Příručka o náboženských výrazech

Jaroslav Hubáček

[Reviews and reports]

(pdf)

-

K novým praktickým jazykovým příručkám se řadí publikace Jak zacházet s náboženskými výrazy s podtitulem Pravopis, výslovnost, tvary, význam autorského kolektivu J. Šimandl, O. Mádr, J. Bartoň, J. Hlavsová (vyd. Academia, 2004, 116 stran) vydaná se záměrem posloužit těm, kteří se zabývají tvorbou textů s náboženskou tematikou všeho druhu. Její podstatnou částí je přehledný Heslář, čítající 1738 položek – hesel, jež nejsou obsažena v základních moderních příručkách Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny a Akademický slovník cizích slov, nebo jsou v nich zpracována jen částečně a nedůsledně. Uvedený lexikální materiál, obsahující z velké části názvy cizího původu, byl získán excerpcí teologických časopisů, odborné literatury a slovníkových příruček vydaných během posledních let. Získaná excerpta byla v souvislosti s praktickým zaměřením příručky konzultována s odborníky jednotlivých oblastí nejen teologických, tj. teologie systematické, morální, spirituální, starozákonní a novozákonní biblistiky, liturgiky, církevního práva a církevních dějin, ale i dějin výtvarného umění, liturgické hudby, východního křesťanství, judaismu, islámu, východního náboženství, filozofie, etnologie, protestantismu a vlastních názvů sakrálních objektů. Autoři zároveň upozorňují, co v příručce není obsaženo: biblická vlastní jména a reálie, názvy a specifická terminologie řeholních společenství, názvy jednotlivých církví, náboženské výrazy časově a prostorově odlehlé a názvy novodobě přejímané, jen volně s náboženstvím vázané (např. valentinka, Santa Claus).

Podstatnou část tvoří zmíněný abecedně řazený Heslář s textací hesel podobnou standardním příručkám: tučně je tištěno heslové slovo s případnou jeho další podobou a případným slovem odvozeným (přihnízdovaným, zpravidla vztahovým adjektivem a názvem přechýleným), v hranaté závorce údaj o výslovnosti (liší-li se od grafiky), základní mluvnické údaje, dle potřeby charakteristiky frekvenční a stylové; v kulatých závorkách jsou poznámky k významu, v případě polysémie číslované, a často i údaj o původu. Poznámky k významu se neuvádějí u hesel považovaných za obecně známá, např. apsida, askeze, ateismus, ďábel, husitství, konfirmovat, mystika, sakristie apod.; dle potřeby se uvádějí i frekventovaná spojení a poučení pravopisná. Heslář nesupluje výkladový slovník. Příklady: „acta curiae [akta kúrijé] lat. s pomn. neskl., i akta kurie, akt kurie v pomn. (úřední věstník biskupství jako druh periodika): setkání bylo ohlášeno v aktech kurie; Acta Curiae: Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis (titul konkrétního věstníku); kánon, -nu m (1. círk. zákon; 2. číslovaný textový oddíl v Kodexu církevního práva; 3. část mše; 4. oficiální soubor biblických knih; 5. způsob vícehlasého zpěvu; 6. ve vých. liturgii rozsáhlý veršový útvar jako součást jitřní bohoslužby); kanonický příd.: kanonické právo; otec m (kněz, ve vých. křesťanství i mnich: otec Ivo, otec PIO, otec Pokorný; zkr. O.: O. Alexej; 2. Bůh: Otec nebeský, Bůh Otec: svatý Otče, všemohoucný věčný Bože; 3. papež: Svatý otec; 4. uznávaná autorita v církvi, obv. mn.: církevní, apoštolští, koncilní otcové (někdy jen Otcové)“.

[152]Za Heslářem jsou uvedeny tři praktické přílohy, jejichž obsahem je podrobné poučení o velkých písmenech v názvech sakrálních objektů (kostelů, chrámů, katedrál, kaplí, modliteben aj.), návod k psaní velkých písmen při označování artefaktů a jejich námětů (např. obraz boje sv. Jiří s drakem // obraz Boj sv. Jiří s drakem, obraz Soud Pilátův X námět soudu Pilátova) a obecná poznámka k velkým písmenům týkající se početných případů, kdy se uplatňuje pisatelovo pojetí nebo specifický význam (zasedá Česká biskupská konference X k rakouské se nyní připojila i česká biskupská konference, vzkříšení Ježíše Krista//Vzkříšení). Vzhledem k sílící tendenci psát velká písmena zejména z důvodů subjektivních u názvů objektivně jen relativní samostatnosti (Bůh je dobrý a my se Mu klaníme) autoři upozorňují na nebezpečí oslabování funkce velkého písmena jako specifického významu a doporučují setrvat u písmen malých.

Uvedená stručná poučení a prezentace jednotlivých hesel svou stručnou, nicméně výstižnou a přehlednou formulací jednoznačně splňují požadavek praktického poslání příručky. Ta, pokrývajíc specifickou oblast jazykové komunikace náboženské, je svým obsahem a podáním aktuální a užitečná.

Naše řeč, volume 87 (2004), issue 3, pp. 151-152

Previous Naděžda Kvítková: K jazykové stránce kázání Sváti Karáska

Next Alena Jaklová: Nový slovník českých slangů