Při sobotě, při neděli…?
Hana Konečná
[Short articles]
-
Když jsem poprvé zaslechla v rozhlasovém vysílání rádia Frekvence 1 větu Všechno se hodí při neděli, zarazilo mě předložkové spojení při neděli. Nejprve jsem si myslela, že jsem se přeslechla, ale protože jsem se setkala s předložkou při ve spojení s pojmenováním dne v týdnu (např. při sobotě, při neděli, při pondělku i při pátku) ve vysílání rádia častěji, začalo mě zajímat, odkud se toto spojení vzalo a co vlastně znamená.
Slovník spisovného jazyka českého (IV, 1989, SSJČ) u prvního významu předložky při uvádí, že poněkud zastarale obecně česky vyjadřuje též současnost nebo časovou blízkost; citovány jsou příklady převážně z krásné literatury: dnes při sobotě by dobře dělal, kdyby… (s poznámkou „poněkud zastarale obecně česky jen ve spojení při sobotě, při pondělku), při sobotě přijdu (s vysvětlením „některý den blízko soboty, k sobotě“), ač bylo při neděli, bylo lidí maloučko (s upřesněním „zřídka“). První příklad dokládá též Příruční slovník jazyka českého (IV, 1944–48).
Ve slovnících Josefa Jungmanna (Slovník česko-německý III, 1837) a Františka Kotta (Česko-německý slovník II, 1880) spojení předložky při s pojmenováním dne v týdnu nenajdeme. Jungmann u předložky při v časovém významu uvádí, že „ukazuje čas, ve kterém se něco děje“ (s německým významem bei während, um), např. při obědě, při večeři, bylo jako při poledni; u Kotta jsou podobné příklady, např. při čtení usnouti, při sv. Bartoloměji pršeli hustí dešťové; předložky při je zde podle Kotta užito „k vytčení současné události“.
František Kopečný v Etymologickém slovníku slovanských jazyků (Slova gramatická a zájmena, sv. 1, 1973) u časového významu předložky při dokládá mimo jiné příklad z polštiny przy niedzieli ‚v neděli‘ a ze slovenštiny pri nedeli ‚před nedělí, tj. v sobotu večer‘. Ve Slovníku slovenského jazyka (III, 1963) u této předložkové vazby najdeme poznámku, že se jedná o vazbu krajovou.
Ze syntaktického hlediska je spojení při sobotě, při neděli příslovečným určením času, které lokalizuje obsah věty v rámci časového úseku. Časové určení tohoto typu se vyjadřuje kromě časových adverbií (např. teď, nyní, včera, zítra, dopoledne, ráno) a řady adverbiálních pádů prostých též pády předložkovými. Mezi časté adverbiální pády patří právě spojení předložky při se substantivem v 6. pádu; je obvyklé zejména u jmen dějových a u jmen s konkrétním významem (např. řekl mi to při obědě, nejlépe jsem ho poznal při kartách). Substantiva dějová se do spojení s předložkou dostávají jako důsledek nominalizace časové věty vyjadřující současnost s dějem nebo stavem věty hlavní (např. řekl mi to, když obědval; tj. při obědě).
Se 6. pádem se však může pojit i předložka v, a to v lexikalizovaných výrazech v létě, ve dne, v lednu… a také ve spojeních se jmény dějovými a stavovými (např. ve stáří budete taky jiná, v nemoci je člověk velmi citlivý). Naproti tomu u dnů v týdnu se předložka v pojí se 4. pádem (v úterý, ve čtvrtek apod.); toto předložkové spojení je lexikalizováno, proto je také nemůžeme rozvíjet shodným přívlastkem (je-li potřeba shodný přívlastek použít, je ve formě prostého 4. pádu: v pátek odjíždíme × příští pátek odjíždíme).[1]
[223]Za pozornost stojí, že v korpusu SYN2000 jsem našla celkem 8 dokladů na užití spojení předložky při s pojmenováním dne v týdnu, avšak jen ve spojení při pondělku, při sobotě (příp. neděli) – většinou se jedná o texty umělecké nebo publicistické.
Ve spojení při sobotě, při neděli, při pondělku ovšem nejde o spojení předložky při ani se jménem dějovým, ani se jménem s konkrétním významem, jedná se jen o vyjádření časové blízkosti analogicky podle náležitých spojení např. při obědě, při večeři. Patrně též došlo k významovému posunu. Zatímco v příkladech ze SSJČ je spojení při sobotě, při neděli zřejmě užito ve významu ‚některý den blízko soboty, blízko neděle‘ (srov. též slovensky krajově pri nedeli), doklady z rozhlasu (např. co si zahrajeme při neděli, vítám vás dnes při pondělku u pořadu) vyjadřují prosté časové určení s významem ‚v neděli, v pondělí‘. Tento význam také vyplývá z mimojazykové skutečnosti. Poslouchám-li např. rozhlasové vysílání v sobotu a uslyším-li: vítám vás dnes při sobotě, je jasné, že spojení při sobotě je zde užito ve významu ‚v sobotu‘. U dokladů z korpusu není význam bez znalosti kontextu vždy jednoznačný. Např. z dokladu pán sehnal jiný kotě, je trochu do blonďata a jednou při sobotě vyrazil se mnou vrata (Jaroslav Jakoubek, Balady, romance a hněvance) nepoznáme, zda se tak stalo právě v sobotu nebo jiný den blízko soboty, tedy v pátek či v neděli. Naproti tomu doklady v místnosti to vonělo včerejškem, jako při pondělku v kostele nedělí (Vlastimil Třešňák, U jídla se nemluví, 1996) a ti, kteří se ke knize ve všední den těžko dostanou, by si aspoň při sobotě a neděli mohli vychutnat nějaký literární bonbonek (Lidové noviny č. 286, 1996) mají význam jednoznačný, a to ‚v pondělí‘ a ‚v sobotu a neděli‘.
Není vyloučeno, že spojení předložky při s pojmenováním dne v týdnu je územně vázáno na některé oblasti Čech. Je otázka, zda tato vazba pronikne i do běžného užívání a do spisovného vyjadřování.
[1] Srov. např. M. Grepl, P. Karlík, Skladba spisovné češtiny, Praha 1986, s. 287–288.
Naše řeč, volume 85 (2002), issue 4, pp. 222-223
Previous Marie Čechová: Ohlédnutí za severočeskou bohemistikou
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1