Kruh přátel českého jazyka v akademickém roce 2004/2005

Robert Adam, Ondřej Koupil

[Reviews and reports]

(pdf)

-

Kruh přátel českého jazyka uspořádal i v loňském akademickém roce na půdě pražské filozofické fakulty řadu přednáškových setkání, rozdělenou na podzimní a jarní část. Podzimní běh otevřel 13. 10. 2004 Pavel Jančák (Praha). Ve své přednášce Rysy severovýchodočeských nářečí v mluvě ukrajinských Čechů od Černobylu představil publiku nejen jednotlivé prvky mluvy českých reemigrantů z Ukrajiny včetně archaických dialektismů, nýbrž i vpravdě detektivní ― a ve světové jazykovědě unikátní ― práci, kterou se svou ženou Janou vykonal při jazykovězeměpisné lokalizaci území, ze kterého předkové těchto Čechů kdysi na Ukrajinu odešli. 20. 10. připomněl Pavel Mareš (Praha) v přednášce Dva nové poznatky ke Starým pamětem kutnohorským Jana Kořínka a Josefa Devotyho významné dílo české slovesnosti 17. století, oslavující hornické město Kutnou Horu; Kořínkův spis byl předmětem zájmu východočeského editora Devotyho ještě v 19. století. Patří k dobrým tradicím Kruhu vzpomínat na osobnosti, které s dějinami a užíváním češtiny úzce souvisejí. 27. 10. proto přijela Zdenka Tomášková (Kostelec na Hané) a podělila se o osobní vzpomínky na básníka Petra Bezruče (Ortel samoty ― co nebylo v knize vzpomínek). Další dvě přednášky otevřely okénko do méně známých lingvistických disciplín. 3. 11. v přednášce Václavy Musilové (Praha) Jazykové expertizy ― kriminalistické určování autorství psaných textů to byla témata i metody lingvistiky forenzní; v tomto odvětví u nás neexistuje vysokoškolská výuka a prakticky ani odborná literatura, avšak přednášející v současné době uveřejňuje seriál článků na toto téma v časopise Čeština doma a ve světě. V přednášce Jany Decarli Valdrové (České Budějovice) Rovnost pohlaví čili žena a muž v jazyce jsme byli 10. 11. seznámeni se základy lingvistiky genderové (ta odhaluje v řeči prvky sociálně „ženské“ a „mužské“) a feministické (ta se vyrovnává s genderovými aspekty v jazyce mj. i hledáním neutrálních, a tedy korektních prostředků). K jazyku a jeho fungování patří také grafická prezentace textů. Roman Lang (Praha) zdůraznil 24. 11. v přednášce Znaménka a značky v textu fakt, že kromě pravidel pravopisných existují i typografické konvence, které je dobré dodržovat; v době, kdy na osobních počítačích vytvářejí texty určené bez další úpravy veřejnosti typograficky neškolení autoři a autorky, je osvěta v této věci velmi žádoucí. Jana Hoffmannová a Olga Müllerová (obě Praha) v přednášce Jazyk současných novinových interview 1. 12. ukázaly, jak v tomto žánru roste neformálnost a jak proniká do jeho (psaného!) jazyka; dotazovaný, a dokonce i tazatel dnes nezřídka patří mezi „nespisovný lidi, s kerejma to jinak nejde“. Poslední předvánoční přednášky se ujal Jan Linka (Lázně Toušeň); pod název Hájkovy Čechy ukryl poutavé vystoupení pojednávající o tom, jak kronikář 16. století, jehož dílo připravuje k vydání, pracoval v ideové rovině Kronyky s prostorem země, kterou oslavoval, a jak významné místo hrají v tomto důležitém textu místní jména.

Nový, jarní běh přednášek zahájil Josef Šimandl (Praha) 2. 3. 2005 přednáškou o nových slovech v češtině, vycházející mimo jiné z 2. dílu slovníku neologismů (O. Martincová aj. Nová slova v češtině 2: slovník neologizmů, Academia, Praha 2004); aktuální téma přilákalo množství přátel a přítelkyň češtiny. 9. 3. se Kruh sešel netradičně už v 17.30. Nejprve editor Václav Petrbok a redaktorka Zdeňka Nováková představili knihu Jazykověda ― věc veřejná (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005), sestavenou z publicistických projevů dlouholetého předsedy Kruhu Alexandra Sticha. V následující přednášce Otázky ve výuce (nejen) češtiny se přednášející Ondřej [48]Hausenblas (Praha) soustředil na vyjasňování toho, co to je a co dělá dobrá otázka ― a do hledání dobrých odpovědí přitom zapojil svými otázkami i publikum. 16. 3. jsme se nechali unášet na vlnách kognitivní lingvistiky: O vodě v češtině jako o zdrojové oblasti metafor a konceptualizací hovořila Iva Nebeská (Praha). K počátkům češtiny jako jazyka odborného zavedla Kruh ve své přednášce 23. 3. Alena M. Černá (Praha), představující slovem i světelnými obrazy (jak je u pracovnic a pracovníků „Staročeského slovníku“ při přednáškách chvalitebným zvykem) staročeský spis zvaný Hvězdářství krále Jana; přednášející (spolu s A. a P. Hadravovými a M. Stlukou) tento muzejní rukopis z 15. století knižně vydala (Hvězdářství krále Jana, Ústav pro jazyk český AV ČR; Výzkumné centrum pro dějiny vědy AV ČR a UK; Astronomický ústav AV ČR, Praha 2004). Z největší dálky přijel letos Tilman Berger (Tubinky). V přednášce Překladatelská dílna Josefa Ceregettiho v Chrudimi podal 30. 3. obrázek češtiny v málo probádaném 18. století, kterým se dlouhodobě zabývá; text, o němž v kruhu přednášel, profesor Berger zároveň vydal (Historia Chrudimská, v níž se vypisuje počátek města Chrudimě, jakož také zkáza a zase poznovu vystavení, a všelikých věcí v něm zběhlých, z rozličných starých historických kněh shledaná a v jeden pořádek uvedená a sepsaná ode mne Josefa Ceregettiho vlastence a souseda tohoto královského, věnnýho a krajského města Chrudimě, Regionální muzeum v Chrudimi, Chrudim 2005). 6. 4. oslavil Kruh ― jak jinak než přednáškou ― 200. výročí narození dánského pohádkáře H. Ch. Andersena. O českých překladech světového autora zasvěceně (a v přítomnosti velvyslance Dánského království) promluvil František Frohlich (Praha), sám andersenovský překladatel. Naděžda Kvítková (Praha) v přednášce Jazyk současných kázání (13. 4.) představila kázání jako žánr sice mluvený, ale oficiální a předem promyšlený, jako žánr, který prošel v posledních desetiletích výrazným procesem zcivilnění, ale stále si zachoval zřetelné spisovné pozadí. Pravidelný a oblíbený toponomastický večer připravila 20. 4. Jitka Malenínská (Praha); v přednášce Zaniklá apelativa v toponymii Čech přistupovala k některým obtížně vyložitelným místním jménům jako k jazykovým zkamenělinám a pečlivou komparací v jejich jádře odhalovala dávná obecná pojmenování popisující přírodní poměry toho kterého místa. Marie Krčmová (Brno) přijela 27. 4. přednášet a diskutovat s přítomnými na téma Jazyková situace na Moravě; obecenstvo projevilo jako obvykle o podobná témata živý zájem ― bylo vidět, že středem kruhu, jeho osou, je stále aktuální jazyková situace, byť nazíraná v historické perspektivě, literární stylizaci nebo v detailu celého systému. 4. 5. se Hana Sobalíková (Praha) v přednášce Bohatství českých cisiojánů zabývala vývojem těchto středověkých veršovaných kalendářů od mnemotechničnosti k literárnosti. Hravost našich předků se projevovala mj. i tím, že během 14. století ustoupila hagiografická přesnost slovní hříčce a jména světců se v kalendáři objevila v hypokoristických podobách. Jaromír Slomek (Praha) zastupoval mezi přednášejícími tohoto běhu sbor literárních badatelů: na základě širokého materiálu se snažil vysledovat spojnice mezi T. G. Masarykem a O. Březinou (TGM a Otokar Březina, 11. 5.): nenašel jich mnoho, ale mohl aspoň jasně ukázat, že souvěcí velikáni, které zjednodušeně počítáme k jedné „epoše“, se v reálném životě mohli prakticky míjet.

Cílem obou běhů přednášek Kruhu přátel českého jazyka však samozřejmě nebylo míjení, nýbrž setkávání, a to nad tématy co možná nejpestřejšími a nedodržujícími žádné předpřipravené metodologické nebo tematické direktivy. Takto by se měl Kruh otáčet i dál ― k účasti na jeho přednáškách jsou zváni všichni (http://ucjtk.ff.cuni.cz/kruh/KPCJ.htm nebo http://www.souvislosti.cz/kpcj).

Naše řeč, volume 89 (2006), issue 1, pp. 47-48

Previous Ludmila Uhlířová: Sofijská univerzitní mluvnice češtiny

Next Petr Nejedlý: Rozloučení se dvěma historiky jazyka