Nová kniha o internacionalizaci v polské slovotvorbě

Ivana Bozděchová

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Renomovaná lingvistka, profesorka polonistiky na varšavské univerzitě Krystyna Waszakowa vydala po dvou svých předchozích knihách z oblasti slovotvorby (Rzeczowniki z formantami paradygmatycznymi, 1993 a 1996, Rzeczowniki sufiksalne obce, 1994) novou monografii, zaměřenou tentokrát na procesy internacionalizace v současné polské slovotvorbě: Przejawy internacjonalizacji w slowotwórstwie współczesnej polszczyzny (Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, Varšava 2005, 265 s.). Nárys problematiky autorka představila na mezinárodní konferenci Internacionalizmy v nové slovní zásobě, která se konala v Praze 16.—18. 6. 2003, a publikovala jej ve sborníku z této konference.[1] Recenzovaná práce je významným příspěvkem do polské slovotvorné teorie. Autorka jednak navazuje na tradice sémanticko-strukturální (synchronní) slovotvorby (M. Dokulil, E. A. Ziemska, E. S. Kubrjakowa, I. S. Uluchanow, J. Puzynina aj.), jednak naznačuje nový způsob interpretace aktuálních jazykových jevů a procesů, a otevírá tak rozsáhlé badatelské obzory zahrnující kulturní, politické a společenské aspekty a souvislosti.

Kniha obsahuje úvod, devět kapitol, závěr, soupis bibliografie, index neologismů a resumé ve čtyřech jazycích. První kapitola (Slovo ve stále se měnícím světe) načrtává hlavní témata knihy, zahrnující vliv reality na jazykové změny a její oblasti podmiňující tvorbu neologismů, způsoby adaptace cizích slov v polštině a sémantické změny v domácí slovní zásobě, ke kterým dochází pod vlivem cizích slov. Druhá kapitola (Pojem a rozsah internacionalizace) se zaměřuje na internacionalizační procesy v polštině, na chápání termínu internacionalizace u různých autorů, na vztah mezi internacionalizačními jednotkami a výpůjčkami. Autorka ukazuje, že termíny internacionalismus a internacionalizace jsou v podstatě neslučitelné — druhý termín je na rozdíl od prvního třeba chápat především jako jazykovou tendenci. Třetí kapitola (Předmět výzkumu, principy sběru materiálu) se zabývá procesy internacionalizace podrobněji. Výzkum vychází z materiálu o rozsahu cca 5000 neologismů, jejichž zdroje se v této kapitole identifikují. Neologismy se hodnotí [98]z hlediska „novosti výrazu“: jsou to jednoduché nominální deriváty s cizími sufixy a složeniny obsahující cizí segmenty. Představují 70 % všech neologismů z Indexu polských neologismů z let 1985—2004. Ve čtvrté kapitole (Status cizích slovotvorných jednotek) autorka na základě obecně přijaté terminologie navrhuje definici sufixů, prefixů, formálních struktur složenin a motivace (v případě složenin hraje důležitou roli závislost a nezávislost součástí odvozovacích prostředků, jejich podoba — úplná nebo narušená). Pátá kapitola (Produktivní cizí slovotvorné jednotky) rozebírá všechny produktivní cizí morfémy (afixy a části složenin), jejich význam a typy derivátů, v nichž se vyskytují. Šestá kapitola (Slovotvorně-sémantické vlastnosti sebraných neologismů) poskytuje podrobný slovotvorně-sémantický popis neologismů (z této práce), tj. jednoduché prefixální a sufixální deriváty a různé typy složenin. Podle statistických údajů 65 % jmenných neologismů představují složeniny. Třídy derivátů s cizími sufixy a částmi složenin jsou klasifikovány podle stupně produktivity měřené počtem nových formací téhož slovotvorného typu. Sedmá kapitola (Bohatost a rozmanitost procesů internacionalizace v moderní polštině) rozebírá jevy, které podle autorčina názoru odrážejí tendenci k internacionalizaci. Ukazuje se, že ve velké míře jsou nové výpůjčky „roubovány“ na polský slovotvorný systém, některé z nich získávají slovotvornou motivaci, zatímco cizí segmenty získávají status afixu nebo části složeniny. Členy složenin se aktivně podílejí na vytváření polských slovotvorných modelů (s domácími i cizími prvky), pod vlivem nových výpůjček vznikají další významy v nově „transplantovaných“ formách, stále dominantnější jsou nové složeniny a rozšiřuje se také rozsah hybridních lexikálních jednotek.[2] Název osmé kapitoly (Role slovotvorné internacionalizace při uspokojování jazykových potřeb polských mluvčích) shrnuje její obsah. Devátá kapitola (Tendence k internacionalizaci jako všeslovanský jev) hodnotí současnou tendenci k internacionalizaci v moderních evropských jazycích (včetně slovanských) a spojuje se s procesy „jazykové globalizace“. Na základě údajů ze slovníků neologismů a odborných prací o nových slovotvorných procesech v češtině[3], slovenštině, ruštině a bulharštině se autorka soustřeďuje na podobnosti tendence k internacionalizaci slovní zásoby ve slovanských jazycích (především na využívané slovotvorné prostředky).

Monografie K. Waszakowé je poučná nejen pro odborníky, ale svou přitažlivou formou zpracování problematiky tvoření slov, neologismů, různorodých výrazů odrážejících projevy obecných [99]globalizačních tendencí ve slovanských jazycích může být také inspirací pro zájemce o jazyk, pro studenty i učitele. Text vyniká jak obsahem, tak formulační výstižností a grafickou přehledností a názorností (výklady jsou doprovázeny řadou přehledových tabulek, grafů apod.). Praktický a užitečný je abecední index neologismů na konci knihy, ve kterém jsou vyznačeny varianty neologismů a neosémantismy.

---

[1] A. Rangelová — Z. Tichá (ed.), Internacionalizmy v nové slovní zásobě. Sborník příspěvků z konference Praha, 16.—18. června 2003, Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha 2003, s. 74—83.

[2] Obdobně srov. v češtině produktivní typy složenin se členy (příp. odvozená slova s afixoidy) jako např.: -terapie (psychoterapie, muzikoterapie, vitaminoterapie, zooterapie), -holik (čokoholik, shopholik, židoholik), -téka (fototéka, pinakotéka, vinotéka, rockotéka), euro- (euroobčan, eurohistorie, eurozasnoubení, eurovůz), techno- (technoscéna, technodiskotéka, technogenerace, technoklub) atd. nebo apelativně-propriální víceslovné názvy s neohebnými podstatnými jmény ve funkci (shodného) přívlastku (užívané zejména v oblasti obchodu, reklamy apod.), jako City centrum, Zlínfest, solar studio, Sconto nábytek, Asco nábytek atd. Mnohá z těchto jmen se tvoří téměř paradigmaticky. Blíže o tom např. P. Mitter, Složená hybridní substantiva s prvním komponentem cizího původu v současné češtině, Acta Universitatis Purkynianae 95, Ústí nad Labem 2003; kol. autorů pod vedením O. Martincové, Neologizmy v dnešní češtině, Ústav pro jazyk český AV ČR, Praha 2005.

[3] Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1, 2, Academia, Praha 1998 a 2004; N. Savický — R. Šišková — E. Šlaufová, Rusko-český a česko-ruský slovník neologizmů, Academia, Praha 1999; Z. Sochová — B. Poštolková, Co v slovnících nenajdete. Novinky v současné slovní zásobě, Nakladatelství Portál, Praha 1994; Encyklopedický slovník češtiny, Nakladatelství Lidové noviny, Brno 2002.

Naše řeč, volume 90 (2007), issue 2, pp. 97-99

Previous Stanislava Kloferová ml.: Dvě práce srovnávající českou a polskou slovní zásobu aneb Jak vytáhnout bohemistu/polonistu z bláta / Jak wyciągnąć bohemistę/polonistę z bagna

Next František Štícha: Vágnost jazyka