; bažantí rizoto z tarhoně).

[16] Pomineme-li piraňu, nejfrekventovanější je lama vikuňa. V obou databázích ČNK syn2000 a syn2005 najdeme celkem 111 dokladů z pouhých třinácti zdrojů, z toho 25× je slovo užito v 1. pádě. I zde jsou doklady měkkého skloňování: vikuně se dávají na útěk; stavy vikuní stoupají; všem čtvernožcům, vikuním, lamám říkal oně; Inkové drželi vikuně v zajetí.

[17] Příspěvek vznikl s podporou projektu IET200610406 Jazyková poradna na internetu.

Naše řeč, volume 90 (2007), issue 3, pp. 165-166

Previous Alena M. Černá: Zpráva o internetové aplikaci Vokabulář webový

Next Richard Straberger: Z dopisů jazykové poradně