Výtoč

Ludmila Uhlířová

[Short articles]

(pdf)

-

Substantiva obecná končící v nominativu na -č nejsou v češtině nikterak vzácná. Patří do rozmanitých slovotvorných i významových skupin a mluvnickým rodem jsou některá z nich maskulina (chomáč, potáč ‘napředená příze navinutá na vřetenu‘, oráč, terč, mlíč, skeč aj.), jiná feminina (rozteč, výseč, louč, přívlač ‘vláčecí udice‘, moč, leč/léč aj.) a řidčeji mohou i kolísat (smeč, vrkoč). Sama koncová souhláska o příslušnosti k mluvnickému rodu nic nevypovídá, a pokud slovo neznáme z vlastního úzu, musíme informaci o rodu vyhledat ve slovníku. Problém může nastat, má-li takové slovo několik významů, ale ve slovníku najdeme pouze některý (či některé) z nich, a liší-li se navíc slovníkový údaj o mluvnickém rodu od toho, který je doložen v další, speciální literatuře, popř. v úzu u dalších významů daného slova ve slovníku neuvedených. Tak je tomu u substantiva výtoč. Jestliže je jazykové poradně položen lakonicky formulovaný dotaz „Jakého rodu je podstatné jméno výtoč?“, dostane se tazateli odpovědi právě na základě informace uvedené v běžných výkladových slovnících, totiž v Slovníku spisovného jazyka českého[1] (dále SSJČ) a v Příručním slovníku jazyka českého[2] (dále PS): výtoč je rodu mužského. Pokusíme se ukázat, proč je taková odpověď zavádějící.

SSJČ vykládá výtoč jako substantivum mužského rodu, s významem ‘výčep‘ = čepování, točení, nalévání zpravidla lihových nápojů, a to jako slovo nářeční. Tento výklad je opakováním staršího výkladu z PS; opakuje se (ve zkráceném znění) i jediný doklad, a to z díla Terézy Novákové: Objevilo se při cestě slušné rozložité stavení s tabulkou „Výtoč piva a kořalky“. Nominativní tvar však není pro přináležitost slova výtoč k mužskému rodu průkazný.

PS uvádí navíc ještě druhý nářeční význam, totiž ‘zařízení na předku vozu k zatáčení na strany‘ (tato charakteristika je však nepřesná – ve skutečnosti nejde o „zařízení“, nýbrž o výztuž hlavy kola, viz dále), rovněž jako substantivum mužského rodu, s hláskovou variantou vejtoč, ale opět s jediným dokladem, z něhož rod zase nepoznáme: Dědeček přinesl „kolomaznici“, podstavili „rameno“ dřevěným „housetem“ a pozorně mazali nápravy i „vejtoč“ (autor: Josef Jahoda).

Slovník spisovné češtiny[3] (dále SSČ) heslo výtoč neuvádí.

Žádný ze slovníků nezmiňuje další význam slova výtoč, totiž ‘množství vytočeného piva / nápoje / benzinu‘, možná proto, že je to význam specifický, mající uplatnění pouze v určitém úzkém komunikačním okruhu. Je to však význam zřetelně odvozený z prvního z výše zmíněných významů a nadto je to význam v dnešní češtině frekventovaný. Doklady najdeme jak v Českém národním korpusu,[4] tak pomocí internetových vyhledávačů. Pro odpověď na poradenský dotaz o mluvnickém rodu je podstatné, že ve všech nalezených dokladech, v nichž je možno podle pádového tvaru jednoznačně rod určit, jde výlučně o femininum s pravidel[166]ným skloňováním podle vzoru „píseň“. Například: nejvyšší výtoč byla v provozovnách nejnižší cenové skupiny; v rámci celé ČR byla průměrná výtoč asi 30 hl za jeden měsíc; vysoká výtoč bez problémů s kavitací; průměrnou výtoč si může kdokoliv zjistit; při malé výtoči a nízké teplotě; zvýšit celkovou výtoč; největší letošní výtoč, kterou jsme ihned začali plnit; obecně se vychází zejména z počtu židlí a stolů a z předpokládané výtoče; v provozech s nižší výtočí piva; grafické přehledy výtočí pohonných hmot; čerpací stanice s výtočí minimálně 300 tisíc litrů měsíčně. Doklady jsou z psaných textů důsledně spisovných, z žánrů věcně informativních, v nichž se neobjevují slangismy, profesionalismy a ovšem ani dialektismy. Význam slova v nalezených kontextech je natolik pravidelný a jednoznačný, že dovoluje řadit slovo výtoč do spisovné technické slovní zásoby. Výrazem, s nímž by eventuálně mohl tvořit významovou (nikoli ovšem slovotvornou) skupinu, by mohla být rozteč, rovněž femininum; obě slova obsahují významový rys „měření“, avšak s tím rozdílem, že u výtoče se měří množství vytočené tekutiny, zatímco u rozteče se měří rozměr (krajní body), nejčastěji na přímce nebo na kružnici (rozteč závitů, zubů, šroubů). Heslo rozteč přitom uvádí jak SSJČ, tak i jednosvazkový SSČ.

Je třeba dodat, že v současné češtině se nepodařilo nalézt žádný doklad slova výtoč ve významu „výčep“, citovaném výše podle SSJČ. Zajímavý, byť ojedinělý je však doklad výtoče ve významu přeneseném, Choceradská výtoč, jako název vystoupení hudební skupiny; opět jde o femininum.

Na základě dosavadních informací ze slovníků a z dokladů ze současného úzu by se mohlo zdát, že slovo výtoč má ve svém základním tvaru, v nominativu singuláru, sice jen jedinou podobu, ale má několik významů, které se liší mluvnickým rodem. Takové případy jsou v češtině vzácné. Obvyklejší je, že spolu s rodovým odlišením významů jde ruku v ruce také rozdílnost formy, srov. brambor – jako botanický termín jen maskulinum, ale brambor i brambora jako běžná potravina a surovina, prostor – ve významu ‘neohraničené, nevymezené místo‘ jen maskulinum, ale prostor i prostora jako místo vymezené, ohraničené.

Neobvyklá funkce kategorie mluvnického rodu jako nositele distinktivního příznaku významu u slova výtoč bude však zpochybněna, nahlédneme-li do Českého jazykového atlasu,[5] kde je podrobně zmapováno slovo výtoč jako nářeční pojmenování pro ‘železnou výztuž ve vnitřku hlavy u kola venkovského vozu‘. Vyskytuje se ve východních Čechách, tedy právě v té části Česka, kam situovali své venkovské prózy jak Teréza Nováková, tak Josef Jahoda, z jejichž děl pocházejí výše citované doklady. V obou východočeských oblastech zmapovaných v atlasu, na Náchodsku a odděleně na Ledečsku, je výtoč doloženo jako femininum. Vzhledem k tomu, že samo zakončení na -č je pro zařazení substantiva v našich dialektech málo jednoznačné, stojí za pozornost, že rozsáhlé oblasti v sousedství formy výtoč mají slovotvornou variantu výtočka. Slovo se tak jasně přiřadilo k produktivnímu morfologickému typu. Obdobný případ představuje též výraz zděř, femininum → zděřka. Přijmeme-li údaje z Českého jazykového atlasu jako spolehlivější než ony dva ve zmíněných slovnících, pak je zdánlivá zvláštnost slova výtoč objasněna: Je zřejmé, že ve všech svých významech má týž mluvnický rod, a to rod ženský.

---

[1] Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1971.

[2] Příruční slovník jazyka českého, Státní nakladatelství / Státní pedagogické nakladatelství Praha 1935–1957.

[3] Slovník spisovné češtiny, Academia, Praha 2000.

[4] Český národní korpus: http://ucnk.ff.cuni.cz.

[5] Český jazykový atlas 3, Academia, Praha 1999, s. 336.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 3, pp. 165-166

Previous Eva Havlová: Jubileum Žofie Šarapatkové

Next Karel Komárek: Maria/Marie