Do Ruzyně, nebo na Ruzyň?

Jiří Kraus

[Short articles]

(pdf)

-

Letní kontroly britských imigračních úředníků na letišti v Praze Ruzyni se staly námětem četných novinových článků, které se přes různost svých obsahů vesměs shodovaly v užití předložky na v titulcích oznamujících, že kontroly se vrátily na Ruzyň. Potvrdily tak v poslední době stále více se prosazující tendenci běžně mluvené a ještě ve větší míře odborné a žurnalistické češtiny nahrazovat při udávání místního významu předložky v a do předložkou na. V souvislosti s Ruzyní se tu nabízí vysvětlení, že autorům titulků jde více o označení letiště než městské čtvrti, rozhodně to však není důvod nijak zvlášť přesvědčivý. V Praze je např. také kbelské letiště, ale spojení ve Kbelích, do Kbel naprosto převažuje, a to i v profesní mluvě tamějších letištních pracovníků. Tendence užívat předložku na ve spojení s vyvýšenými místy, břehy apod. sice přetrvává, ale postupně se stává více záležitostí ustáleného spojení než skutečných výškových poměrů, jak to např. dokazují spojení na Proseku, na Střízkově, v Ďáblicích, v Letňanech nebo podle I. Svobodové (NŘ 82, 1999, s. 271n.) na Mísečkách, na Benecku, v Peci, ve Špindlerově Mlýně. S předložkou na se také častěji setkáváme v místním úzu – v jedné reportáži o severovýchodní výspě naší republiky se výslovně zdůrazňuje, že místní lidé žijí na (nikoli v) Hrčavě. V poslední době se však předložka na místo konkurenční předložky v lavinovitě šíří v novinách, ať již jde o jména vlastní, nebo obecná (na Vsetíně místo dosavadního ve Vsetíně – na Vsetínsku, britská královna zvolila pro svá vnoučata pobyt na škole mezi vrstevníky). Právě ve spojení s podstatnými jmény obecnými je expanze předložky na v poslední době nejnápadnější. V nedávné reportáži z karlovarského filmového festivalu se píše, že čas mezi představeními tráví hosté na baru nebo na bazéně. Prodavačka u pultu zase sděluje, že zboží, které nemá, je možné najít na samoobsluze. V běžném projevu jsem zaslechl, že kdosi zhlédl film na televizi – na můj údiv pak mluvčí reagoval zpřesněním, že chtěl říct „na nějakém kanálu“. V prostředí dílny, úřadu, ústavu se tak naprosto běžně říká, že někdo je na dílně, na úřadu, na ústavu mistrem, vedoucím, ředitelem, na senátu zvoleným zástupcem apod. Naopak užitím neutrální předložky v se prozrazuje člověk zvnějšku, nezasvěcený, ale na druhé straně i takový, který projevuje malou ochotu podřizovat se převládající jazykové módě. Rozdíl mezi pracovní a neutrální mluvou se projevuje i u předložkových spojení s vlastními jmény, jak to vidíme z porovnání vět Bydlí v Praze 9 (slohově neutrální konstatování) a Pracuje na Praze 9 (tzn. je tam zaměstnán u nějaké mluvčímu známé nebo povědomé instituce).

Z našich příkladů i z komentáře k nim vyplývá jeden závěr. Předložka na, která postupně a mnohdy i způsobem velice nápadným zatlačuje do pozadí užití konkurenčních předložek v a do, se prosazuje zejména v pracovní mluvě, kde charakterizuje jistou profesní nebo zájmovou činnost, popř. konkrétní podobu nějakého zařízení nebo instituce. Odtud ji pak přejímá běžné vyjadřování a v nápadné míře i žurnalistika, hlavně psaná (že by v televizi a rozhlase měla větší váhu hlas jazykových korektorů?). Spolu s tím se však ozývají i kritické reakce (např. v dopisech adresovaných Ústavu pro jazyk český), ze kterých vyplývá nepochybně oprávněný požadavek, že užití předložky na není ani neomezené, ani libovolné.

Naše řeč, volume 85 (2002), issue 1, p. 50

Previous Jana Hoffmannová: Život s magnetofonem

Next Ludmila Uhlířová: Jekl, nebo jäkl?